Přistupte blíž! Přistupte blíž! Dámy a pánové, mrňata, škvrňata, krásky i starci! Pohlédněte, kdo před vás předstupuje, kdo vám o svém životě vypravuje! Wolrich! Ano, ten, o kterém se říká, že snídá temné mágy, obědvá démony a před spaním filozofuje s bohy! Není třeba přívlastků, třebaže jich má bezpočet! Je to Wooooooolrich!! A krom toho, že od vás chce prachy, tak na vás s..e.
Je to zelené! Tlemí se to! Má to zelený oblek! Je to pták? Je to letadlo? Je to.. je to… je to Maska! V novém omnibusu nelítá Superman, ale jen kosti, krev a zuby. Zábava jen do určité míry.
Se šestým dílem Temné věže je potíž. Po Vlcích, kteří perfektně fungují i samostatně, přichází díl, který je jejich naprostým opakem. Nelze jej číst bez znalosti předchozích, a i s nimi v zádech je třeba počítat s tím, že se tentokrát nebude jednat o žádnou jízdu. Ale má to své důvody…
Ostří trav je již dvanáctou knihou série Usagi Yojimbo, kterou u nás nakladatelství Crew vydává. Dlouhouchý Ronin Miyamoto Usagi se na českém trhu prostě prosadil tak, že to skoro svádí k dehonestujícím poznámkám o zajíčcích obecně. Skutečnost je však prostá: Usagi je skvěle udělaný komiks a úspěch si plně zaslouží. I podvanácté.
Nejnovější filmový Sherlock Holmes přichází do českých kin, oproti těm světovým, s několikatýdenním zpožděním. Důvod je dle mého zřejmý – Avatar. Jestliže je však Cameronův spektakulární špektákl spojován s budoucností kinematografie, včetně převrácení několika pouček o nejvýdělečnějších filmech, legendární detektiv v režii Guye Ritchieho se vědomě dovolává tradic. V prvé řadě tradice velkých letních hitů…
Produkce duté fráze bezduchého kýče ve spojení s mutujícím ptákem albatrosem, pod patronací nakladatelství Plus a fanatickou podporou všech dalších zúčastněných uvádí celovečerní barevný comics scénáristy MacO´urka a režiséra Saudka, Muriel a oranžová smrt. Pravda, na kůži žen z nejkrásnějších se nám promítne pouze jeden obraz v úvodu (přeci jen typografie tak dalece ještě nepokročila), ale celkově vypadá knižní vydání grandiózně.
Pohádka pro nejmenší o autokratické společnost uctívající prastarý generátor.
Jestliže se podíváme na v knihkupectvích ležící fantasy knížky, můžeme si nanejvýš v duchu povzdechnout. Jde skoro výhradně o pohrobky a epigony Tolkiena. Ohřívání starých nápadů v podstatě vede k omílání jediného fabulačnímu schématu. Družina má vykonat „quest“, jít někam na konec světa, získat magický artefakt, pobít nepřátele – a přežít. Cestou potká elfy, zlobry, trpaslíky a celý zbytek té menažérie. Povolání hrdinů jsou určená asi už jednou provždy – krásné bojovnice, kouzelníci, zloději…
Nejprve bych si dovolil malou předmluvu, aby všem bylo jasné, oč běží. Webové online hry (lidově „prohlížečovky“ či „webovky“) jsou dnes poměrně populárním fenoménem a stále vzrůstá jak počet projektů, tak počet jejich hráčů, oboje samozřejmě hlavně díky zlepšení přístupnosti a ceny připojení k internetu pro většinu z nás.
Pojmy jako sci-fi či fantasy jsou dnes jasně identifikovatelnou značkou, i když, jako asi u mnoha věcí, se lidé různí v jejich interpretaci. Proběhly také spory o specifické odrůdy nebo spíše o zvláštnější proudy těchto žánrů: „science fantasy“, „new weird“ atd. Jaké je však psychologické pozadí všeho toho zmatku? Putování fantastickou literaturou možná nakonec bude mnohem fantastičtější, než skutečná cesta skrze vzdálené galaxie.