Zlatý věk SF #12: Williamson, del Rey, Leiber aj.

Profily jednotlivých spisovatelů Zlatého věku SF končí bibliografiemi nejen dalších tří velmi významných autorů (del Rey, Williamson, Leiber), ale i krátkými představeními dalších spisovatelů (Kuttner, Moore, Clarke, Hubbard a Bradbury).

7.7. Lester del Rey (1915 – 1993)

Američan španělského původu, další z klasiků Zlatého věku SF. Lester del Rey je zkrácenou variantou jeho vlastního jména Ramon Felipe San Juan Mario Silvio Enrico Smith Heathcourt-Brace Sierra y Alvarez del Rey y de los Uerdes[1]. Pocházel z chudých poměrů a jeho cesta za vzděláním nebyla snadná. Vysokoškolská studia nakonec musel během hospodářské krize předčasně ukončit. Poté, co vystřídal řadu dočasných zaměstnání, začal koncem třicátých let publikovat SF povídky.

Debutoval v Astoundingu povídkou The Faithful[2], následovanou slavnou Helen O’Loy[3], dnes již klasickým příběhem o robotech (viz 6.2.). Z dalších povídek pak nejvíce zaujaly The Day Is Done[4] a především Nerves[5], později přepracovaná do románové podoby[6]. Líčí havárii v jaderné elektrárně a snahu odborníků zabránit katastrofě (pozoruhodné přitom je, že první experimentální jaderná elektrárna byla spuštěna až o devět let později v Idaho Falls). Kromě toho psal i fantasy příběhy pro Unknown.

Del Rey do konce čtyřicátých let vydal celkem tři desítky povídek, což není v porovnání s jeho kolegy nikterak mnoho. Nejlepší z nich jsou shromážděny ve sbírce …And Some Were Human[7]. Po roce 1950, kdy se začal věnovat psaní na plný úvazek, počet vydaných prací výrazně zvýšil. Současně s tím poněkud klesla jejich celková kvalita. Na druhou stranu však del Reyova spisovatelská všestrannost zaručovala velkou rozmanitost jeho tvorby. Z nejvýznamnějších děl tohoto období jmenujme romány Police Your Planet[8] o kolonizaci jiného světa, The Eleventh Commandment[9] o přelidnění Země či humoristickou fantasy Day of the Giants[10] vycházející ze severské mytologie.

Del Rey byl též editorem a nakladatelem. Působil jako šéfredaktor v různých pulpových magazínech (mj. Space Science Fiction, Fantasy Magazine, Rocket Stories, Science Fiction Adventures) a od roku 1976 redigoval knihy vydávané v rámci edice Ballantine Books, jež nesla jeho jméno (Del Rey Books).

V roce 1990 získal Lester del Rey titul Velmistra žánru science fiction.

 

7.8. Jack Williamson (nar. 1908)

John Stewart Williamson pocházel z chudých poměrů, dětství prožil na samotě v Novém Mexiku. Také jeho již v raném dětství uchvátila pulpová SF. Po seznámení s Amazing Stories, kde ho zaujal reprint románu The Moon Pool[11] A. Merritta, se okamžitě rozhodl zkusit pro tento časopis psát vlastní příběhy. Rok nato skutečně debutoval povídkou The Metal Man[12] v Merrittově stylu. Od té doby již Williamson nepřestal aktivně psát, což ho činí v současnosti nejdéle píšícím autorem SF.

Jeho spisovatelský růst byl velice rychlý, čemuž nepochybně napomohlo členství ve fandomu, kde se Williamson seznámil se svým „učitelem“ Milesem J. Breuerem. Z jejich spolupráce vzešla novela The Girl from Mars[13] a román The Birth of a New Republic[14]. Kromě Breuera spolupracoval Williamson v té době ještě s Lawrencem Schwartzmanem (povídka Red Slag of Mars[15]). Zajímavé je též, že mu již od počátku nečinily problémy ani delší prozaické formy – na počátku čtyřicátých let měl na svém kontě již více než desítku románů a množství dalších měl ještě napsat.

