Třpytiví upíři dospěli ke konci největším možným šméčkem na diváky, ale studnice příběhů Stephenie Meyer ještě zdaleka není vyčerpaná. Režisér solidní Gattacy, Simone a Vyměřeného času, Andrew Niccol se pokusil vyždímat alespoň slzu kvality ze pseudo sci-fi o komunistických mimozemšťanech, kterým se ustavičně posunují kontaktní čočky, takže švidrají bokem hůř jak Alastor Moody, a přináší film tak nechtěně vtipný, že by snad rozchechtal i Kirsten Stewart.
Pohyblivá města, nesená na ramenou obrů. Obrovské diamantové mozky velikosti světů. Zhmotnělí technologičtí bohové, inteligentní lode, kvantové technologie, díky kterým je možné téměř úplně všechno. Věznice dozorované umělými inteligencemi se zálibou v sociálních simulacích. A jeden zloděj, jedna válečnice a jedna ztracená paměť. A jeden debut finského autora, který se nebojí kráčet ve stopách velikánů.
Nevěřte rodičům, děti. Hlavně když žijete na kraji černého hvozdu. Až vás bude tatínek uprostřed noci a bez udání důvodu tahat do lesa, ukažte mu vztyčený prostředník a bochníkem šumavanu, který jste si pro tuto příležitost ukryly pod postel, mu vyspravte frizúru. Anebo si to celé ušetřete a radši se do tripové chaloupky uprostřed lesa vydejte samy. Ohavnou babu, co tam žije, bodněte párkrát do ledvin a upalte v peci. A za zvuku jejího jekotu se koukejte držet za ruce. Jste přece sourozenci a musíte se mít rádi. Tommy Wirkola z průsvitného čajíčku bratrů Grimmů vyvařil esenci hutnou a černou jako smola, z které po očku vykukuje guilty pleasure roku.
Každý na světě má z něčeho strach. Někoho děsí pavouci a havěť jim podobná. Někomu běhá mráz po zádech z mužných knírů a úzkých džínsů útlých hošíků. Někdo má hrůzu ze stříhání nehtů nebo starého schodiště na půdu, kde po nocích cosi štrachá a pohybuje nábytkem. Jiného burcují ze sna bouřky a údery hromů anebo ho tíží na prsou ze samotné tmy. Z moře trpělivě čekajících hrůz, na jejichž vlnách se postel pohupuje jako osamělý vor. Dnes to budou příběhy o tmě. Dnes se zkusíme bát.
Šest příběhů klenoucích se v čase od 19. století po budoucnost po pádu civilizace. Jeden spisovatel, tři režiséři a tým herců v tolika různých podobách, že v jiném žánrovém snímku byste je hledali marně. Recenzně zabarvená polemika o tom, co preferovat. Zda knihu, film anebo snad z hrabivosti rovnou obojí.
Je to tady. Poslední letošní žánrový blockbuster a odpověď na toužebná volání fanoušků po epickém high fantasy příběhu, který by žánru vrátil lesk a možná probudil podobnou mánii, jako poslední z jeho velkých bratrů před devíti lety. Otázka, která všechny pálí víc než ranní vzpomínka na noc mexických jídel – povedlo se to? Stojíme na začátku nového tolkienovského šílenství nebo se starý profesor obrátil v hrobě?
Čtvrtý díl esence gotického hororu s oblíbenou chodící rostlinou v hlavní roli. Tempo vydávání jednotlivých dílů konečně trochu akcelerovalo, což lze kvitovat spokojeným mručením. Události jen zlehka nakousnuté v Prokletí eskalují, což znamená vzestup šílených kultů, vrány z lidských hlav, seanci největších kouzelníků z DC, drogové tripy, finální konflikt a možná i nějaký ten konec světa. A kdo tušil, že v pekle jsme se s Bažináčem v předminulém díle neohřáli naposledy, tušil správně, protože dojde i na veršíky.
Už je to tak, jak zpívá Záviš. Myšák koupil Lorda ze Sithu za 4,05 miliardy dolarů, stařík Lucas si vydělal na doživotní zásobu prostitutek na důchod a my obyčejní, spokojení konzumenti máme poměrně velkou naději, že v příštích dílech velkého příběhu nebude další retardovaná přerostlá žába. Jsou na místě obavy, nebo oslavné orgie? Dokáže Disney se značkou Hvězdných válek naložit s citem? A co na to Timothy Zahn?
Podzim je skoro tady. A s ním padající listí, sychravé počasí a dýně pomrkávající očima svíček. Halloween. A to znamená monstra, zombíky, upíry, vlkodlaky a Tima Burtona. Teda ne, toho ne. Toho letos česká distribuce odkopla až na leden. Ale skoro všechno ostatní už dorazilo – v rodinném animáči od chlápka z Cartoon Networku, kde se mísí upíří rodinné hodnoty, magie, doslovná xenofobie, fantasy hoteliérství, humor Adama Sandlera a vykrádačka Bubušou.
Loučit se s dobrými přáteli je velmi těžké. Každý jeden rok během minulé dekády bylo možné se těšit na to, až přijde malý zázrak, ukázková přehlídka toho nejlepšího, co může horor a komiks nabídnout. A najednou je to pryč. Tak nějak jsme to tušili. Příběh Morfea, Oneira, Kai’ckula, knížete příběhů a jmen, skončil už v minulém díle. Nyní nezbývá než vypít sklenku vína a promluvit nad rakví. Za tu nádhernou a dlouhou pouť napříč nejzazšími končinami fantazie mu tryznu dlužíme.