V Toy Story jsme se dozvěděli, že jakmile nedáváme pozor na naše hračky, začnou spolu mluvit a dokonce řešit osobní konflikty plné zášti a soupeření. Nyní se díky dalšímu animovanému veledílku – Raubíři Ralfovi – můžeme přesvědčit, že je tomu podobně s postavičkami z videoher, které nemusí tolik zajímat pozornost lidí, jako spíš jejich předem daná a neměnitelná úloha.
Začíná zima a závěr října napovídá, že letos na naše vrata zabouchá pekelně tvrdě. Pro nemrzaře, tedy ty, kteří se před ní raději schovávají v teple šesti stěn, jistě přijde vhod takový malý souhrn kinotipů. To abyste se zase neflákali jenom doma.
Joe (Joseph Gordon-Levitt) je looper. To znamená, že v prítomnosti (rok 2044) zabíja ľudí z 30 rokov vzdialenej budúcnosti. Prečo? Pretože svet budúcnosti je evidentne strašne hardcore miesto a žiadny kriminálnik tam nedokáže nikoho zavraždiť bez toho, aby ho okamžite nevypátrali príslušné zákonné orgány. Zločinecké syndikáty preto používajú stroj času (ktorý v roku 2044 ešte nie je vynájdený), aby posielali nepohodlné osoby (takzvané „loopy“) do minulosti, kde sa o ne postarajú looperi. Tí sa po úspešnej vražde navyše aj zbavia tela, a keďže toto telo technicky vôbec neexistuje, tak ho nikto ani nepostráda.
Když Roland Emmerich v roce 1994 natočil film Hvězdná brána, určitě ani on neočekával, že se ze Stargate stane světový fenomén srovnatelný s kultem Star Trek nebo Star Wars. Samozřejmě, za tímto megaúspěchem stojí až navazující seriál SG-1, který byl po deseti sériích následován spin-offem SG: Atlantis. A zatím posledním hraným přírůstkem do rodiny hvězdných bran se stal v roce 2009 seriál Stargate Universe (SGU). Se zcela novým pojetím, silně se odlišující od svých předchůdců.
Podzim je skoro tady. A s ním padající listí, sychravé počasí a dýně pomrkávající očima svíček. Halloween. A to znamená monstra, zombíky, upíry, vlkodlaky a Tima Burtona. Teda ne, toho ne. Toho letos česká distribuce odkopla až na leden. Ale skoro všechno ostatní už dorazilo – v rodinném animáči od chlápka z Cartoon Networku, kde se mísí upíří rodinné hodnoty, magie, doslovná xenofobie, fantasy hoteliérství, humor Adama Sandlera a vykrádačka Bubušou.
Paul W.S. Anderson nám přináší již pátý díl zřejmě nejúspěšnější filmové série podle počítačových her, u které je zvykem, že filmy si nesou vždy nějaký podtitul místo číslovky za svým jménem. Není to moc přehledné, ale Anderson by pravděpodobně v budoucnu dospěl k číslovce u filmů většinou nevídané.
Scénárista Koralíny a režisér Spláchnutýho hlavy dohromady dali. Jeden svůj snímek podložil neuvěřitelně pevným stavebním kamenem v podobě Gaimanovy imaginace a druhý nás spláchl britskými humornými proprietami a groteskou.
Aneb krátké zamyšlení nad tím, kde všude bychom mohli hledat inspiraci v Mistrově díle.
Však to znáte – máme celý vesmír, jeho nejzazší hranice, kam se ještě dosud nikdo nevydal, a stejně se to všechno nakonec vždycky točí okolo jedné lodi a její posádky. Záleží už jenom na tvůrcích, zda budou striktně dodržovat žánrová pravidla (Star Trek), trochu si je upraví (Battlestar Galactica), vezmou je s nadhledem (Červený trpaslík) nebo to pojmou zcela po svém a z obvyklého kánonu jim nic nebude svaté. Jak už jistě správně tušíte, autoři Lexxe se přiklonili k poslední variantě a v kanadsko-německé koprodukci vznikl jeden z nejúchylnějších a nejzábavnějších sci-fi seriálů všech dob.
Disney píše. Disney kreslí. A kluci a holky z Pixaru zasněně sedí u konferenčních stolků při nostalgickém vzpomínaní na počátky v podobě výbuchů kreativity a vtipu. Rebelka nemá ani jedno.