Fanoušci odjakživa patřili k aktivní komunitě lidí. Původ slova fanoušek můžeme za pomoci slovníků dohledat až k latinskému fanaticus, což znamená uctívač. Uctíváme tedy náš milovaný žánr, knihy, filmy a v mnoha případech i samotné scházení se na různých conech.

Když člověk pročítá internetové diskuze o autorských právech (ale nebojte se, tento úvodník o tomto stokrát propraném tématu nebude), tak často narazí na jednu vizi, která mezi nepíšícími (a nejspíš i mezi nečtoucími) amatéry je zakořeněná stejně hluboko jako borovice na holé skále. Autor by měl psát zadarmo, a hlavně by měl trpět, živořit o svíčce a ideálně umírat. Teprve pak může vzniknout kniha, která stojí za to číst… a ideálně ke stažení zadarmo…

S povzdechem zavírám těžkou bichli se zažloutlými stránkami. Jako obvykle jsem toho i přes všechnu svou snahu moc nepřečetla a do ruky proto raději beru Zaklínače či nějakou jinou „fantasmagorii“. O jaké strašné knize to mluvím? O jakékoli ze svého seznamu povinné četby k maturitě.

V poslední době se téma elektronických knih stalo velmi skloňovaným, ovšem především ve vztahu k pirátství a jím způsobeným ekonomickým ztrátám a s tím související deformaci trhu. Téma se nevyhnulo ani Fantasy Planet a výsledkem byla poměrně bouřlivá diskuse, tentokrát nad vztahem elektronické a papírové knihy, resp. nad výhodami či nevýhodami obou podob. Znovu mne přivedla k myšlence, jež v mé hlavě už nějakou dobu zrála a kterou rozvíjí následující text. Ze zamyšlení nad e-booky sice vychází, ale cílí jinam, bez snahy o negativní vymezování se vůči nim. Cílem následujících řádek budiž spíše úvaha nad proměnou čtenáře.

Jako fanoušci sci-fi a fantasy jsme zvyklí, že nás okolní „většinová“ společnost vnímá jako skupinu podivných individuí, neřkuli bláznů, přesto nejsme chápáni jako škodliví deviantní živel. Když však konkretizujete své preference na britskou televizní tvorbu, tak vznikne Haló.

Ve výsledku je nejdůležitější obsah, na tom se shodneme všichni, snad jen bez vášnivých bibliofilů, které si knížky kupují jen proto, aby se jimi mohli kochat. Takže vivat e-knihy? Šetří nám kapsu i místo na policích, i tituly z druhého konce světa jsou rychle a snadno dostupné, neničí nám záda a vůbec, jsou prostě pohodlné, praktické a „kůůůl“. Jenže papírové knížky mají i přesto spoustu benefitů, kvůli kterým na ně stále spousta lidí (včetně mojí maličkosti) nedá dopustit. Alespoň v otázkách lidských smyslů dávají svým e-sestřičkám pěkně na frak. Nevěříte? Berte s nadhledem.

Jakožto porotce v naší novoroční soutěži o nejkrásnější knihovnu jsem se zodpovědně probírala všemi vašimi příspěvky. Každá knihovna byla výjimečná a krásná, každá svým způsobem originální. A jelikož jich bylo poměrně hodně, jako obálek znalý čtenář jsem si nemohla nevšimnout jistých opakujících se motivů.

Že nevíte, o čem je řeč? Ale no tak… Buď si děláte legraci – anebo jste na tomhle webu omylem. A krom toho vás nejspíš před pár lety unesli ufouni, protože jinak si takovou neznalost, ba ignoranci, nedovedu vysvětlit… Návrat režiséra Petera Jacksona do Středozemě je bezpochyby jednou z nejočekávanějších událostí tohoto roku. A vlastně nejen tohoto, když vezmeme v potaz všechny peripetie, které už kolem filmového Hobita proběhly. Ruku na srdce, kdo z nás odolal a nevrhnul se ihned kouknout na trailer i první zveřejněné fotky…

…a nářek jejich peněženek, aneb setkání klubu anonymních závisláků na nakupování. Výpovědi plné radosti i provinilých pocitů.

Před čtením následujícího sloupku nepotřebujete vědět skoro nic. Ani že je neděle. Stačí vám pouze bezmezná víra v Borise, Ježíše a Stevena Eriksona. Nebo jen v toho Eriksona. Ale pokud se jmenujete Alexi, můžete celý text klidně přeskočit a vrátit se v pondělí. Amen.