Fantastika coby zrcadlo duše – od starého k novému

Jak všichni víme, klasická science-fiction má dva hlavní hrdiny, lidstvo a pokrok, případně jako třetí prvek letmý pohled do hrůzného neznáma. Hlavní hrdinové jsou zastupitelní, hrdinou v pravém slova smyslu nemůže v takovém textu být ani mimozemšťan, ten je především produktem moderní mytologie, nástupce upírů, vlkodlaků a podobných stvoření, která se nám již dávno vyhýbají, poněvadž zjistila, jaké svině na ně umíme být. Sci-fi Clarka, Braduryho, Asimova a dalších nastolují závažná témata a vzhledem k jejich atmosféře jím odpustíme jak nenaplněný optimismus (na začátku třetího tisíciletí nemáme hustou dopravní kosmickou síť), tak nenaplněný pesimismus (na začátku třetího tisíciletí už nemáme Sovětský svaz).

Ale nic si nenalhávejme, tohle dnes už prostě většinu lidi nebaví. Není to ani tak proto, že bychom byli ignoranti, ale když jde o neznámo, na prvním místě nebude smysl života, nýbrž stará známá bláznivá dobrodružství. A tady už to jde rychle „z kopce“. Lidstvo a pokrok ať táhnou – to, na čem záleží, jsou hlavní aktéři, mimozemšťan sice zůstává „exotem“, ale čím dál tím víc nabírá realistické, lidské rysy. Příběhy se snaží být divoké a napínavé stejně jako westerny a detektivky, balancující na tenké hraně kýče. A zanedlouho je mutace kompletní. Vážná sci-fi sice existuje paralelně, nejmasovější média však pro sebe zabírá „nižší“ forma.

Řešením teze a antiteze bývá syntéza. V případě sci-fi je nejznámějším příkladem takové syntézy Star Trek. Snaží se být zajímavý, ale to mu nebrání, aby zachytil plejádu vážných, dennodenních námětů z lidské existence. Samozřejmě, leckomu může připadat původní roddenberryovský styl mírně iritující svou levicovou orientací a s vědomím, že to byla především autorova smrt, co nás „zachránilo“ od vystoupení homosexuální postavy v „Nové Generaci“, se ptám sám sebe, jestli ta zábavná orientace není leckdy lepší. Na druhou stranu, Roddenberryho příznivci by asi řekli něco jiného. Podobným příkladem takové „intelektuálnější space opery“ je Babylon 5, možná dokonce lepší, aktuálnější zachycení politické zkušenosti dnešního člověka.

Nicméně ani tyto seriály se nevyhnuly obecným problémům televizní sci-fi, tj. když zrovna nevyprávějí hlavní příběh, upadají do opakovaných zápletek a „inovativní“ příběhy působí často nevěrohodně. Aby dnešní sci-fi na televizních obrazovkách přežila, musí mít  především zajímavé hlavní hrdiny (jako Stargate nebo Farscape) a hrát rytmus přizpůsobený komerčnímu divákovi. Na poli filmovém se sci-fi jakž takž drží, ale na knižním kolbišti mezitím vede lítý boj s fantasy. Tak si na chvilku odskočme právě k ní.

Kdybychom se orientovali především podle nejsilnější linie fantasy, „tolkienovské“, měli bychom trošičku zkrotit jak příznivce, tak odpůrce „Pána prstenů“. J.R.R. Tolkien nejenže daný druh příběhu nevynalezl, ale dokonce to nebyl ani tak jeho duch, co silně vybízí k údajnému napodobování. Pokud se v jeho díle něco podobného objevilo, byly to povrchní šablony, které přežily právě proto, že byly  komerčně výhodné. Ve většině fantasy knih pak často počítáme s tím, že se odehrávají v (někdy upraveném) středověkém prostředí evropského typu – je to něco nám blízkého a snadno romantizovatelného. Z tohoto prostředí potom pramení i známá typizace postav. Výtky k rasismu či elitářství jsou sice částečně na místě, ovšem daleko spíš odpovídají pozdějším dílům než Tolkienovi, jehož knihy jsou od začátku koncipovány jako silně odhmotněné od reálných vztahů.

Dnešní fantasy je ve skutečnosti v mnohém odlišná od Tolkienova konzervativního přístupu. Často naturalističtější a především individualističtější – co jiného je vlastně v literární formě magie, než oslava duchovního potenciálu jednotlivce schopného měnit svět?  Stejně tak zdůraznění osudu, něčeho, co např. u Tolkiena mělo upozorňovat na „vyšší řád“, je nyní spíš ujištění hlavního hrdiny (a skrze něj čtenáře) o jeho důležitosti ve světě. A v tom vězí „jádro pudla“. Fantasy vytváří vědomí „dřímajícího hrdiny“ schopného rozvíjet vlastní schopnosti a prakticky je uplatňovat k určování si vlastního osudu. Ne, že by nezdůrazňovala i negativní stránku věci. (Dvojice hlavních záporňáků ve Hvězdných válkách vystihuje dokonale zosobnění negativního individualismu v podobě diktátorských tendencí v úloze mistra, jemuž slouží zosobnění zneužitých schopností a přehnaných ambicí.) Fantasy, stručně řečeno, vykresluje poučky každodenních emocí a nadčasových motivů. I to je jedna z výhod oproti sci-fi.Ovšem, stejně jako jí příbuzný duchovní proud „New Age“, může případně zdegenerovat na jednodušší komerci.

Ve světě médií mají jak sci-fi, tak fantasy své domény. Především až na výjimky je televize a film zaslíben sci-fi. Ovšem existují i méně obvyklé umělecké cesty: komiksy, manga/anime nebo počítačové hry. Pro tyto žánry je typická větší neotřelost a hledání nových kombinací příběhových vzorů. Na druhé straně se těmto kruhům nedostává tolik pozornosti jako knihám, filmu či televizi. Proto, že už díla vycházející touto formou jsou často nezaškatulkovatelná, jsem osobně trochu skeptický ke spojení „new weird“, jenž přináší novotu hlavně zpracováním příběhu. Někdo by mohl cynicky (a nepravdivě) prohlásit, že Miévillem tvrdě ražený „odlišný kurz“ je především popularizováním prvků undergroundu. To by ale samozřejmě ignorovalo bohatou škálu témat, kterou autoři tohoto proudu umějí zachytit.

Ve své konečné podobě může být new weird buďto „technická fantasy“ (sem patří většina NW děl, která u nás doposud vyšla) anebo surrealistická sci-fi. Obě formy by měl čekat bohatý život, pokud ovšem neztratí živnou půdu myšlenek a nestanou se samoúčelnými. Jak jsme si již řekli, fantasy se opírá o určitý druh kulis, sci-fi zase o jiný. Surrealistické proudy vyjadřující se mimo jiné právě v new weirdu se je snaží obejít, čímž ani tak nezakládají nový literární proud, spíše dokončují proces kompromisů mezi „seriózní“ fantastikou a „fantasmagorickými“ tendencemi. Jenže je otázka, jak se NW zapíše do paměti lidstva. Surrealismus se sice může nějakou dobu dobře prodávat, komerčně však zastarává a v lidovém povědomí mu hrozí opětovné shledání s undergroundem (na rozdíl od děl vyhraněných).

Fantastická literatura prochází změnou každým novým úspěšným dílem a čím pestřejší bude, tím víc budou lidé rozumět potřebám svého druhotného světa. Jestli to skončí nakonec v prohloubení snílkovství, anebo fantastická literatura pod náporem nové doby zmizí, ukáže následující století…