Show skončila, stáhněte oponu, rozsviťte světla. Jedna z nejrozsáhlejších a nejúspěšnějších ság dorazila do svého cíle. Deset let, během nichž čtveřice režisérů vytvořila osm filmů, jejichž společný rozpočet přeskočil hranici 1,3 miliardy amerických dolarů. A tržby? Teď se podržte – sága o Harrym Potterovi vlila do pokladen kin prozatím takřka 6,5 miliardy dolarů! K tomu připočtěte prodej dvd, hraček, triček… Taky se vám zatočila hlava? A to není všechno, poslední díl nějakou tu miliardu také přihodí. Potenciál na to rozhodně má.

Všechno má svůj konec. Ten, který pravděpodobně definitivně uzavře legendu Harryho Pottera, nás čeká tento čtvrtek, tedy 14. 7. 2011. Druhá část filmu Harry Potter a Relikvie smrti je tak poslední kapitolou příběhu, který trval celých 14 let (respektive deset, pokud počítáme jenom filmovou ságu). Psát tu o tom, kterak se obrýlený nešťastný chlapec stal celosvětovým fenoménem, je naprosto zbytečné. Přínosnější bude, když zjistíte, co si o knihách J. K. Rowlingové a jejich filmových adaptacích myslíme my.

Před mnoha a mnoha lety, milé děti všeho věku, druhu, pohlaví a velikosti, jsem stál v krámečku kdesi v Itálii a přemýšlel, jestli mám na rodiče zkoušet psí oči kvůli hračce s nápisem Transformers nebo hračce s nápisem Ninja Blood Warrior. To první bylo pitomé, kýčovitě barevné autíčko. To druhé cool zabiják s katanou zbrocenou krví. Vybral jsem si ninju. Což i po cca 18 letech definuje můj vztah k fenoménu Transformers…

S několikatýdenním zpožděním se i do našich kin dostává fantasy komedie Princ a Pruďas s Dannym McBridem a Jamesem Francem v hlavních rolích. Čáry, máry, fuck.

Duo sympatických britských scénáristů Simon Pegga a Nick Frost si splnilo další ze svých snů. Po složení vlastních, svérázných a více méně parodických poct zombie žánru (Soumrak mrtvých) a akcí našlapaným snímkům (Jednotka příliš rychlého nasazení) tentokrát došlo na sci-fi, jmenovitě setkání třetího druhu. A to tak blízké, že se o tom ani Spielbergovi nesnilo.

V celé té pestré nabídce remakeů, sequelů, prequelů, originů, spin-offů a bůh ví, čeho ještě, se zákonitě jednou za čas musí objevit nějaký, který není tak docela zbytečný. Nějaký, na který se dá i koukat. Nějaký, který bude diváky alespoň trochu bavit. Právě takový nejnovější film o lidech s faktorem x zmutovanými geny není. On totiž baví přímo královsky.

Jediné, co můžete očekávat od filmu Larse von Triera, je fakt, že nemůžete očekávat vůbec nic, protože vaše očekávání budou kategoricky zcela mimo. Taková je i Melancholia. V traileru se tváří takřka jako režisérovo přimknutí směrem k mainstreamu, ve skutečnosti je však hlavní vlně výsměchem.

Je to již osm let, co hollywoodský producent Jerry Bruckheimer bouchal lahev šampaňského v oslavě dalšího svého hitu. Jak se brzy ukázalo, Piráti z Karibiku jsou jako obchodní značka dokonce megahitem. Proto v době, kdy se Jerrymu ne zcela daří (poslední tři filmy, v jejichž rozpočtu smočil svoji peněženku z krokodýlí kůže, tedy Čarodějův učeň, Princ z Persie a G-Force, na sebe ani nevydělaly), bylo načase sáhnout po látce, jejíž obal je označen velkým nápisem: „ÚSPĚCH ZARUČEN“. Tedy vzhůru miř, lebko s překříženými hnáty, vzhůru a ještě výš! Piráti se vrací a neodplují s prázdnou.

Víte, co je horší, než arogantní a namyšlený člověk? Arogantní a namyšlený bůh. Takový je kralevic Thor. Když se rozdávala síla, stál v první řadě, zato u inteligence a pokory na něho nezbylo. Naštěstí, protože jinak by to byla ohromně nudná postava.