Do Astoundingu začal přispívat již v předcampbellovské době. Byl však autorem velmi flexibilním, svoji tvorbu vždy dokázal přizpůsobit podle potřeby. Nečinilo mu tak nejmenší problémy přizpůsobit se situaci po příchodu Campbella do pozice šéfredaktora.

V letech 1934 – 1939 v Astoundingu vydal svůj nejslavnější seriál Legion of Space[16]. Jednalo se o kosmickou operu ve stylu E. E. Smithe. Mimo tuto sérii, avšak v podobném duchu, se nese i román The Legion of Time[17] o válce paralelních světů napříč časem. Campbellovo působení mělo na Williamsonovu tvorbu velmi pozitivní vliv. Dokladem toho je např. hard SF série Seetee[18], novela With Folded Hands…[19] (viz 6.2.), román …And Searching Mind[20]. Velké pozornosti se dostalo též Williamsonovu příspěvku do Unknown, spekulativnímu románu o lykantropii s názvem Darker Than You Think[21] o genetické spřízněnosti vlkodlaků s předchůdci člověka.

Počátkem padesátých let postihla Williamsona tvůrčí krize, z níž se však rychle vzpamatoval díky spolupráci s Jamesem E. Gunnem a především Frederikem Pohlem, s nímž vytvořil celkem tři románové série. V šedesátých letech si také doplnil své vzdělání na Eastern New Mexico University (jeho diplomová práce má název A Study of the Sense of Prophecy in Modern Science Fiction) a nakonec získal i profesuru. Vyučoval literaturu a hodně úsilí věnoval snaze prosadit science fiction jako samostatný předmět. Za tímto účelem vytvořil i několik praktických příruček (např. Teaching Science Fiction: Education for Tomorrow[22]).

Roku 1976 Jack Williamson získal hned druhý titul (po Robertu A. Heinleinovi) Velmistra žánru science fiction a je držitelem i několika dalších významných ocenění.

 

7.9. Fritz Leiber (1910 – 1992)

Celým jménem Fritz Reuter Leiber, pocházel z herecké rodiny. Také o něm platí, že se do jeho tvorby promítlo dosažené vzdělání (psychologie a fyziologie na University of Chicago). K psaní ho přivedl kamarád na univerzitě, Harry Fischer. Postavy Fafhrda a Graye Mousera, jež spolu vytvořili, mají autobiografické rysy a prolínají se velkou částí Leiberovy tvorby.

Roku 1939 Leiber prodal svoji první povídku magazínu Unknown. Jednalo se o Two Sought Adventure[23], počátek cyklu Fafhrd and Gray Mouser, tvořeného dnes celkem sedmi knihami žánru sword and sorcery[24]. Román The Swords of Lankhmar[25] z této série je považován za jeden z nejlepších počinů svého žánru. Leiber je též pozoruhodný tím, že svoje fantasy příběhy zasazuje i do současného moderního prostředí, jako např. povídku Smoke Ghost[26] či svůj první román Conjure Wife[27] o čarodějnictví. Z další tvorby pak jmenujme např. povídku The Automatic Pistol[28] o zbrani žijící svým vlastním životem.

Prvním Leiberovým významným dílem na poli SF byl román Gather, Darkness![29], kde rebelové s pomocí supervědeckých vynálezů maskovaných jako čarodějnictví svrhnou náboženskou diktaturu (srov. 6.5. – The Sixth Column Roberta A. Heinleina). Destiny Times Three[30] je pak variací na téma alternativních světů.

Na začátku padesátých let Leiber pravidelně přispíval do časopisu Galaxy množstvím kvalitních společensko-satirických povídek. Nejlepší z nich byla Coming Attraction[31], líčící dekadentní společnost budoucí Ameriky, a série Change War o válce probíhající napříč časem a paralelními světy (srov. 7.8. – The Legion of Time Jacka Williamsona).

