Coatl: Had do každé rodiny

Za mých mladých let jsme takové hry jako Coatl neměli – a je to zatracená škoda, protože bych ji miloval a hrál donekonečna. Takhle jsem z ní „jen“ nadšen a hraní mi vydrželo pouze do té doby, než ji ze stolu vytlačila další hra na recenzi. Ale jako kluk… Ó jé!!

Coatl vychází z Quetzalcoátla, známého opeřeného hada coby mezoamerického boha, jehož jméno v aztéčtině správně nevyslovíte, i kdybyste se přeskočili. Na rozdíl od většiny aztéckého panteonu to byl bůh dobrý, a také bílý a vousatý. Legenda praví, že aztécký vládce Moctezuma II. za něj považoval svou nemesis Hernána Cortése (a proto s ním zpočátku nebojoval naplno), neboť i ten byl bílý a vousatý, nicméně novodobé výzkumy poslaly toto tvrzení do hájemství pohádek, kterými se křesťanští Španělé snažili omlouvat své totálně nekřesťanské skutky. Ne že by si měli s Aztékama co vyčítat, ale to je jiný příběh patřící do jiné kategorie…

Jedna za druhou barvy pod duhou

Základním úkolem hry je takového opeřeného hada si sestavit, a co nejlépe do něj implementovat karty proroctví, které říkají, jaké barvy a/nebo v jakém pořadí by měly mít články jeho těla. Toto musí hráči zkombinovat se skutečností, že nabídka částí těla, hlav i ocasů je po celou dobu hry omezená, a prostor, kam si vybrané kousky hada před použitím odkládáte, ještě omezenější. Čím lépe to zvládnete, tím více bodů získáte, a když úspěšně zvládnete ještě tajný úkol alias podmínky karty chrámů, přibude dalších pár bodíků.

Hra končí, když dojdou karty, nebo když některý z hráčů dokončí svého třetího coatla. Pak se vše zkontroluje a celkem snadno propočte, kdo vyhrál.

Kdo hledá bič a klobouk

Coatl je typická rodinná hra, v níž náhoda má svůj podíl spočívající v barvách částí hada i podmínkách karet, které jsou v ten který okamžik v nabídce a které vám mohou tak či onak, kladně nebo záporně ovlivňovat plány. Současně je to hra dostatečně jednoduchá, aby mladší hráči neusnuli dříve, než se jim vysvětlí pravidla, a přitom strategická natolik, aby u ní starší neusnuli před koncem.

Jen trochu morbidnější povahy (jako jsem byl v dětství já) samozřejmě uchvátí kostlivci na kartách, a ty ostatní sama možnost stavby hada, který se navíc umí na stole velmi hezky kroutit. I napjaté očekávání, jakou barvu budou mít tělní články vylosované ze stylových pytlíků, samozřejmě udělá svoje.

Atmosféra téměř přebije i pár chybiček, jako například pro nehráčské rodiny příliš zběžný návod na přípravu hry, nebo těžko odlišitelná jednosměrnost hadích dílků, které jdou bez problémů napojit i opačně, ale had se poté mnohem méně „mrská“. Nicméně to jsou detaily, které vidí zkušené oko recenzentovo, zatímco nadšené oči dítěte se propadají do dobrodružství a ruce podvědomě šmátrají po biči a klobouku.

Ochutnat hada a porozumět

Na Coatlu lze vyrůst mnohem více věkem než hráčsky, a hardcorové deskovkáře jím patrně neuctíte. Ale to si Coatl nenárokuje, chce být zábavou pro mladší a začínající hráče, a to mu se všemi těmi barvami a hady a kartami prostě a jednoduše sluší. A dospělí, kteří jej okusí, možná porozumí řeči, která kdysi dávno promlouvala k jejich dětským duším…

…tím spíše, že vydavatel ADC Blackfire zařadil tuhle hru do programu „Děláme radost, protože můžeme“ a přidal do ní zcela zbytečně a naprosto bez herního efektu nádhernou masivní kovovou minci v podobě známé hlavy s vyplazeným jazykem!

Coatl