Norský spisovatel Jo Nesbø patří mezi současnou špičku evropského thrilleru, přičemž jeho série s detektivem Harrym Holem bez problémů předčí i tvrdou konkurenci zaoceánské produkce. A jak je u spisovatelských hvězd občas zvykem, dřív nebo později usoudí, že přišel čas odpočinout si od literatury pro dospělé a vyprávět tentokrát něco dětem. Tak vznikla humoristická série volně propojených románů Doktor Proktor.
 |
První ztřeštěné dobrodružství holčičky Lízy, klučiny Bulíka (jenž je menší, než si myslíte, ale opovažte se dělat si z něj legraci) a jejich souseda, skorošíleného doktora Proktora, začíná pár dní před norským státním svátkem. Vynález speciálního prdícího prášku, jehož vlastnosti jsou více než působivé, je skvělým doktorovým počinem, a už zbývá jen vymyslet, jak celý projekt zpeněžit. Ovšem zlotřilá rodinka, ukradený patent, obří hladová anakonda a cela smrti to dost ošklivě zkomplikují.
V druhém příběhu se doktor Proktor, tentokrát díky vynálezu stroje času, ztratil kdesi v historii, když se snažil znovu shledat se svou dávnou láskou Julietou Margarínovou. Žádá tedy o pomoc své jediné dva přátele – Bulíka a Lízu. Ti samozřejmě obratem vyrážejí na pomoc, problém je, že netuší kam. Tedy přesněji řečeno, v kterém čase jej mají hledat. Původně jednoduchý plán na změnu historie se rychle mění v bláznivou jízdu minulostí, jež představí mnoho nejdůležitějších momentů francouzské historie v úplně novém světle.
Potřetí čelí hrdinové prozatím největšímu nepříteli – mimozemské invazi. Nebyl by to ale doktor Proktor a jeho spoluhrdinové Líza a Bulík, aby si s tím nevěděli rady. Za pomoci Proktorových supervynálezů se vydají zachránit svět. Nebudou to mít snadné. Moc toho totiž o měsíčních chameleonech, kteří chtějí ovládnout Zemi, nevědí – zpočátku jen to, že dokáží být neviditelní, trpí řečovou vadou a kradou ponožky.
V prozatím posledním díle se v ohrožení opět nachází především samo Norsko, i když finanční kolaps hrozí i ostatním státům Evropy a světu vůbec. Někdo totiž krade státní poklady (v případě Norska je to jedna zlatá cihla) a jen Bůh ví, jaké s nimi má plány. Král i vláda vysílají doktora Proktora, Bulíka i Lízu na nebezpečnou misi přímo do srdce Británie, aby ve zločineckém podsvětí vypátrali a získali zpět to, co Norsku po právu náleží. Ukáže se však, že celá tahle mise je komplikovanější, než si hrdinové mysleli. Nejenže musí naplánovat úplně nemožné vyloupení banky, ale také se musí zúčastnit fotbalového utkání a postavit se nejdražšímu fotbalovému hráči světa.
Charakterizovat ztřeštěné příběhy Joa Nesbøho lze jednoduše. Atmosférou, provedením, stylizací i zvraty připomíná to nejlepší z tvorby fantastického Roalda Dahla (Karlík a továrna na čokoládu, Fantastický pan Lišák). Je to především o fantasii, přizpůsobené jak modernímu mladému čtenáři, tak i dospělejším fanouškům. Autor dokáže střídat pohádkové motivy s humornými odkazy na moderní kulturu a politiku, aniž by jedno přebíjelo druhé, a tak si každý najde své.
O to víc pak čtenář ocení neangloamerickou lokaci a především komickou nevraživost mezi Nory, Dány a Švédy, připomínající česko-slovensko-maďarské vztahy.
Autor už prvním dílem Doktor Proktor a prdicí prášek (2012) dokázal, že pobavit umí. Hravá konstrukce příběhu rozesměje nejednoho škarohlída, nechá-li se okouzlit jednoduchostí příběhu. Ve dvojce – Doktor Proktor a vana času (2012) – už s dějovou promyšleností trochu pokulhává. Jedná se o nejdelší příběh a naneštěstí i trochu nedotažený (alespoň slovutní cestovatelé časem narazí na nejeden paradox). Nese se sice v duchu klasické crazy komedie, ovšem z impulzivní zábavy se stala najednou zábava plánovaná… a ta moc nefunguje. Děj se zbytečně zamotává a důležitý je v podstatě pouze začátek a konec. To ostatní je cyklické popichování francouzských dějin.
Naopak třetí pokračování Doktor Proktor a konec světa. Možná… (2013) je opět návratem na začátek, komika funguje na jedničku, stejně jako bláznivá zápletka, která patří k těm nejujetějším z celé řady. Od začátku se jde k jádru problému a komplikace, které se objevují, gradují do těžko předvídatelných situací. A stejně je tomu i se čtvrtým dílem, Doktor Proktor a velká loupež zlata (2013), se kterým jsme měli možnost se seznámit před pár měsíci. Jo Nesbø opět kraluje, příběh je kouzelně prostinký, a přestože připomíná víc barevnou estrádu než promyšlenou zápletku, pobaví každou kapitolou.
Navíc tentokrát nehrají Proktorovy vynálezy příliš velkou roli, což je docela milé zpestření jinak zavedeného stereotypu. Fanoušci Harryho Holea pak jistě ocení drobnou vsuvku ohledně jeho (ne)působení v příběhu.
Jo Nesbø (1960 v Oslu) je současný norský spisovatel a hudebník, původním vzděláním ekonom a finanční analytik, který zpočátku pracoval jako makléř a novinář. V roce 1997 odstartoval jeho literární dráhu kriminální román Netopýr (2008 a 2013), první detektivka s Harrym Holem. Kniha znamenala obrovský úspěch, Nesbø za ni obdržel Rivertonprisen, cenu udělovanou Klubem Riverton za nejlepší literární či dramatický počin s kriminální tematikou, a Glasnøkkelen – Skleněný klíč – skandinávskou cenu za nejlepší kriminální román.
Následovaly další knihy do série, která dnes čítá hezkých deset dílů. Aby odlehčil depresivní atmosféře svých kriminálních románů, stvořil čtyřdílnou sérii určenou primárně mladým čtenářům, jež jsem se vám zde pokusil představit.
Dobrodružství doktora Proktora, Lízy a Bulíka jsou přímo stvořené pro předčítání drobotině před spaním, stejně jako ideální dárek pro ratolest, která nepostrádá smysl pro fantasii a humor. Ne, nejedná se o příběhy ve stylu Harryho Pottera, v tomhle se Nesbø zcela vymyká nějakému konkrétnímu srovnání. Nejblíže má opravdu asi k dílům Roalda Dahla, případně s lehce přivřenýma očima k našim tuzemským mládežnickým hrdinům Kopytu a Mňoukovi, bereme-li v potaz jejich nejlepší příhody.
Nesbøho příběhy jsou kouzelně šílené, a i když jsou trochu předvídatelné, skončí rychleji, než se začnete nudit. K tomu si ještě připočtěte skvělé grafické zpracování a velké množství svérázných ilustrací Pera Dybviga. Je vystaráno, můžete jít nakupovat…
