Imagenius: Švihnout a čmárnout

Kreslení je vlastně malé kouzlo, zvlášť sledujete-li někoho, kdo to umí. Na začátku je bílý papír, pak se udělá čmáry máry podkočáry, a najednou je tu obrázek. Není tedy divu, že někoho napadlo spojit obě věci v jedno.
A nebudeme chodit dlouho kolem horkého kotlíku a rovnou přiznáme, že se to prostě povedlo.

Pyjáno a hvězdy

Každý hráč dostane velkou kartu s přehršlí přebarevných kouzelnických ingrediencí a černou mazatelnou fixu. Pak se otočí karta zadání, na které je několik těchto ingrediencí různě ne/pospojovaných. Úkolem je najít co nejrychleji jednotlivé obrázky na své kartě a obdobně je čarami a obloučky ne/pospojovat, případně zakroužkovat, uhádnout, obrázek čeho takto vznikl, a napsat jej na kartu. Pak jako první chytit přesýpací hodiny a otočit je. Od té chvíle mají soupeři půl minuty na dokončení a uhádnutí téhož.

Pokud nejrychlejší čarokreslič poznal výsledek správně, dostane dvě hvězdy coby body a hendikep otočit svou kartu, která je na druhé straně stejná, ale černobílá. Pokud se zmýlil, umaže si jednu hvězdu a zůstává na barevné straně. Ostatní úspěšní si sice připíšou jen jednu hvězdičku, ale nemusí v dalším kole pracovat na odvrácené straně desky. A neúspěšní nic nedostanou, ale ani nic neztrácejí. Po osmi kolech – čili čtyřech použitých oboustranných kartách zadání – vyhrává prostě ten, komu je nakloněno nejvíce hvězd.

Přitom není povinností obrázek dokončit – jakmile si myslíte, že jste uhodli, co že se vám podařilo „vyčarovat“, zapíšete název a hmátnete po hodinách. Ani označení nebazíruje na přesnosti; když se vám ze změti přísad vyloupne piano, můžete napsat klavír, křídlo či dokonce pyjáno, a všechno bude uznáno – pokud ovšem cílovým obrázkem není plaňkový plot.

Čárka, oblouk, kolečko

V tom ostatně spočívá chyba několika úkolových karet: totiž že zjednodušení je takové a tak křivolaké, že snad jen Pablo Picasso by dokázal rozpoznat, co vlastně „stálo“ předlohou pro daný obrázek. Pravidla sice obsahují řešení, ale v těchto případech by snad bylo lepší, kdyby absentovalo, neboť i malířsky mnohem nadanější spoluhráči (než je váš oblíbený výšepodepsaný recenzent) ve výsledku uvedený předmět neviděli, nechápali a divili se.

Až na těchto pár případů ale jde o nadmíru zábavnou hru pro většinu věkových kategorií. Nervózní hledání ingrediencí ve změti předmětů, kde třeba jen vydlabané dýně jsou celkem čtyři, pouze s odlišnými obličeji; snaha nepřehlédnout ve spěchu všechny aspekty zadání (některé linky musí být rovné, jiné vyvedené do obloučku a další musí tvořit kroužek kolem přísady); a rozhodování, zda už mám nakresleno dost a správně chápu výsledek, plus skrývání popisku před soupeři dává dohromady svižnou postřehovku, která je ideální jak pro hraní dětí, tak pro probrání dospělých, kterým se mezi velkými deskovkami začínají zavírat oči a mozkové buňky.

Nemluvě o vychytaném autoregulačním postihu pro toho nejrychlejšího z nejrychlejších, který musí v dalším kole hrát na černobílé verzi tabulky.

Je samozřejmé, že po „obkreslení“ stovky karet zadání si časem zapamatujete některé výsledky (zejména ty divné, na které jste dlouho (marně?) zírali, abyste pochopili, co tím chtěl kreslíř říci), ale tomu se vydavatelství Piatnik snaží zabránit již vydaným rozšířením, které neobsahuje nic menšího než další stovku karet.

A tak až na těch pár divnokaret (které můžete po odhalení jednou provždy vyřadit, aby vám nepily krev a sebevědomí) je Imagenius velice milou a úžasně pohodovou hrou jak pro dětské party, tak na dospělácké párty, a nám nezbývá než vzdát tomuto novému, jednoduchému ale geniálnímu nápadu s radostí hold.

Imagenius + Imagenius rozšíření