Čtenářská povídka: Pořád ve střehu

A po nějaké době zase čtenářská povídka. Opět nás zásbouje Murdoc Jednoruký – zdravíme z redakce a děkujeme!

Pokud nám chete i vy zaslat svoji povídku, využijte náš email: redakce@fantasyplanet.cz .

Nebo nám jen dejte vědět, jak se vám povídka (ne)líbíla. 

A pokud neradi mejlujete, napište nám na Facebook!

Pořád ve střehu

Dupárna v Šimicích byla narvaná téměř k prasknutí. V přízemí byla diskotéka a desítky těl se zmítalo v záblescích stredoskopu a za rytmů staré, zpola zapomenuté hudby. Dnešní večer všichni zapoměli na drsnou realitu světa za zdmi tohoto místa.

Pach dýmu z cigaret, jointů a dýmek. Zpocených těl, parfémů.

Nikdo nevnímal nic než hudbu a blízkost ostatních. Alkohol, drogy.

Opojení.

Nad diskotékou bylo další patro, jakýsi ochoz kde seděli ti, kteří se nechtěly reje účastnit. Byli tu štamgasti, povětšinou drsní chlapíci kteří měli k noži blíž než jiní. Drsné tváře, zarostlé či oholené. Rudé oči mutantů, ghůlů i geneticky upravených lidí. Cigaretový kouř, cinkání sklenek s chlastem. Několik Lebkounů se potloukalo po ochoze, zhulení nebo opilí, ale ozbrojení střelnými zbraněmi. Ne že by je potřebovali, tady v Šimicích si nikdo netroufnul Lebkounům odporovat, nedej bože některého napadnout.

Až na tři chlapy v koutě.

Ty respektovali i ti nejdivočejší návštěvníci Dupárny. I Lebkouni a ti nerespektovali jinak nikoho.

Ramenatý, nijak vysoký Pes ve svém prastarém kožáku a polámaným kloboukem na hlavě. Přečnívající zuby, nazelenalá pokožka. Dlouhé vousy a vlasy mu dodávali mimořádně odpudivý a nepříjemný vzhled. Hlavně jeho žlutě se blískající oči.

Drápek byl stvoření ze Zóny. Měřil tři metry, když se napřímil, jinak se při chůzy opíral o přední tlapy ozbrojené dlátovými drápy. Dravčí hlava, dlouhý čenich. Z dlouhého pláště ve kterém byl zavinutý trčel ocas podobný klokanímu. Drápek byl jeden z obyvatelů Zóny, nalezený a geneticky upravený šíleným „Tatíkem“ který z jeho mozku vytvořil živoucí počítač.

A pak černý Bob, obr kterému šli všichni z cesty. Téměř bílé oči, holá hlava a opakovací brokovnice. A stovky časopisů, novin, knih a fragmentů ze starého světa. Tyto tři disko nezajímalo. Nebo… holky si Psa nevšímali, i když on by o ně stál. Drápek o holky nestál. O Boba by stály a on by stál o ně, ale nyní si četl v slabém světle časopis o pohlavních chorobách a tak se mu skoro i ježili vlasy. Kdyby tedy nějaké měl.

„Chtělo by to zase něco podniknout“ řekl srozumitelně Drápek, což bylo z podivem po tom, co všechno vypil. Ale on taky uměl alkohol odbourávat, stejně jako většinu jiných jedů.

„A co?“ Pes byl podnapilí, ale to byl jeho obvyklí stav.

„Třeba jít do toho podzemního města Krtků.“

„Ses posral ne? Skoro mě tam sežrali Bertíka“ zesílil hlas Pes.

„Ale bylo tam dost zajímavých věcí“ řekl Bob a odložil stokrát ohmataný časopis na stůl. Zhluboka se napil ethanolu a zašklebil se. „je to čím dál horší“ konstatoval.