V dalších letech Leiber střídavě zápasil s alkoholismem, o čemž později otevřeně psal a mluvil. Roku 1958 se ale do literatury vrátil v plné síle a získal celou řadu ocenění. V jejich počtu se Leiberovi nemůže rovnat žádný jiný autor fantasy a science fiction. Dnes je Leiber znám především jako autor fantasy a hororu a bývá přirovnáván k současnému populárnímu režisérovi Davidu Lynchovi – nalezneme u něj hrůzu, jež se ukrývá pod slupkou poklidného městského života, psychický teror zažívaný v anonymním velkoměstě i nejrůznější femme fatale.

V oblasti SF Leiber nedosáhl takové popularity, neboť rezignoval na vytváření osobitého stylu, kterého by se držel po celou dobu své tvorby.

Fritz Leiber je držitelem ocenění Velmistr žánru fantasy[32] (1975) a Velmistr žánru science fiction (1980). Jeho tvorba je u nás bohužel neznámá.

 

7.10. Další autoři (Henry Kuttner, C. L. Moore, Arthur C. Clarke, L. Ron Hubbard, Ray Bradbury)

Henry Kuttner (1914 – 1958) byl jedním z nejlepších autorů SF povídek čtyřicátých let. Nebyl však nejslavnějším, neboť si nevytvořil osobitý a nezaměnitelný rukopis, podle něho by ho čtenáři ihned identifikovali a navíc se v padesátých letech začal od SF odklánět.[33] Na rozdíl od některých kolegů Kuttnerovi v dětství neučarovala SF, nýbrž horor a fantasy. Jako spisovatel debutoval roku 1936 v časopise Weird Tales výraznou povídkou The Graveyard Rats[34] ve stylu H. P. Lovercrafta a pokračoval dalšími hororovými prózami. Jeho agent mu poté navrhl, aby zkusil psát i SF, což se Kuttnerovi zpočátku nelíbilo. Necítil se dostatečně vědecky vzdělaný, jeho SF příběhy však nakonec vynikly něčím jiným – humorem. Od roku 1937 psal množství sérií pro SF časopisy, z nichž většina se nesla v humorném tónu. Byla to např. série povídek sebraných ve sbírce Robots Have No Tails[35] o vynálezci Gallegherovi, který vždy v opilosti sestrojil nějaký vynález a potom za střízliva pracně zjišťoval, k čemu vlastně slouží. Z dalších jmenujmé série o Petu Manxovi[36] či o Hogbenech[37], což byla rodinka mutantů.

Roku 1940 se Kuttner oženil s C. L. Moore (celým jménem Catherine Lucille Moore, 1911 – 1987), uznávanou autorkou fantasy, a od té doby psali až na výjimky společně (někdy i pod společným pseudonymem[38]). Největšího úspěchu dosáhli v letech po válce, kdy publikovali v prestižním Astoundingu nezastiňováni svými slavnějšími kolegy jako byli Heinlein či Asimov, toho času ve vojenské službě. Od počátku padesátých let se však Kuttner začal od fantastické literatury odklánět. Roku 1958 předčasně zemřel na infarkt. C. L. Moore se po jeho smrti věnovala psaní scénářů pro televizní seriály.

Od roku 1946 začal v Astoundingu publikovat i Angličan Arthur C. Clarke (celým jménem Arthur Charles Clarke, nar. 1917), další vědec mezi spisovateli SF. Za války sloužil jako radarový instruktor, po válce vystudoval matematiku a fyziku na King’s College v Londýně. Měl velkou vášeň pro astronomii, dvakrát byl předsedou British Interplanetary Society.

Již před válkou byl činný ve fandomu. Jeho první prodanou povídkou byla Rescue Party[39], jako první však vyšla Loophole[40]. Z dalších jmenujme Inheritance[41]. Kromě Astoundingu přispíval Clarke i do ostatních časopisů – do Startling Stories (např. The Fires Within[42], Against the Fall of Night[43] či Expedition to Earth[44]) i do Thrilling Wonder Stories (Breaking Strain[45]). Od počátku padesátých let pak publikoval v časopisu Galaxy.

