Nad středními světy, mezi něž patří i naše Země, mají moc dva Domy – na jedné straně Dům života, jemuž vládne Osíris, na straně druhé pak Dům smrti a jeho pán Anúbis se šakalí hlavou. Když tento přikáže svému bezejmennému služebníkovi vraždu Prince, který býval tisícem, nemůže Osíris zůstat sedět se založenýma rukama, a proto pošle svého syna, ptačího boha Hóra, aby bezejmenného předběhl a Prince zabil sám. A Princ? Ten se pokouší pokořit Stvůru Která Naříká Nocí.
Povídky z pera mistra Philipa K. Dicka paří, zdá se, mezi vděčná filmařská témata. Po Impostoru, Výplatě, Total Recallu, Minority Report a dalších tentokrát přicházejí Správci osudu, režijní prvotina George Nolfiho, postavená na námětu povídky Úpraváři (v tuzemsku vyšla ve sbírce Dickových povídek Planeta, která neexistovala II).
Znáte ten pocit, kdy držíte v rukou knihu, vstřebáváte do sebe její písmenka s bezmeznou rozkoší a magnetickým potěšením, kdy nejíte a nespíte, jen abyste pokročili na další stranu, kdy vám v mysli trčí pomyslná tabule s nápisem MILNÍK ŽÁNRU? Tak přesně takový Kraken od britského fantasy spisovatele Chiny Miévilla tak docela není. Přesto jde o zajímavý a kvalitní počin, kterému k dokonalosti chybí jen málo.
Blíží se konec roku a s ním i čas závěrečných rešerší, které někteří nenávidí, někteří (například já) milují. Nyní se tedy podíváme na čistě subjektivní (ale snad i trochu všeobecný) žebříček těch nejlepších filmů roku (z toho 8 obsahujících prvky fantastiky a další dva nežánrové, ale přesto fantastické). Literatura bude následovat, na starost si ji vezme Boris Hokr. Pokud s názory autora nesouhlasíte, neváhejte se vyjádřit v diskuzi.
Sequel po 28 letech? Pro studio Disney zřejmě žádný problém. Tato skutečnost připomíná ságu Hvězdných válek před uvedením druhé trilogie – vždyť George Lucas prý také čekal na kvalitnější technické možnosti. Jenomže srovnávat míru kultovnosti původního Trona s Hvězdnými válkami je přeci jen zcela mísu – vždyť kdo z tuzemských diváků původní verzi viděl, a dokonce si ji i pamatuje?
Současný film již dávno nepatří mezi čistě umělecké disciplíny, jde spíš o další druh průmyslu. Režisér může být sebeinovativnější, forma jeho snímků může být ryze umělecká a originální, ale jakmile jeho dílo nenavštěvují diváci tak, aby v kinech vydělalo více než dvojnásobek rozpočtu (polovina výdělku jde do kapsy majitelům kin), pravděpodobně bude mít v budoucnosti problémy při shánění další práce. Jednou z metod, jak zabránit ztrátám, je snižování rozpočtů.
Vánoce jsou časem pohádek a jedna z těch za poslední dobu nejpovedenějších přichází na naše obrazovky. Hvězdný prach je volnou adaptací románu amerického multimedialisty (dle vzoru multinstrumentalista) Neila Gaimana, guru na poli literárním, scénáristickém (film, seriál i komiks) a v poslední době také režisérském. Přestože má film s knihou mnoho společného (název, většinu postav a první polovinu děje), vydává se vlastní cestou. Výsledkem je velice povedená a komplexní podívaná, které nechybí vůbec nic: obsahuje vtip, romantickou lásku, akci i napětí.
Edmund a Lucinka musí, na rozdíl od svých starších sourozenců Petra a Zuzany, přečkat zbytek války u svých příbuzných společně s nesnesitelným bratrancem Eustácem. Jedinou jejich radostí je vzpomínání na kouzelnou Narnii, kterou spolu již dvakrát navštívili.
Vyvraždit někomu rodinu před očima a nechat pak dotyčného žít, to se nikdy nevyplácí. Obzvláště když je ten někdo slovutný Jonah Hex, hlavní, rozpáleným cejchovačem znetvořená postava úspěšné komiksové série stáje DC Comics.
Pamatujete si pohádkově nevinný první díl filmových zpracování o malém čaroději, určený pro malé nevinné děti? Uběhlo desetiletí, během něhož děti dospívaly a Harry Potter s nimi. Zbavily se většiny své nevinnosti tak, jako se had svléká z těsné kůže. Z milé pohádky se sága o „chlapci, který přežil“ vyvinula v cosi, co docela dobře připomíná hutný thriller. Kombinovaný s teenagerovským seriálem typu Dawsonův svět.