„Protože nedojel ten vlak ze Setína vole“ zabručel Pes. „Kolejka je prej někde rozbitá nebo co.“

„Snad to spraví.“

„Jasně že to spravěj Drápku, papaláši by bez dobrýho chlastu a zásob nevydrželi. Jen my tady pijeme sračky!“ zařval vztekle Pes a třísknul prázdnou sklenkou o zem, kde se rozletěla v záplavě střepů..

„Klid kámo“ řekl klidně Bob. „Nic s tím ne naděláme. A nezapomeň“ ztišil hlas „na to co jsme od vejšek dostali za toho kyborga.“

„Pravda“ zklidnil se mutant. „Už ti dali nějaký echo co to bylo?“

„Ne.“

„Ale otec ze scanu něco pochopil“ řekl tiše Drápek a jeho kamarádi zpozorněli. Tatík byl bezesporu génius, co na tom že trochu magor.

„Ticho, Lebkouni“ špitl Bob.

„Zdar chlapy“ začal ze široka holohlavý pořez s kérkou na holé hlavě. Další dva přikývli, ti byli bez kérek, takže řadový střelci. Kožené bundy, orvané gatě. U pasu pistole.

„No nazdar Lukyne“ pozdravil Bob. „My jsme tady nic neudělali.“

„To vím, ale něco bych od vás chtěl.“

„Ale?“

„No jo no. Asi pomoct no“ řekl rozpačitě Lukyn, který měl pod patronátem pár ulic okolo Dupárny. Rozpačitě se koukal na poplivanou zem a na ruku v rukavici, kterou třímal brokovnici s upilovanou hlavní.

„O co jde?“ zeptal se Drápek.

„O těch mordech ste slyšeli že jo“ řekl tiše, tak tiše, že jej přes řev hudby skoro nebylo slyšet.

„Vem místo“ nabídnul mu Pes a Lebkoun se rozpačitě posadil a mávnutím objednal rundu pro všechny.

„Myslíš ty bez krve?“ naklonil se k němu Bob.

„Přesně ty. V tomto tejdnu pět lidí. Z toho čtyry holky.“

„Já slyšel o třech“ řekl Pes.

„Jo, tajíme to jak to de, ale už se to šíří. Prej to je někdo se Zóny a my nejsme schopný ho dostat.“

Bob tiše hvízdnul. To vysvětlovalo onen zvýšený výskyt holých hlav.

„A ten poslední je zabitej teď ne?“ dodal.

„Jak to…“

„Jinak bys nás nerušil vole“ušklíbl se Bob a zvednul se. „Jdeme na to ne?“

Trojice se zvedla. „Platíš“ houknul Pes na Lukyna a vyrazil v čele kamarádů ke schodům. Proto neviděli výraz úlevy na tváři Lebkouna.

 

Tito tři drsňáci už viděli kde co, ale tohle ne. Oni sami zabíjeli bez skrupulí,protože chtěli přežít. Ale zabíjet pro zábavu?

Jeden ghůl byl doslova rozervaný na kusy, mohutný chlap měl urvanou hlavu ale kolem těla téměř nebyla krev. Žena neměla na sobě viditelné poranění, jen malou dírku na krku ze které nevytékala tělní tekutina. Další chlap byl nabodnutý na rezavém zábradlí a utržené ruce pohozeny opodál. Celkem sedm mrtvých.

„Nesmyslný“ řekl Bob.

„Neskutečně silný tvor“ řekl Drápek když nezúčastněně prohlížel místo. Okolo byli Lebkouni a drželi dál několik lidí kteří se přišli podívat co se děje. „vidíte? Ani nože a klacek nestačili“ okomentoval poházené zbraně.

„A žádnej kvér.“ Bob přidřepnul u jednoho těla. „A tipuju to na holý ruce… Ne, tady nože.“ ukázal na tři souběžné rány na břiše vousatého hubeňoura kterého převrátil na záda.

„I tady je použita čepel“ řekl Drápek.