Clarkeovy rané povídky byly ryzí žánrovou SF, působící někdy poněkud stroze a těžkopádně. Většinou byly vystavěné na jednom konkrétním vědeckém poznatku a měly výrazný závěr. Čiší z nich autorův pozitivní vztah k vědě jakožto prostředku k řešení problémových situací. Postupem času se však Clarke dokázal propracovat i k poetičtějším spisovatelským polohám, jako např. v románech Childhood’s End[46]  či The City and the Stars[47]. Světovou proslulost mu přinesly především romány z cyklu Space Odyssey[48] a Rama[49], jež mu vynesly ceny Hugo, Locus i Nebula. Kromě nich a řady dalších získal roku 1985 ještě titul Velmistra žánru science fiction. Clarkovo dílo se u nás těší velké oblibě.

L. Ron Hubbard (celým jménem Lafayette Ron Hubbard, 1911 – 1986) je znám především jako vynálezce kontroverzní dianetiky[50] a zakladatel scientologické církve[51]. Dianetika nadchla i Johna W. Campbella, Jr., který ji začal popularizovat k nemalé nevoli ostatních autorů přímo na stránkách Astoundingu.

L. Ron Hubbard přispíval ve čtyřicátých letech rovnou měrou do Unknown i do Astoundingu. Jeho příznivci se občas snaží navodit dojem, že právě Hubbard byl klíčovým autorem Zlatého věku. Není tomu tak – jeho dílo tvoří většinou obvyklé kosmické opery a dobrodružné příběhy, často poměrně melodramatické. Za svoji tvorbu nezískal žádné významné ocenění. K jeho nejznámějším literárním počinům patří ze SF román Final Blackout[52], z fantasy potom Slaves of Sleep[53] a především novela Fear[54].

Ray Bradbury (celým jménem Raymond Douglas Bradbury, nar. 1920) z řady všech slavných autorů Zlatého věku výrazně vybočuje. Byl totiž jediným ze SF spisovatelů čtyřicátých let, který se k popularitě a bohatsví (nemluvě o Bradburyho nezaměnitelném stylu) dopracoval zcela bez přispění Johna W. Campbella, Jr. Není ani divu, Bradburyho lyrický styl se s Campbellovým technokratickým pohledem na SF příliš neslučoval, takže o publikování v Astoundingu neměl vůbec zájem. Od roku 1940 psal pro Weird Tales, Planet Stories a Thrilling Wonder Stories, později se mu dokonce jako jedinému autoru SF podařilo proniknout i do křídových magazínů, jako The Saturday Evening Post, Esquire či Collier’s. Bradburyho SF navíc tvoří pouze část (i když zdaleka nejúspěšnější) jeho jinak velmi rosáhlé tvorby.

Bradbury je především mistrem povídky, zvládal ale i prózy většího rozsahu (viz např. román Fahrenheit 451[55]). Z jeho nejznámějších počinů jmenujme namátkou The Wind[56] o pomstychtivém větru, The Crowd[57] o mlčenlivých lidech, rozhodujících pouhou svojí přítomností o životě či smrti umírajícího, The Piper[58] o morbidním pištci s neobvyklým hudebním nástrojem, z pozdějších pak např. vypointovaný příběh o cestování časem s názvem A Sound of Thunder[59]. Proslulost mu přinesla sérii příběhů sebraných ve sbírce The Martian Chronicles[60].

Bradbury je držitelem řady ocenění, včetně prestižního titulu „Velmistr žánru science ficiton“ (1988). Jeho dílo je u nás dobře známé a velice oblíbené.

