Spisovatel Guy Gavriel Kay

Článek z únorového čísla Ramaxu o skvělém kanadském spisovateli.

V prosinci loňského roku jsme se dočkali druhé knihy v češtině tohoto skvělého kanadského fantasy spisovatele. Pokud vás Kay zajímá trochu více a rádi byste si přečetli i další jeho knihy, pak čtete nyní ty správné řádky.

Narodil se chirurgovi Samuelu Kayovi a Sybile dne 7. listopadu 1954 ve Wayburnu (Saskatchewan, Kanada). Má dva bratry – právníka Jeffreyho a psychiatra Rexe. Po střední škole se mu podařilo dostat na univerzitu do Manitoby, kde následně vystudoval jako bakalář filozofie. A potom přišla zlomová událost v jeho životě, když v letech 1974-75 navštívil Londýn, aby asistoval Christopheru Tolkienovi při editaci díla jeho otce, převážně při uspořádání Silmarillionu. Takže i Kayovi vděčíme za podobu Tolkienových knih, tak jak je známe dnes. Z Anglie se vrátil zpět do Kanady, aby v Torontu vystudoval práva. Zřejmě učarován Tolkienovým světem se vrhá také do psaní. Nebyl to však jen Tolkien, přes kterého se dostal ke psaní. Byla to především Řecká mytologie a praotci žánru fantasy – Eddison, Lord Dunsany a Leiber. Že se v něm skrývá velký talent dokázal všem v roce 1984, kdy vyšla jeho první kniha. Byl jí první díl trilogie „Fionavar Tapestry“. Jeho knihy z počátku devadesátých let (např. „Tigana“) se už staly světoznámými a nesly si na obálkách nápis “International bestseller”. Podle mne přehnané, ale už i to o něčem svědčí. Je však možné, že se během několika let tento titulek promění v naprostou pravdu. Vždyť už je překládán i do hebrejštiny!

 

Nezanedbatelnou část svého života strávil na cestách (Itálie, Francie, Kréta, Nový Zéland…), kde sbíral hodně inspirace pro své knihy. Kay nyní žije se ženou Laurou a dvěma syny v Torontu. Kromě knih dělá i pro časopisy, film a televizi. Mezi jeho nejoblíbenější spisovatele patří G. G. Márquez, Milan Kundera, T. Flanagan, S. Hazzard, C. McCarthy atd.

Trilogií „Fionavar Tapestry“ zůstal naprosto věrný Tolkienovi. Jedná se o klasickou „high-fantasy“ a setkala se u čtenářů se stejným ohlasem, jaký sklidily desítky jeho kolegů, píšících podobné knihy. Kdybych však měl definovat všechny ostatní Kayovy knihy, které ho udělaly opravdu slavným, uchýlil bych se k pojmu „alternativní historie“. Tyto knihy se totiž řadí přesně na hranici historického románu a fantasy. Historickými romány ovšem nazvat nejdou, protože nic z toho se vlastně nestalo a na druhou stranu  je zde využito v plné míře všech historických reálií, takže se něco z toho nakonec i stát mohlo. A není to ani fantasy, na jakou jsme zvyklí. Magie a kouzla se totiž vyskytují jen ojediněle nebo vůbec (nejvíce asi v „Tiganě“). Knihy vycházely postupně takto: „Tigana“ (1990, česky „Tigana“ – 1999) využívá reálie středověké Itálie, „A Song for Arbonne“ (1992, česky „Píseň pro Arbonne – 2000) reálie Francie 12. století, „The Lions of Al-Rassan“ (1995) reálie Španělska z doby obsazování maury a dvoudílná „The Sarantine Mosaic“ („The Sailing to Sarantium“ – 1998 a „The Lords of Emperor“ – 2000) reálie Byzantské říše v 6. století n.l.

Určitě stojí zato zmínit se tu o jedné zajímavosti pro české čtenáře. Kay se přiznal, že největším vzorem pro „Tiganu“ mu byla kniha Milana Kundery „Směšné lásky“. Kromě takovýchto vzorů se však Kay daleko častěji uchyluje k hledání inspirace v historických románech a pověstech, které vždy s ohromnou pečlivostí „nastuduje“, aby jeho vlastní vznikající země na čtenáře dýchala vůní vždy jedné oblasti středověké Evropy či blízkého východu. Co se týče jeho plánů do budoucna, tak v tomto zrovna sdílný není. O to jsem více napnutý, jakou další zemi a jaké období si vybere.

Českého vydání Kayovy tvorby se skvěle zhostilo vydavatelství Talpress a stejně jako oba překladatelé (Jiří Lexa a Jiří T. Pelech) odvedlo vynikající práci. V současné době se chystá třetí Kayův historicko-fantaskní román „Lvi z Al-Rassanu“ který by měl být podle zahraničních recenzí ještě lepší, než ty předešlé.

A že jste od Kaye ještě nic nečetli? Pokud bych vám měl doporučit jednu jeho knihu, asi bych zklamal. Jednak jsou všechny jeho knihy velmi kvalitní a jednak každá vypráví o něčem zcela odlišném. V „Tiganě“ je více magie a v „Písni pro Arbonne“ zase více trubadůrů, zvuku louten a poezie. A tak vám můžu s klidem v srdci doporučit jak obě knihy, které už česky vyšly, tak všechny další, které v nejbližších letech ještě (doufám) česky vyjdou.

Článek vyšel v RAMAXu 2/2001
Pokud se chcete dozvědět o Guy G. Kayovi více, navštivte stránky spisovatele.fantasyplanet.cz/kay.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

Zanechat odpověď