„Takže hledáme chlapa od krve“ řekl Bob a postavil se.

„A co teď?“ zeptal se Drápek a jeho oči vše pozorně sledovali.A  ukládali do mozku.

„Musíme vyslechnout svědky.“

„Svědky?“

„Jo. Ty kteří něco viděli, něco podezřelího, zvláštního. Vždycky je někdo kdo něco viděl.“ vykládal Bob.

„A jak to víš?“

„Četl jsem o tom knížku“ vědoucně se usmál Bob. „Ten kdo vyšetřoval vraždu byl detektiv. A teď jsme detektivové my dva. Začneme támhle“ ukázal na malí hlouček lidí za bariérou tvořenou Lebkouny.

Pes jen stál s prázdným výrazem ve tváři a zdálo se, že se na něco soustředí.Napůl ucha vnímal své kamarády, ale ve skutečnosti nutil svůj mozek provádět něco, co se nedalo vědecky odůvodnit. Snažil se najít někoho, kdo by mu pomohl najít vraha.

 

Trojka stál v anonymním davu a sledoval holohlavé pořezy, jak uklízí místo, kde pozabíjel ty křehká stvoření. Jeho tělo fungovalo už normálně. Tep se zklidnil, tělo zchládlo. V rámci maskování bylo oblečení od krve odklizeno a on neviděl žádnou možnost jak by mohl být s činem spojován. Nepřemýšlel nad důsledky. On vlastně nepřemýšlel vůbec.

Test dopadl uspokojivě. Dokázal si poradit s několika protivníky současně. Spotřeba paliva byla vyšší než předpokládal, ale s tím se počítalo.

Byl na řadě další test.

 

„Takže se hýbal hrozně rychle?“ zeptal se Bob třetího chlapa který tvrdil že něco viděl.

„Jó čovole, byl rychlej jak sračka“ vykládal hubený mladík,kterému chyběli skoro všechny zuby. „Von se tady tak protočil, rozpáral mu pajšl, skáknul do luftu a kopačkou mu skoro urazil klocnu. Sem jen valil augle čovole.“

„Chápu“ kývnul hlavu Drápek. „Bobe, tady asi víc nezistíme.“

„To je blbost“ řekl černoch. V každé knížce se najde někdo, kdo pachatele viděl,“ stál si za svým.

„Kde je Pes?“ napadlo najednou Drápka. Zabral se do své role detektiva tak, že si ani nevšimnul, že mrtví byli odtaženi a Pes zmizel.

 

Našli jej. Seděl nahý v uličce plné odpadků. Kolem něj se tlačili psy všech ras. Desítka chlupáčů smrdících tak, že i Drápek zhnuseně pokrčil čenich. A Pes seděl mezi nimi. Obklopovali jej, slintali na něho,otírali se o něj. Vypadali jako u vytržení a každý se jej chtěl aspoň dotknout. Psovy nyní žluté oči hořeli zvláštním světlem a to zesilovalo…

„Kurva!“ zařval Bob. Drápek nezařval vůbec, ale jeho ruka se mihla, zvedl kus zpola rozpadeného barelu a mrštil jím po Psovy. Prorezavělí šrot jej zasáhl do ramene a vyryl mu do kůže rýhu, která se okamžitě naplnila krví. Psovo zavytí a šelmy se obrátili proti Drápkovy s Bobem. Mnoho hlasné zavrčení, desítky zubů se zaleskly v odrazech světla z hořících sudů z ulice. Bob vytáhnul z pod kabátu brokovnici.

„Pse!“ zařval. Prober se kurva!“

Drápkův neuvěřitelný mozek zkoncentroval energii a vyslal na Psa vlnu psychické energie. Přes rty se pouličnímu šamanovy vydralo zavrčení a desítka psů se pohnula kupředu.

„Pse!“

Zavytí. Po boku Boba stál obří rotvajler Bertík a jeho vyceněné zuby zastavili chlupatou vlnu.