Příště: Konec zlatého věku SF


[1] Del Rey sám však uvádí pouze skromnější variantu Ramon Felipe Alvarez-del Rey.
[2] Astounding Science Fiction, duben 1938.
[3] Astounding Science Fiction, prosinec 1938.
[4] Astounding Science Fiction, květen 1939. Nepodařilo se nám bohužel zjistit, zda má povídka něco společného se stejnojmennou básní Henryho Wadswortha Longfelowa.
[5] Astounding Science Fiction, září 1942.
[6] Del Rey, Lester, Nerves (New York: Ballantine Books, 1956).
[7] Del Rey, Lester, …And Some Were Human (Prime Press, 1948).
[8] Poprvé 1956.
[9] Poprvé 1962.
[10] Del Rey, Lester, Day of the Giants (New York: Airmont Books, 1964).
[11] Poprvé 1919, přetištěno v Amazing Stories, květen – červenec 1927.
[12] Amazing Stories, prosinec 1928.
[13] Williamson, Jack, Dr. Breuer, Miles J., The Girl from Mars (Mt. Morris, Illinois: Stellar Publishing Corporation, 1929).
[14] Amazing Stories Quarterly, 1930.
[15] Wonder Stories Qurterly, jaro 1932.
[16] The Legion of Space (duben – září 1934), The Cometeers (květen – srpen 1936) a One Against the Legion (duben – červen 1939).
[17] Astounding Science Fiction, květen – červenec 1938.
[18] Romány Seetee Ship (1942–3) a Seetee Shock (únor – duben 1949), oba pod pseudonymem Will Stewart.
[19] Astounding Science Fiction, červenec 1947.
[20] Astounding Science Fiction, březen – květen 1948, knižně pod názvem The Humanoids, 1949.
[21] Unknown Fantasy Fiction, prosinec 1940.
[22] Williamson, Jack, Teaching Science Fiction: Education for Tomorrow (Philadelphia: Owlswick Press, 1980).
[23] Unknown, srpen 1939.
[24] Původcem pojmenování žánru je dokonce sám Leiber.
[25] Leiber, Fritz, The Swords of Lankhmar (New York: Ace Books, 1968).
[26] Unknown Worlds, říjen 1941.
[27] Poprvé v Unknown Worlds, 1943.
[28] Weird Tales, květen 1940.
[29] Astounding Science Fiction, květen – červenec 1943.
[30] Astounding Science Fiction, březen – duben 1945.
[31] Galaxy Science Fiction, listopad 1950.
[32] Grandmaster of Fantasy alias Gandalf.
[33] Adamovič, Ivan, Henry Kuttner – zapomenutý mistr povídky, Ikarie 7/1995, str. 33.
[34] Weird Tales, březen 1936.
[35] Padgett, Lewis, Robots Have No Tails (New York: Gnome Press, 1952).
[36] Thrilling Wonder Stories, 1939 – 1944, částečně s Arthurem K. Barnesem pod společným pseudonymem Kelvin Kent.
[37] Thrilling Wonder Stories, 1947 – 1949, částečně s C. L. Moore pod společným pseudonymem Lewis Padgett.
[38] Lewis Padgett či Lewis ODonnell. Některé povídky publikované pod pseudonymem však napsala C. L. Moore sama.
[39] Astounding Science Fiction, květen 1946.
[40] Astounding Science Fiction, duben 1946.
[41] Astounding Science Fiction, září 1948 pod pseudonymem Charles Willis.
[42] Startling Stories, září 1949.
[43] Startling Stories, listopad 1948.
[44] Startling Stories, květen 1949.
[45] Thrilling Wonder Stories, prosinec 1949.
[46] Clarke, Arthur C., Childhoods End (New York: Ballantine Books, 1953).
[47] Knižně 1956.
[48] Celkem čtyři romány v letech 1968 – 1997.
[49] Čtyři romány v letech 1973 – 1993, z toho poslední tři ve spolupráci s Gentrym Lee.
[50] Metoda zvyšování duševního pocenciálu různými mentálními praktikami, jež však mohou mít i negativní dopady na osobnost.
[51] Scientologická církev se snaží osvobodit lidskou duši od nutnosti převtělování.
[52] Astounding Science Fiction, duben – červen 1940.
[53] Unknown, 1939.
[54] Unknown Fantasy Fiction, červenec 1940.
[55] Bradbury, Ray, Fahrenheit 451 (New York: Ballantine Books, 1953).
[56] Weird Tales, březen 1943.
[57] Weird Tales, květen 1943.
[58] Thrilling Wonder Stories, únor 1943.
[59] in Bradbury, Ray, R Is for Rocket (New York: Doubleday & Co., 1952).
[60] Bradbury, Ray, The Martian Chronicles (New York: Doubleday & Co., 1950).

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď