Trpět se dá různými způsoby. Fyzicky či psychicky, zoufat si nad krutou změnou, nebo naopak naříkat nad tím, že žádná nepřichází. A právě to nás čeká v povídkové sbírce Jaroslava Mosteckého. Nikdo tu nic nebude mít zadarmo, každý se bude muset stát strůjcem svého štěstí. A přesto – ne vždy mu to k něčemu bude, protože osud či náhodu prostě neovládnete.

Když se spojí několik amerických autorek, aby dohromady vytvořily jedno dílo, nemusí to dopadnout vždy dobře. I dvojice občas mívají problém se společnou tvorbou. Když ale každá dostane svůj osobní prostor, aby tvořila podle své libosti, to je potom něco úplně jiného.

Najprestížnejšia súťaž poviedok v oblasti slovenskej fantastiky za rok 2011 má svojich víťazov. Slávnostné vyhlásenie Ceny Fantázie sa uskutočnilo v mesiaci november a mne sa konečne podarilo dostať sa k zborníku, prečítať si ho a napísať o tom pár slov.

Když Kulhánek píše o upírech, je to většinou sranda, která si najde místo ve vaší knihovně, možná se dokonce přesune na nějakou pozici intimnější potřeby (nemusím ji v závorce banálně jmenovat, že ne?). Když Neomillnerová píše o upírech, je to porno, které si přečtete jednou, v duchu se pochechtáváte, pak to odložíte a patrně už po tom nikdy nesáhnete. Když Sapkowski psal o upírovi, vykreslil ho jako učence se zvednutým prstem, intelektuála vhozeného do středověku, s podtextem, který lehce brnká o sexualitu, jehož člověk kvůli kontrastu k jeho kumpánům musel milovat. Když o nich psal Stoker, byla to gotická nuda, protože sto let zpátky čtenář skousnul hodně. No a v roce 92 o nich něco napsal Simmons…