Kam kráčíš, Rhodane?

Science fiction jakožto žánr původně vznikla díky fascinaci technickým pokrokem v novověku. Ale díky tomu, že „kluci mají své sny“, se zároveň zakrátko stala prostředkem, jak zrcadlit náš běžný život a zároveň touhu po dobrodružstvích. Tak vznikla i odnož sci-fi „space opera“. Samozřejmě, na svém počátku se jednalo o silně naivní záležitost, v níž bychom nějakou „science“ nenašli ani pod drobnohledem, o smysluplném příběhu nemluvě…

…Bijci vesmírných asiatů, Flash Gordon a Buck Rogers, by o tom mohli vyprávět. Nicméně v zemi Wagnerových oper, Německu, našla i „space opera“ své skladatele nové generace. Pánové K.H. Scheer a Walter Ernsting (alias Clark Darlton) začali v roce 1961 psát sešitovou řadu, jež se měla stát evolučním článkem mezi dvěma érami dobrodružné sci-fi – řadu s názvem „Perry Rhodan“.

Historie z archívu Haluťanů

Jako mnohé jiné série, začínal Perry Rhodan coby nepříliš ambiciózní dílo, objednané z počátku na „pouhých“ třicet sešitů. Autoři  rozrůstajícího se týmu však dokázali esenci svého příběhu namíchat natolik dobře, že jim úspěch dovolil stvořit mnohovrstevnatý příběh pokrývající celé tisíce let a v reálném čase vycházejí sešity do dnešních dob.

Příběh prvního svazku byl situován deset let do budoucnosti autorů, do roku 1971, kdy se poprvé dotkla povrchu Měsíce lidská noha – a to noha majora Perryho Rhodana, Američana německého původu. A nejenže tento astronaut „vyfoukl“ prvenství Neilu Armstrongovi, Rhodanův „obrovský skok pro lidstvo“ byl navíc ještě důležitější. Na Měsíci totiž titulní hrdina nalezl čerstvě ztroskotanou loď mimozemšťanů, kteří se při honbě za nesmrtelností málem zabili. Arkonidané byli albínští humanoidé představující starou koloniální velmoc galaxie. Členové této expedice si sice svoji situaci nezvolili, nakonec se však přizpůsobili událostem, které inicioval jejich příchod na náš svět.

Rhodan nehodlal ovlivnit poměr sil na Zemi, kde si na sebe velmoci brousily hlavice. Technologii arkonidanů si nechal sám pro sebe a v pustých píscích pouště Gobi založil svůj stát – Třetí moc. (U německého hrdiny se jedná o smělý název a jednoho mého blízkého to vede k názoru, že „PR“ je utajeným synem Adolfa Hitlera. Američané to ovšem s humorem moc nevzali a ve svých vydáních seriálu překřtili stát na „The New Power“.). Jak jistě tušíte, PR, jako většina tehdejších děl, silně tlumočí evropskou poválečnou atmosféru spojenou také se strachem studené války.
Abych však pokračoval v úvodním příběhu. Rhodan sjednotí Zemi pod svou vládou  v roce 1984. Zároveň najde superinteligenci, kterou hledali předtím Arkonidané a pomocí které zpomalí své stárnutí, a za nějaký čas je, stejně jako mnoho členů jeho týmu, vybaven tzv. „buněčným aktivátorem“ zastavujícím stárnutí úplně. Lidé postupně zjišťují, že galaxie je plná roztodivných říší, kterým často vládnou příslušníci arkonské „famílie“, ať už to jsou potomci (např. Skokani), sourozenci (Bálólové) anebo předci (Akonané). Ale ne všichni ve vesmíru jsou humanoidi a ne všichni jsou nepřátelé.

Z národů (a mutací a galaxií a vesmírů) ač jsme různých…

PR vždy hledal speciální přátele, kteří by byli prospěšní lidstvu. Ještě za éry Třetí moci se mu z různých telepatů (telekinetiků, atd.) podařilo vytvořit oficiální „Sbor mutantů“, jež pak nesměl chybět při žádném tažení proti nepřátelům lidstva. Podobnými schopnostmi disponovali příslušníci rasy Iltů, jimž se pro jejich hlodavčí povahu říká  „Myšobové“.  Od té doby, co zanikne jejich domovský svět, je část jejich populace umístěna na terraformovaný Mars a Myšob Gucky, jehož protěžoval v minulosti především jeho stvořitel Clark Darlton, se stává jedním z nejmobilnějších Rhodanových pomocníků.

