Amytis – Visuté zahrady: Králem je zahradník

Připadáte si chytří? Věříte, že máte prostorovou fantazii, a že vás kupka srovnaných destiček nemůže rozházet? Zahrajte si Amytis a přejde vás to! Tahle hra vás elegantním a velice přitažlivým způsobem přesvědčí, že nejste nejostřejší pastelka v krabičce, a vy přitom budete chtít ještě…

Je to dnes již neexistující div světa: visuté zahrady Semiramidiny. Prý je nechala postavit královna téhož jména, ale možná taky, že král Nebukadnesar II pro manželku Amytis. Kdo ví…

Nechme však historické disputace historikům a podívejme se na originální českou hru, která ve zmíněných zahradách našla vzor a v níž zvítězí ten nejschopnější zahradník.

Partie je rozehrána a hráči se začínají potit

Pod, nad a vedle

Základem jsou čtvercové destičky, na každé čtyři z celkových sedmi zahradních symbolů, na žádné dva stejné. A v rámečku symbolizujícím řeku Eufrat (po které tehdy připlouvali kšeftsmani) cenově odstupňovaná nabídka čtyř destiček, ze které si hráč na tahu jednu koupí.

Úkolem je vybudovat na stole zahradu o rozměrech 3×3 dílky, na ní pyramidovým stylem zahradu velkou 2×2 dílky, a tu korunovat jediným dílkem, který každý obdrží na začátku. Nemusí se přikládat jeden dílek ke druhému, nemusíte mít dostavěné první patro, abyste mohli začít druhé – jediné, co se nesmí, je pokládat dílky „na vzduch“.

Logicky tedy některé symboly skončí zakryté dílky nad sebou, některé ne, a jenom nejsvrchnější destička bude vidět celá.

Jenže: zatímco za každou přímo sousedící dvojici stejných symbolů vytvořenou přiložením nové destičky, dostanete jednu minci (což je jediný způsob příjmu), na konci se bodují pouze série tří a více shodných symbolů po diagonále.

A teď se, mozku, zavař!

Sem to takle nechtěl!

Je to kouzelně jednoduché a přitom náročné na prostorovou představivost, přitažlivé faktem, že občas vám náhoda nějaké kombo daruje, i k vzteku, když něco přes veškerou snahu nedomyslíte… Prostě to je jedním slovem návykové.

Soupeři škodí jen někdy a zhusta neúmyslně, protože sami mají dost starostí se svou zahradou, a když vám přeci jen polezou na nervy přespříliš, jsou v návodu i možnosti pro sólo hraní. A ze všeho uvedeného vyplývá, že partie je dlouhá právě tak akorát…

Je pravda, že zejména v případě některých symbolů „sem si takle zahradu nepředstavoval“, ale ono je tu téma spíš do počtu a eufratí rámeček občas k vzteku. Velice zábavné – a pokud k tomu máte alespoň trochu sklony, tak i přitažlivé – je totiž zvažování, kterou destičku koupit, kam ji umístit a jak ji natočit. Neboť po celou dobu vám sedí na rameni čertík a našeptává vám, že přece nejste tak hloupí, abyste nedokázali výhodně položit pár dlaždic.

No, v redakci jsme tak hloupí občas byli, to je fakt. Ale byla to krásná hloupost, ke které se rádi vracíme.

Amytis – Visuté zahrady