Všichni tušíme tu nepříjemnou skutečnost, že superhrdinové, jakkoliv úžasní, jsou v zásadě hrozně směšný koncept. Proto už nás dneska nezaujmou ani tak klasičtí komiksoví strážci spravedlnosti, jako jejich verze žijící normálními (případně perverzními) životy. Misfits z britské stanice E4 od Howarda Overmana to ilustrují úžasně – superschopnosti zde získá parta asociálů na veřejně prospěšných pracích.
Testosteronové orgie a zbraňový fetiš, kterému slečny nikdy neporozumí? Samozřejmě. Ale taky odvaha a étos cti a povinnosti, který se vám bude sakra hodit, až invaze šmejdů z vesmíru přijde sežrat vaši planetu. Válečná sci-fi ve všech svých krvavých filmových inkarnacích!
Neodpustím si v krátkosti poukázat na jeden vcelku zajímavý snímek, který spatřil světlo světa v dubnu. Do Festivalu fantazie zbývá ještě pár dnů, ale skalní fanoušci si mohou čekání zpestřit zhlédnutím rozsáhlého dokumentu, týkajícího se proslulého amerického Comic-conu, pořádaného každoročně v San Diegu. Tento dokument se zatím do české distribuce nedostal a čert ví, kdy a jestli vůbec ho někdy uvidíme v oficiální distribuci.
Před dvaceti lety slavil režisér Steven Spielberg omračující úspěch s filmem Jurský park. Stalo se tak nejen díky úchvatné vizuální stránce snímku. Ukázalo se totiž, že poslat člověka do země, kde vládnou dinosauři, a nechat ho čelit jejich majestátnosti je strašně cool. A tak vznikla řada filmových i seriálových následovníků slavného filmu, které rozvíjejí základní myšlenku konfrontace lidí s dinosaury různými směry. V roce 2011 k nim v roli producenta přihodil další kousek i sám praotec Spielberg.
Rok se s rokem sešel a již od zítřka se můžeme opět každý týden kochat pátou řadou toho nejlepšího upírského seriálu všech dob a jednou z nejsledovanějších a nejoblíbenějších televizních událostí dneška.
Velké odhalení hned na začátek: Prometheus je úchvatné, místy dokonce dechberoucí sci-fi, které v lecčem připomíná snímky ze zlatých let tohoto žánru. Pojí v sobě romantiku objevování nových světů se strachem z tajemných končin vesmíru a temných zákoutí lidské mysli, to celé v hlubším, až filozofickém podání. Přesto se v žádném textu o něm nemůže neobjevit slovo bohužel.
Agent J a K se potřetí vrací, aby nakopali pár vesmírných zadnic a zachránili svět. Tentokrát nás však spíš než třeskutá zábava a kopa hlášek čeká cesta do hlubin agentovy duše. Jo, a také cesta v čase, protože ty správné americké humánní hodnoty se skrývají v letech šedesátých.
Bylo nebylo, milé děti. Bylo nebylo jedno království a v něm chudokrevná královna, nedostatečná zdravotní osvěta a nulová verbální fantazie při výběru jmen. Byl nebyl jeden následkem faktů minulé věty čerstvě ovdovělý král, který, maje z prvního manželství dcerku malou, osudovostí minulé věty pojmenovanou Sněhurka (protože se narodila v zimě!!), nerozpakoval se natáhnout si ke dvoru jakousi flundru, na níž se předtím patrně vystřídal vojenský regiment. Bylo nebylo, ho coura sejmula a proměnila království ve fašistickou diktaturu. A bylo nebylo, ona flundra trpěla halucinační obsedantně narcistní poruchou osobnosti, kvůli níž se vykecávala se zrcadlem.
Poslední dobou se objevila zdánlivě náhodná skupinka jedinců, kteří mají to, co bychom mohli popsat jako „zvláštní schopnosti“. Ačkoliv si to v tuto chvíli neuvědomují, tito jedinci zachrání svět a změní jej jednou provždy.
První díl byl v roce 1997 pecka. To už je hodně dávno. V roce 2002 přišlo pokračování, které bylo hodnoceno výrazně hůře, ovšem finančně opět vydělalo majlant. Pak dlouho nic a po dalších deseti letech tu máme trojku. Ve starém složení a ve stejném stylu a (samozřejmě) ve 3D. Otázkou ovšem je, jestli mají Men in Black v dnešní době ještě čím zaujmout.