Naproti tomu K.H.Scheer stvořil úplně jiné hrdiny, kteří svou zajímavostí předčili pomalu samotného Rhodana – nejlepším příkladem je Atlan, Arkonidan s buněčným aktivátorem, dlouho žijící na matičce Zemi (podobnost jeho jména s Atlantidou není ani trochu náhodná). Kromě masakrování nepřátel Solárního impéria pozemšťanů patří mezi Atlanovy koníčky oslovování Perryho Rhodana „barbare“ a nešťastné lásky (série nás opakovaně upozorňuje, že „Nesmrtelní“ mají někdy komplikovaný život.). Svého času jeden z nositelů Arkonské císařské koruny dokonce dostal vlastní spin-off sérii příběhů.

Kromě spojenectví s kybernetickými Posbii, jež vyneslo Pozemšťanům cennou výzbroj, přicházejí na počátku 25. století na scénu Haluťané, vystupující především prostřednictvím dobrodruha Icho Tolota.
Haluťané jsou obludné bio-tanky, které v dávné minulosti málem vyhubily Lemury, společné předky Pozemšťanů a Akonanů. Krom toho haluťanská rasa pochází ze stvořeních známých jako „Bestie“ a jejich nejbližší příbuzní tvoří tzv. „Časovou policii“, co vyhladí planetu každého, kdo poruší pravidla slušné turistiky při cestování časem (a jako obvykle to od nich málem schytá Země). Přesto, věřte tomu nebo ne, samotní Haluťané a zvláště Icho Tolot jsou fajn.

Série nabírala každých padesát až sto dílů (v příběhových celcích nazvaných „cykly“) stále větší a větší obrátky. Po dobrodružstvích v dílech 200-399, kdy byl zmapován zbytek galaktické lokální skupiny mimo Mléčnou dráhu plus galaxie M87, skončila víceméně optimistická linie seriálu. Ve čtvrtém tisíciletí byla jednota lidských světů v Mléčné dráze pryč a navíc počala nová éra nepřátel, intergalaktickými říšemi počínaje, negativními superinteligencemi konče. A, kupodivu, to vůbec nevyznívá trapně.
Avšak pravda je i taková, že po zápletkách, v nichž figurují prvky jako anti-život z negativní části vesmíru, „Rytíři hlubiny“, paralelní vesmíry, nezávislá universa, Rhodanův nemanželský syn se schopnostmi „Vládce šelem“, či stěhování planet, se příběh dostal do stádia, které vystihuje tato hláška z Červeného trpaslíka: „Jestli tohle dává smysl, tak nechci být střízlivý.“

Nesmrtelný PR v průběhu věků

Autoři však naštěstí dokázali vždy příběh zjednodušit, aby se vyhnuli přílišné nesrozumitelnosti, aniž by narušili komplexnost svého světa. Největší změny příběhu nastaly patrně díky změnám atmosféry v našem vlastním světě. Perry Rhodan už dávno lidstvu nevládne, a tak má dost času pro usilování o galaktickou, potažmo vesmírnou, politickou globalizaci. Současné lidstvo představované „Ligou svobodných Pozemšťanů“ už dokonce vstoupilo do intergalaktické mírové koalice „Thoregon“, avšak v domovské galaxii mu trochu šlapou na paty „Křišťálové Impérium“ Arkonidanů a jakási volná aliance „Fórum Raglund“.

PR coby fenomén samozřejmě měl vždy trochu nevýhodu oproti televizním sci-fi ságám. Přesto se na něj nalepila slušná dávka merchandisingu a vyšla i řada novel a románů, ať už se jednalo o kmenovou řadu tenkých paperbacků, anebo tlustší svazky kratších řad jako např. „Space thriller“ (u nás vyšel pouze první díl z této řady, Zdraví tě bestie z hvězd, docela doporučuji). Koncem šedesátých let byl dokonce natočen film v německo-španělsko-italské koprodukci známý  jako „Mission Stardust“, „4,3,2,1, morte“, atd. Jeho příběh sice převedl do audiovizuální podoby úvod série a Perryho setkání s Arkonidany, ale místo politického obsahu nechal Rhodana, aby s nalezenou technologií bojoval proti mezinárodnímu zločinu – podcenit takhle ambice člověka, který působil coby nesmrtelný vládce lidstva a přitom velel svým lodím při dobývání Andromedy, je ovšem podle mě zločinem největším.V poslední době se také ozývaly zprávy o německém třídílném televizním filmu pojednávajícím o pozemské generační lodi SOL z pozdější části seriálu, ovšem nedisponuji žádnými dalšími novinkami.

