Opět se vydáváme na dálnici. Ne na obyčejnou dálnici. Tahle má v sobě kouzlo, které nás k ní táhne. Již počtvrté se pohroužíme do hloubky lidského utrpení a touhy. Do míst, kde na svém trůně vládne smrt.

Neil Gaiman je umělec mnoha zájmů. Začínal jako novinář, na přelomu osmdesátých a devadesátých let se zařadil po bok nejslavnějších komiksových scénáristů, poté získal popularitu čtenářů a uznání kritiků za několik románů. V novém tisíciletí pronikl do americké televize a píše scénáře pro snímky na stříbrném plátně. Všechna tato umělecká média střídá a nyní přišel na řadu nový román.

Bylo, nebylo, za časů mladých let sci-fi, kdy zbývalo nepoužitých nápadů nepřeberně, se mezi progresivnějšími autory ujal jistý I. Asimov hned s několika zásluhami najednou. Dvě největší byly zřejmě tyto: poskytl nový pohled na roboty v budoucnosti a popsal zhroucení galaktické civilizace, kterou měla zmírnit věda vynalezená mužem, jemuž lidé buďto nevěří nebo jeho ideje pokládají za nebezpečné. Asimovovi nic nebránilo sjednotit oba nápady do jednoho světa, jejž dále rozvíjí Jiří Dobrylovský.

Valašský vojvoda Vlad Ţepeş „Narážeč“ – či spíše legenda o upíru Drákulovi, Ţepeşově posmrtném alter egu – se od vydání Stokerova románu stal vděčným objektem zájmu zástupů romanopisců a filmových tvůrců. Třebaže se upírská tematika stále těší značné popularitě, musí autor, který chce zaujmout veřejnost, uvyklou záplavě upírských snímků, tomuto tématu dodat něco navíc. A podle ohromujícího úspěchu románu Historička v zahraničí by se zdálo, že Elizabeth Kostove se tento kousek podařil.