Cvaknutí brokovnice, Bob nechtěl střílet do psů které jeho přítel tak bezmezně miloval, ale svůj život si cenil víc.

Drápek skočil a jeho ruka se mihla. Klouby prstů udeřil Psa do hlavy a srazil jej na zem. Zář v jeho očích pohasla.

A  probral se.

Jedinou myšlenkou uklidnil psy a zhluboka se nadechl. „Zas sem to skoro zkurvil co?“ zeptal se.

„Jo.“ přitakal Bob. „Nauč se to ovládat.“

„Se snažím“ odsekl Pes a postavil se na nohy. Musel se opřít o stěnu. „Přišli jste na něco?“

„Ano“ řekl Drápek. „Střední výška, rychlí. V tom mrholení se z něj prý kouřilo.“

„Kouřilo? To hořel?“

„Ne“ zkusil se usmát Drápek, ale moc se mu to nepovedlo. „Spíš se z něj odpařovalo vlhko. Jeho tělo bylo horké“ vysvětlil.

„Horké?“

„Jo“ přitakal Bob. Bylo to víc než horečka. Zrychlený metabolismus“ pochlubil se znalostí,kterou mu před chvílí sdělil Drápek. Pes se na černocha obdivně podíval. „Tys byl dycky hlavička Bobe. Ale nechápu co to je metacokoli… nebo co.“

„Já vím“ řekl skromně Bob.

„A já sem od psů zistil jeho pach. A taky… no, bály se ho.“

„Báli? Tak jako se bojí lidí?“ zjišťoval Drápek.

„Právě že ne. Báli se něčeho, co neznají.“

 

Seděli u hořícího barelu ve dvoře který si přivlastnil Pes. Kolem byli sousty harampádí, odpadu a psů. Pes si přilnul z lahve podezřelou tekutinu a podal ji Bobovy. Ten si taky loknul a vzápětí se rozkašlal.“Co to kurva je?“

„Trocha upraveného chlastu“ usmál se Pes. „Pamatuješ na ty pálivý papričky co pěstuje Zéma? Tak ty sem do tý flašky nacpal k alkoholu.“

„Jsi dobrý dobytek“ usmál se Drápek a zkusil to taky. „Hm, má to šmrnc.“

„Nemá. Za takový věci by tě měli zastřelit“ zavrčel Bob. „No, Drápku, napadlo tě něco?“

„Samozřejmě. Podle toho co víme, prvně zabil jednu, víceméně bezbrannou oběť. Pak více naráz, poté byl na řadě chlap s kudlou…“

„A teď ozbrojená parta“ dodal Bob,který pochopil myšlenkový pochod Drápka. „Chceš tím říct….“

„Že zabiják trénoval.“

„Ne trénoval. Zkoušel. Testoval své schopnosti“ vydechl Bob. „TO sem taky někde čet, o stroji co byl podzemí a zabíjel…“

„Jak to de zabít?“ Zeptal se šaman.

„Dobrá otázka. Ale důležitější je… na kom by ještě mohl něco vyzkoušet? Kdo je líp ozbrojený než chlapy na ulici?“ položil otázku mohutný párač.

„My?“ navrhnul Pes.

„Možná. Ale o nás se to moc neví. Kdo nosí bouchačky venku?“

„Lebkouni.“

„Přesně tak Bobe. Takže se obávám…“ a divoká střelba jej přerušila.

 

Trojka se protočil v piruetě, kulka jej minula, bleskový chvat, rána na zápěstí, chycení pušky za předpažbí, páka zbraní… a hlaveň mířila na překvapeného Lebkouna. Výstřel, jeden z mnoha a muži odletělo temeno hlavy.

Trojka zastavil pohyb v pokleku. Jeho oči propátraly temnotu rušenou mihotavými plameny plynové lampy. Žádné nebezpečí….

Chyba.