Invaze skokanských plagiátorů
 
 Zde se musím samozřejmě mírnit. Není pravděpodobné, že by někdo z moderní televizní sci-fi opravdu vykrádal Perryho Rhodana. Je však zajímavé, když si uvědomíme, jak mnohé dnešní pořady používají motivy, které byly předtím hutně rozvíjeny právě v PR.

Tak předně Star Trek. Obě série mají společnou rasu kyborgů používající krychlové lodě a disponující strašlivou silou. Samozřejmě, Posbiové jsou hodně odlišní od Borgů, ale přesto to čtenáře/diváka trkne… Později se v DS9 objevuje Dominion – říše, jejíž vnitřní uspořádání se skládá z mocenského centra a svazu pomocných národů. V PR tomuto scénáři silně odpovídají Mistři ostrovů, popřípadě později tzv. Hetos sedmi. Mohli bychom zde dokonce nalézt scénu, kdy  akonská flotila pronikne do soustavy sloužící Mistrům ostrovů a je zmasakrována Maahky. Velice analogická situace nastane právě v dvojepizodě DS9, kdy se výprava Romulanů a Cardassianů pokusí zničit Zakladatele, ale nalezne pouze svoji zkázu. Pak tu máme osmý ST film „The First Contact“ využívající možnosti vyřadit Pozemšťany ze hry přerušením samotného počátku jejich kosmické éry. Tato zápletka přesně odpovídá poslednímu nebezpečí z již zmíněného cyklu „Mistři ostrovů“, dokonce se  i zde vyskytuje zvláštní romantický motiv s hlavním padouchem.

Duchem se Perry Rhodanovi přiblížil i Babylon 5. Nejen položením principů Dobra a Zla (nebo, chcete-li, Řádu a Chaosu) jakožto odlišných filosofií pradávných mimozemských ras, ale především alegoriemi na pozemské národy –  Centauři připomínají Brity velice obdobným způsobem jako Arkonidané (v PR byla celá řada takových potencionálních alegorií- např. národ Bluesanů má leccos z Číňanů).

Posledním nejvýraznějším seriálem v tomto směru je Andromeda Gena Roddenberryho. Kapitán Hunt se svými třemi sty lety u černé díry je úplný žabař proti Rhodanovi, který strávil ve stázi bezmála sedm set let, aby zjistil, že galaxie je teď okupována. A to nemluvím ani o konci cyklu „Druhé impérium“, kde jsme svědky sporu ne nepodobnému Asgardi kontra Replikátoři z Hvězdné brány.

Rhodan do každého počasí

Jak šel čas, série nutně zastarala, ale s přimhouření oka není v mnoha ohledech výrazně naivnější nebo spotřebnější, než většina sci-fi, kterou přesto uznáváme. Autoři nebyli nějaká spisovatelská esa vytvářející trojrozměrné postavy a nebyli ani vědeckými kapacitami. Byli to především vypravěči s oživujícím „storytellingem“, který byl z počátku poplatný době, později ji ale v mnohém i překonal. A co víc, pořád v něm hrají důležitou úlohu prvky, které dnes v umění ustupují do pozadí – potřeba jednoty, kontrast mezi pozitivními a negativními tendencemi uvnitř společností nebo nestálost okolností, se kterými jsme nemohli ještě před chvílí počítat. Někoho mohou odradit drobné protimluvy nebo zdlouhavost, ale faktem zůstává, že ať už série skončí jakkoliv, lidstvo Rhodanova universa si nakonec řekne „Stálo to za to.“ Doufám, že totéž budeme moci říct i my.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Komentar
    To by me docela zajimalo, odkud pisatel clanku vzal informace.U nas totiz vyslo dohromady jenasi 400 dilu ve dvou radach,presto, ze v Nemecku pres 2200.

  2. Asi prvni clanek, ktery objektivne popisuje tento velice zajimavy serial.

  3. My to asi nikdy nerekne, protoze se to nedozvime…u nas uz pres rok nevychazi..Ale presto u na Perry Rhodan nezemrel, v nasem fan klubu je evidovano vice jak 800 clenu

  4. My to asi nikdy nerekne, protoze se to nedozvime…u nas uz pres rok nevychazi..Ale presto u na Perry Rhodan nezemrel, v nasem fan klubu je evidovano vice jak 800 clenu

  5. perry rhodan wird fur ewig leben. Ano, naučila jsem se na něm německy

  6. Moc pěkný článek
    Nechápu jak autor článku mohl napsat už 500 článků FP a ješte nedostal za svojí práci ani jednu cenu akademie nebo alespon mloka. Proč já na ty porady mejezdím mohl jsem ho alespoň navrhnout 🙁

Zveřejnit odpověď