Na pokračování postkatastrofického sci-fi thrilleru Přechod od Justina Cronina jsme museli čekat přes dva roky. Přiznám se, že přesto, jak se mi první díl líbil, jsem na tuto trilogii pozapomněl. Proto na mě zapůsobilo vydání druhého dílu trochu jako blesk z čistého nebe. Přízvisko bestseller poslední dobou získává více knih, než by bylo zdrávo, a ne vždy zcela po právu, což mnohdy vede ke zklamání pramenícímu z vysokého očekávání. K Přechodu jsem tedy přistupoval obezřetně, výsledek mě však mile překvapil. I proto jsem od Cronina očekával, že nasazenou laťku minimálně udrží i ve Dvanáctce.

Dívka s horkou hlavou a talentem na maléry: Riley, napůl upír, napůl vlkodlak, spoléhá hlavně na instinkty a věří jen svému bratrovi. Pro ránu ani pro ostré slovo nejde daleko, do všeho se vrhá po hlavě a na nohou nosí lodičky s dřevěnými jehlovými podpatky – mezi krvežíznivými upíry je to totiž celkem praktická zbraň. Její pátrání po záhadně zmizelém dvojčeti je plné rvaček, cákanců krve a zároveň erotického napětí, které ve vlkodlacích roste během týdne před úplňkem.