Jedna z nejlepších komiksových fantasy ság se pompézně zakončuje. A závěr je to velkolepý, nádherný a skrznaskrz dojemný.

Na Muže z oceli si vždycky dovolují ta nejmocnější monstra, která jsou k nalezení v blízkém okolí i dalekém vesmíru. Další z nich by však přeci jen mohla být nad jeho síly.

Usagi Yojimbo, králičí samuraj. Pokud jste se tomu spojení pohrdavě (nebo jinak) zasmáli, dali jste o sobě jasně najevo, že jste ignoranti.

Je to starý a dobře známý příběh o nespravedlivé bolesti, následované pomstou, která však nedokáže utišit vnitřní žal. Příběh, který je ve své krystalické podobě poplatný každé době a prostředí.

Druhý díl Ligy spravedlnosti po kompletním restartu nakladatelství DC se sice odehrává nějaký čas po Počátku jednoho ze dvou nejslavnějších komiksových týmů všech dob, v mnohém na něj však odkazuje.

Neil Gaiman. Dave McKean. Dvojka, která okouzluje publikum napříč médii (viz jejich poutavé filmové dílko Maska zrcadla). Od Černé orchideje, jednoho z jejich prvních společných projektů, nebylo možné očekávat malé věci.

Když padne jméno scénáristy Granta Morrisona, komiksovým fanouškům hned naskakují adjektiva jako slavný, neortodoxní nebo těžko stravitelný. Rozhodně by mezi nimi nemělo chybět ještě jedno – průkopnický. Což dokazuje i v MY3.