Ze tmy vyrazilo mohutné zvíře, , pažba pušky se mihla a pes dopadl na zem. To už Trojka vstával, ze tmy vyšlehly plameny a o okamžik později zazněly výstřely z pistole. Kotoul pryč, přes rozstřílené tělo.

Prásk! Brokovnice vychrlila broky, ale Trojku minuly. Obří postava s tlapami ozbrojenými dlátovitými drápy. Záklon, kop proti stojné noze nepomohl, soupeř byl obrovský a těžký. Další úhyb, opět štěkot pistole, ale střelec nebyl dobrý. Další rána z brokovnice se neozvala, Trojka byl krytý tou obludou. Z předloktí mu vyjeli břity, uhnul úderům a sám sekl. Vytryskla krev, ale to už útočil velký černoch kusem železa. Trojka se kryl břity, ale síla nárazu jej donutila ustoupit.

Bolest v noze, ten skřet už nestřílel z pistole, ale hodil po něm nožem!

A zase obluda.

Trojka cítil úbytek síly, neměl čas doplnit palivo.

Zvuk motorů.

Přímím kopem se zbavil černouše, leví břit mu vyletěl z ruky a zabodl se obludě do hrudi.

Bolest! Strašlivý nápor na každý milimetr těla. Ten zelený skřet měl natažené ruce a oči mu pláli žlutým světlem. Hodil po něm druhý břit.

Staccato výstřelů.

Trojka se otočil a utekl do tmy boční uličky.

 

„A máme ho“ řekl spokojeně Pes z místa kde ležel. Ostrá čepel jej jen škrábla.

„Jo?“ Bobovy nebylo nic, kromě zraněné pýchy a zlomeného nosu.

„Nechal tu tvůj bajonet s krví?“ zeptal se Drápek. On to schytal nejvíc, ale jeho regenerační schopnosti zapracovali a obr byl téměř v pořádku.

„Přesně“ zašklebil se Pes.

„Ty umíš číst z krve?“ptal se Bob.

„Ne. Ale stará Sova jo.“

 

Stará Sova. Nyní vědma, šarlatánka, dědička Voo-doo, alkoholička, vykladačka karet. V minulosti děvka, zlodějka a nájemný vrah. A také vědma a dědička Voo-doo. Nebylo snad nebezpečnějšího člověka ve Štatlu než ji. Tedy, aspoň v periférii. Sova žila na hranici Blackfieldu a Šimic a pranic ji nezajímali gangy, které se snažili z místních vysát všechno co měli.

Před pár lety to na ni jeden gang zkoušel, mysle si, že je stará a bezmocná.

A hraniční ulice se uvolnili pro jinou partu.

Nesrat Sovu, to bylo jediné, co v těch místech platilo.

A nesrali ji ani Lebkouni.

 

„Ahoj Sovičko, vypadáš skvěle“ zkoušel to lichotkou Drápek, když vstoupili do jejího brlohu, kde přijímala hosty.

„Běž do prdele párači“ zavrčela Sova.

„Toliko k diplomacii“u smál se Bob a vstoupil dovnitř za Drápkem.

„A jéje, vy ještě žijete všichni?“ na oko se podivila stará babice, usazená v rohu. Kolik jí bylo let nevěděl nikdo, ale co Bob slyšel, byla stará už když žil jeho otec.

„Jak jinak. Dyk tys nám věštila že zařveme společně“ řekl Pes a hodil stařeně láhev. „Alkáč s paprikama“ dodal. Bába láhev odložila vedle se.

„Co chcete mláďata?“

„Pomoc“ řekl Bob.

„Jo, jak jinak. Nikdo nejde za Sovou jen tak jí popřát k svátku“ zachechtala se baba.

„Víš o tom kdo zabíjí?“

„Ten co chodí za noci jako krvesaj?“ odvětila otázkou Sova.

