Lezení do vraků starejch tankerů a vyrvávání jejich vnitřností z malejch a těsnejch míst není práce pro každýho. Je to privilegium pro ty nejmenší, nejlehčí a nejšikovnější. Práce jen pro lidi z lehký party. Nikdo jinej na tuhle kořist nárok nemá. Krom některý jiný lehký party. Ale to my si zajistíme. Máme předáka, máme značky a máme tím pádem ochranu party. A přes to vlak nejede.

Knih pro mládež vychází slušné množství. U málokteré z nich však máte pocit, že by si ji mládež doopravdy MĚLA přečíst. Ještě ojediněleji pak nutkání vnutit ji i dospělákům. A právě mezi tyhle vzácné výjimky se kniha Lois Lowryová vejde.

Na pokračování postkatastrofického sci-fi thrilleru Přechod od Justina Cronina jsme museli čekat přes dva roky. Přiznám se, že přesto, jak se mi první díl líbil, jsem na tuto trilogii pozapomněl. Proto na mě zapůsobilo vydání druhého dílu trochu jako blesk z čistého nebe. Přízvisko bestseller poslední dobou získává více knih, než by bylo zdrávo, a ne vždy zcela po právu, což mnohdy vede ke zklamání pramenícímu z vysokého očekávání. K Přechodu jsem tedy přistupoval obezřetně, výsledek mě však mile překvapil. I proto jsem od Cronina očekával, že nasazenou laťku minimálně udrží i ve Dvanáctce.