Pomalu se nám blíží druhá série The Vikings (dle věštby 27. 2. 2014) a nevím jak vy, ale já se nemůžu dalších Ragnarových dobrodružství dočkat. Takže možná není od věci na trochu naladit na tu správnou notu, popřípadě si maličko doplnit vzdělání. Samozřejmě, nenásilnou formou… I když, to asi nebude v souvislosti s vikingy vhodně zvolené slovní spojení.

Milý deníčku, měl bych psát recenze, ale nemám čas. A přitom je tolik hezkého v té kultuře vůkol! Co počít, snad se trochu svěřit aspoň touto cestou?

Je dobré občas jako čtenář navštívit i jiný žánr než jen ten fantaskní. To potvrzují i spisovatelé, když si občas odskočí do celoplošně prodejnějšího mainstreamu, aby si v něm ulevili od všech těch divokých fantasmagorií, které jim běží hlavou. Řemeslo je hned jednoduší, když vaši hrdinové nemusí zachraňovat celý svět, ale stačí, když vyřeší prostou vraždu. Nejinak je tomu i v případě Warrena Ellise.

Tak jo, Moffat to zase dokázal. Po restartu Doctora Who přišel s modernizací další klasiky, tentokrát literární. Když se objevila Studie v růžové, zůstali jsme všichni koukat s otevřenou pusou.

Moje cesta k Opráskům je „prý velmi klasická“, jak jsem se dozvěděl od jejich autora. Zprvu odpor a zhnusení nad komolením češtiny – a s každým dalším stripem pak větší a větší pochopení. Dnes jsem jedním z fašounků tohohle komiksu a s radostí si přečtu každý nový. Takže, co fenomén Opráski vlastně znamená?