KNIHA MĚSÍCE: LISTOPAD

Tentokrát jsme naši pravidelnou rubriku museli o týden odložit, protože Hobit je prostě Hobit. Ale už jsme zde! A knihou měsíce se pro nás stal titul…

Borgia

… no, tohle je především pro Vojtu Rabyniuka, který pro vás připravuje svým nezaměnitelným stylem převážně komiksy. Takže, Vojto, máme pro tebe dvě zprávy. Ta dobrá je, že konečně vyhrál komiks. Ta špatná? Jsou to Borgiové, které nenávidíš.

Ano, opulentní epos Milo Manary a Alexandra Jodorowskéhom si nás získal svými ženami a vraždami. A samozřejmě uměleckou hodnotou. Ženy jsou totiž umění, kdyby jste to nevěděli. A abychom byli genderově korektní, tak mladí hoši také. Každopádně ovšem nutno přiznat, že Borgia měl silnou konkurenci – překvapivě – zase v komiksech, které si tentokrát vynahradily předchozí měsíce, kdy spíše paběrkovaly. Na druhém místě našeho hlasování se tak umístil Batman: Soví město. A až za nimi dvojka Mycelia a pár dalších (jmenujme našeho oblíbence Frantu Kotletu, aby nás nepřišel navštívit, nebo ujetinu John na konci umře).

A co nám kdo o vítězi sdělil?

Jana Jůzlová (žena, žena Jiřího Pavlovského, žena čtoucí komiksy):

Komiks Borgia je vzrušující. Je vzrušující pro muže (všechny ty malebně vyvedené zadky, ňadra, případně další části těla dle osobního vkusu) i pro ženy (jak jí sakra drží ty šaty na titulním obrázku?!). Je vzrušující pro znalce dějin v otázce jak překopat dějiny a pro ty, kdo v historii tak kovaní nejsou, je tam prima doslov, kde se člověk dočte, že realita byla v mnoha směrech ještě víc vzrušující. A pokud by někomu to prvoplánové vzrušování vadilo, pořád se dá říci, že je to přece o dějinách, umění a církvi…

Pavel Mandys (muž, iliteratura.cz):

Manarův opulentní výtvarný styl upomíná na tehdejší Botticelliho obrazy, obsah však dává dost drsným způsobem najevo, že renesance v Itálii nebyla zrovna idylické období. Scenárista Jodorowsky si možná až příliš libuje ve vymýšlení úchylek, násilností, podlostí, zrad a křivd a s historickými fakty nakládá velmi svévolně, přesto je jeho portrét mocichtivého borgiovského rodu strhující. Místy je to až za hranicí přístupnosti pod osmnáct let, místy je to čistokrevný pulp, ale v dráždivém kontrastu s jemnou, vycizelovanou kresbou: tomu nejde odolat.

Boris Hokr (cosi, Fantasyplanet.cz):

Nad tímhle komiksem jsem cítil fyzický plezír. Vzhledem k tomu množství krásných žen a epesních mordů nijak překvapivé. Ale zároveň jsem si naprosto uchváceně dopřával i všechny ty skvělé pohledy na stavby, malby, sochy… A všechno to převracení historie bylo až perverzně šílené. Absolutní spokojenost a Vojta Rabyniuk je monogamistický blázen.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď