Nejprodávanější český spisovatel sci-fi, Jiří Kulhánek, publikoval v devadesátých letech deset svých povídek. Po prvních úspěšných románech však na povídky zanevřel. Přestal je psát, na čemž se dodnes nic nezměnilo. Zaměřil se na romány a stále opakoval, že si nová vydání svých povídek nepřeje. A přeci je tu máme.

Dokončení recenze.
Formálně je Drsný spasitel hybridním organismem, sešívancem obou předcházejících prodejních strategií, kterými autorovy knihy dříve prošly. Jde však toto přirovnání vztáhnout i na obsah a autorský záměr?

Miroslav Žamboch, spisovatel, od kterého se na domácí scéně nejvíce očekává, muž kombinující oblibu, kvalitu a autorský vývoj. O průniku do Polska ani nemluvě. Přesto dosud nebyl nalezen jednotný úhel pohledu, jak ho představovat a interpretovat čtenářům. Jeho poslední román Drsný spasitel je zřetelný důkaz.

Je to paradox, ale s ruským spisovatelem Andrejem Beljaninem se naši čtenáři mohli dříve seznámit osobně, než prostřednictvím jeho knih. Jako host se totiž zúčastnil Festivalu Fantazie 2006. Po více než roce mu u nás vychází první kniha, ale opět je zde paradox. Není to totiž jeho zdaleka nejznámější kniha „Meč bez jména“, ale „Upíří chutě“, které v kontextu jeho díla údajně představují spíše netypický úkrok stranou.