Dnes to bude trochu konzistentnější, než co běžně do úvodníků píšu, vážení. A bude to zavánět nostalgií. Minule tu šéfka zmínila pár kousků své staré pařanské éry (za mě zapomněla na Loom a… spoustu dalších), tak já se teď pro změnu ohlédnu do těch dětských let strávených u jiné obrazovky. Té televizní. A vzdám tichou poctu prvnímu (převážně) kreslenému kanálu kabelovky.
Šest let to trvalo, než se zpěvákovi metalové kapely a jeho dvěma kámošům podařilo sehnat prachy na úlet, který jednoho z nich napadl ve snu. Měsíční náckové, létající talíře, prezidentka USA a Udo Kier. Zní to jako slátanina, trailery nenasvědčovaly ničemu jinému, než že tu bude slátanina, a nyní, když jsme ten spektákl konečně na vlastní oči viděli, můžeme směle konstatovat – ano, je to slátanina zvící prasete. Ale utrazábavného, šíleného, alkoholového, zdrogovaného, duhového prasete, které létá ve vesmíru v kabrioletu.
O psaní.
Bylo nebylo, milé děti. Bylo nebylo jedno království a v něm chudokrevná královna, nedostatečná zdravotní osvěta a nulová verbální fantazie při výběru jmen. Byl nebyl jeden následkem faktů minulé věty čerstvě ovdovělý král, který, maje z prvního manželství dcerku malou, osudovostí minulé věty pojmenovanou Sněhurka (protože se narodila v zimě!!), nerozpakoval se natáhnout si ke dvoru jakousi flundru, na níž se předtím patrně vystřídal vojenský regiment. Bylo nebylo, ho coura sejmula a proměnila království ve fašistickou diktaturu. A bylo nebylo, ona flundra trpěla halucinační obsedantně narcistní poruchou osobnosti, kvůli níž se vykecávala se zrcadlem.
Pět filmů musel Marvel protlačit, aby si připravil půdu a background pro superhrdinský týmový spektákl. Trvalo to 4 roky a všem bylo jasné, k čemu se schyluje. Když se do režisérské sesle posadil Joss Whedon, i ortodoxní fandové zmínili na veřejnosti drasticky se zvyšující frekvenci mokrých snů. A teď to máme konečně pod nosem. Klidně vydechněte, děti moje, špatně to nedopadlo.
Nebo Morek, chcete-li. Loď, která velikostí přesahuje planetární světy, sestrojená neznámo kým, letící po kurzu neznámo kam už miliardy let. Než ji na okraji Mléčné dráhy objevili lidé, anektovali ji a věrni své povaze si z ní udělali kšeft. A na tomto pozadí Robert Reed v prvním z dvojice volných románů zkoumá témata jako přežití, nesmrtelnost, integrace a fascinace makroskopickými perspektivami.
Kdo má rád pulp, Oscara Wilda, pop-kulturu, erotiku, pohádky, pornografii, hrdinské příběhy, paranormální vyšetřovatele, Káju Saudka, Rožmberky, Vánoce, ramlice a Borise Hokra, zvedněte prosím levou bradavku. Michal Tesáček vám pod naším laskavým dohledem na tu druhou napojí elektrodu a během čtení bude měřit kolísání stimulace vašeho libida a intelektu. Geigerovým přístrojem.
Sequel námořní fantasy ze světa, kde se zvířata probouzejí, aby okomentovala, když je chcete posvačit, kde tajné služby sesazují a dosazují panovníky, jak se jim zlíbí, kde trpaslíky, elfy nebo jiné běžné komodity nepotkáte, kde k šílenství není nikdy daleko a kde se dehtař Pazel Pathkendle už zase nechá každým využívat.
Někteří je zajisté znají. Tu partu lovců lidí, kteří se v blízké budoucnosti snaží v rytmu jazzu a modré porvat se životem a valnou většinou času nemají, co do huby. V jedné z nejlepších westernových anime space-oper vůbec. A na tom, že tam není Malcolm Reynolds, vůbec nezáleží. Připravte se. Letí tři pistolníci v otřískané lodi! A dítě! A pes!
Začátkem podzimu jsem napsal do našeho prvního Seriálového seriálu, že po zimě přijde jaro a s ním i Střet králů. A stalo se, že jaro přišlo a za méně než týden se vrátíme nazpátek do Západozemí. K další porci intrik, zvratů a grandiózního příběhu mapujícího lidskou touhu po moci. Něco však bude jiné. Přichází válka. Skutečná válka. A divadlo, které se dosud hrálo jen v zákoutích těch mocných, zachvacuje celý svět.