K napsání této povídky, věnované všem maturantům letošním i budoucím, jsem se inspiroval sbírkami povídek “Je dobré být mrtvý” a “Ježíšku, já chci plamenomet”. Musím Vás ale varovat: povídka je plná nespisovaných až vulgárních výrazů a mohla by na Vás zanechat neblahý vliv. Tak bacha na to.

Krátká povídka o jednom podivuhodném příběhu.

Kratičká, lehce parodická povídka, odehrávající se na venkově blíže nespecifikovaného “fantasy světa”.

Zaklínač Geralt soudcem i katem najednou.

Následující povídka měla být původně součástí většího celku. Avšak tento celek asi nikdy nevznikne. Část nazvaná “Geralt a Meranda” se mi však natolik líbila, že jsem se rozhodl jí přepsat na samostatnou povídku.

Děj se odehrává v budoucnosti. Protože tato povídka vznikala v době, kdy ještě nebyl znám konec celé ságy o zaklínači, berte toto jako alternativní budoucnost, která by nastala v případě, kdyby sága skončila knihou “Věž Vlašťovky”

Poznámka autora: Chtěl bych se na začátek omluvit všem moravákům a slovákům. Jedna postava v této povídce by měla používat moravský dialekt. Jediný dialekt který znám dokonale, je pražský, takže je možné, že dialogy této postavy jsou občas zkomolené. Koneckoncu, Aramus taky není dokonalý trpaslík… 🙂

Geralt vyběhl ven, kde stál hlouček vojáku a horečně se o něčem hádali. Geraltův vpád je překvapil. Zaklínač dvěma rychlými švihy rozpáral břicho jednomu, druhý mu nevědomky naběhl na ostří. Ostatní se stačili vzpamatovat a Geralt najednou zjistil, že je obklíčen. Pohotově složil prsty do znamení Aard, aby si prorazil cestu ven. Podařilo se, náraz síly odhodil několik válečníků a smetl ještě dva stany. Neváhal, vyrazil ke koním. Sluchem zachytil svištění. V poslední chvíli skočil na zem a kotoul

“Vážená rado, vážení členové!” V hale v jednom ze samorostlých domků sedělo několik druidů v kruhu kolem kulatého stolu se zasmušilými výrazy ve tváři. Fregenal stál v čele a mluvil, přičemž se točil vlevo a vpravo, aby jeho řeč slyšeli všichni přítomní.
“S radostí oznamuji, že ztráta zakázaných knih byla objasněna. Našel jsem viníka, který za celou krádeží stojí. Zde ji máme…”

K obloze se zvedaly oblaka dýmu ze strážních ohňů. Pod nimi se rozkládala nerovná krajina, plná skal a kopců, m

Jedna verze konce světa.

Kterak Marigold potkal svou lásku.