„Ano.“

„Co je to krvesaj?“ šeptem se zeptal Pes Drápka.

„Upír tupče“ vyštěkla Sova. „upír, vampire, nosferatu.“

„To sem viděl kartičky“ dodal Bob. „A taky Brujah, Malkavian, Toreador…. Tremere….“ Zašeptal poslední slovo když se na něj babice podívala.

„Blbe“ řekla.

„Máme tady jeho krev“ podal Pes svůj bajonet. „Potřebujeme tu svinisferatu nebo jak to je, najít.“

 

Trojka se lehce zapotácel. Nechápal proč se mu houpe trochu zem pod nohama, byl to nový pocit. A nelíbil se mu. Jeho bojeschopnost klesla na 65 procent a to bylo špatné.

Ale jeho instinkty byli stále stoprocentní.

Když vylezl z pod rezavého vraku auta mezi troskami baráků téměř u samotné hranice ze Sférou, Něco jej varovalo.

Klak, klak, klak, klak zarachotila rychlopalná puška. Trojka se střelbě vyhnul jen ze štěstím, kulky se odráželi s jedovatým syčením od trosek zdí. Kus od něj klečel na jednom koleni onen zelený chlap z noci, o rameno zapřenou útočnou pušku CZ-58.

Trojkovy oči jej prohlédli, vzdálenost 87,3 metru, tařka jistý zásah. Natáhnul za běhu pravačku, ale než vystřelil, periferně zahlédl pohyb. Z pod auta se vykulil černoch s brokovnicí Remington magnum. Prásk, klixklax, prásk. Černoch taky střílel z pokleku, na vzdálenost 31,5 metru. Trojka vyslal tři projektily na skřeta, ten sebou ale hodil na zem a bleskově se kutálel pryč. Mohutný skok z dosahu brokovnice, něco dostal, cítil to.

Strašlivá rána, praskot vlastních žeber.

Ta obluda, párač.

Využil energie k odrazu pryč, přitom zabodl do obra jehlu. Přesně na nervové centrum.

Párač se měl složit, ale běžel dál…

 

Drápkův mozek aplikoval do oběhu bojovou drogu a tím navýšil rychlost a reflexi. Ale Trojka byl pořád o malinko rychlejší. Do nervového centra se mu zabořila jehla s prudkým jedem. Drápkův mozek bleskově obešel poškozené nervy vyslal protijed. Paže byla ale k ničemu.

Pes další zásobník neměl kdy napáskovat a tak útočil s noži v rukou. Ten nelidsky rychlí přízrak kopl Drápka do hlavy až se párač zapotácel. Pes na netvora poslal vlnu psychické energie jako včera, ale byl unavený a nepřítele útok téměř nezpomalil.

I Bobovy došli náboje a dorážel na něj mačetou.

Tři psi se přidali k rvačce.

 

Trojka cítil že mu dochází síli. Obluda mu polámala žebra, kužel broků mu sertval kůži na lebce a vyřadil jedno oko. V krku měl nůž a i když stačil skřetovy zlomit ruku a téměř rozdrtit průdušnici, nestačilo to. Mohutný černoch se potácel, ale jeho mačeta Trojce uťala ruku.

Poslední pokus o odpoutání, ale to už se blížila drápatá tlapa a Trojka věděl, že je konec.

Ale dvě věci udělat stačil

Nesmírně výkonný procesor v mozku stačil odeslat všechny údaje, včetně vizuálních.

A druhé zařízení spustilo autodestrukci.

 

Výbuch nebyl moc ničivý. Pes ležel na zádech a lapal po dechu. Drápek ležel na zádech a po celém těle měl krvavé šrámy. Bob seděl a motala se mu hlava.Dva ze psů byli mrtví a Bertík stál nad svým pánem a slintal mu na obličej.

Zvuky motorů.

„Deš pozdě Lukyne“ vydral ze sebe Pes. „Zas sme udělali hoknu za tebe.“

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď