Ve dvaceti povídkách amerického spisovatele Thomase Ligottiho do naší reality plíživým pohybem pronikají invazivní hrůzy zachvacující převážně homodiegetické vypravěče, kteří se nám takto snaží podat svědectví o postupné ztrátě vlastního fyzična a identity. Nikdo nejsme v bezpečí. Ať už jsme náměsíčník, nespavec, nebo nebožtík.

Johna Langana u nás známe především díky knize Rybář. V povídkové sbírce Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie přichází s devíti povídkami kde až anatomicky rozkládá dobře známé hororové motivy a skládá poctu klasickým autorům žánru prostřednictvím netradiční kombinace médií a situací, vkládá povědomou hrůzu do kontextů a okolností, v nichž očima protagonistů pitvá strach tak, jak funguje nejlépe. Protože co nás může nejvíce zasáhnout než spatřit něco starého zcela novýma očima. Poprvé.

V neprostupné krajině se všemi směry rozpíná pokřivený hrad, jehož bizarní obyvatelé jsou po generace věrni prastarým kamenům a nepochopitelným obřadům. S narozením sedmasedmdesátého hraběte rodu Žalů se ale spletitými chodbami začíná rozlézat stín intrik, smrti – a co hůř – změny.

Co kdyby vám někdo řekl, že můžete znovu vidět své mrtvé blízké? Stačí k tomu jen prázdný dům a pilulka s blíže nespecifikovaným obsahem. Možná k tomu ještě přiberte pár kamarádů, ať na tenhle záhrobní trip, pardon, seanci, nejste sami. Odhodláte se? Ale pozor, následky mohou být trvalé.