Paříž byla krásné město. Jenže pak přišli Smnörgové, mimozemšťané podobní přerostlým kudlankám, část lidstva (nejen v Paříži) vyhladili, část zotročili… No, zotročili, spíš „zmazlíčkovali“, protože být poslušný pejsek přerostlé kudlanky není tak úplně to samé co otroctví, a rozhodně je to lepší než smrt. Ale jak z téhle šlamastyky ven?
Na počátku příběhu je čtenář uveden do situace. Kudlanky, invaze, lidé už jen coby domácí mazlíci, to už znáte. Tak začíná deník Jásína, pařížského mladíka, který se stal domácím mazlíkem páru obřích mimozemských kudlanek. Jásín je se svojí rolí smířený, nejspíš je to lepší než střídat pěstounské rodiny. I to, že musí nosit plyšové pastelové pyžamo a jeho noví „páníčci“ ujíždějí na česání jeho vlasů v divokých kreacích se dá přežít. Pak ale přijde změna: nejprve se objeví Rose, nová mazlinka Jásínových rozhodně-ne-rodičů a následně přijde objev za všechny peníze – čtveřice koťat!
Deník cool kluka
Fajn, pojďme si ujasnit jednu zásadní věc. Felikracie je vlastně tradiční postapo v netradičním provedení. Hlavní vypravěč je totiž puberťák a zdatně mu sekunduje intelektuálka podobného věku; a pokud jste s někým podobným přišli v poslední době do kontaktu, pak víte, že k téhle věkové skupině patří vlastní sorta jazyka.
Kniha není v tomhle ohledu nějak přepálená, ale pokud máte osypky kdykoliv slyšíte slovo cool a skibidi knížku byste nedali ani kdyby vás fakin kámoši z hoodu při felení nutili, pak otočka, panika a útěk!
Na druhou stranu – tenhle odlehčený styl má rozhodně něco do sebe. Postapo sice často působí pochmurnou atmosférou, ale to neznamená že v odlehčeném vyprávěním chybí emocionálně silné scény stejně jako že depku nemůžete trochu rozmělnit pár vtípky. Z pohledu dospělého čtenáře dokázala H. Lenoir nacpat do Felikracie vlastně vše, co obsahuje klasika: velký útěk, organizovaný odpor proti mimozemšťanům, zapamatovatelné hrdiny (včetně hrdinů tak trochu proti své vůli), tajnou základnu i velké závěrečné finále. Jen tak trochu po svém. A kočky, jak jsme mohli zapomenout na kočky?
Velký útěk představuje opuštění Paříže za pomoci drsňáka Diega, a to kvůli čtveřicí koťat, které zase představují v tomhle případě ekvivalent zbraně hromadného ničení. Kočičí chlupy a sliny jsou totiž tím jediným, co dokáže Smnörgům ošklivě a fatálně ublížit a dokonce tyhle proklatě tuhé potvory i zabít! Dál už si to nejspíš umíte spočítat sami, protože kniha se nesnaží být originální dějem, ale především zpracováním, což se rozhodně daří.
Koťatokalypsa
H. Lenoir vlastně jen posunula mantinely toho, co si může ke čtenáři dovolit. Z mnoha stránek pomrkávají odkazy na žánrové klasiky, ať už knižní, nebo ty filmové (a vlastně i videoherní). A pomrkávání je to mnohdy značně rozpustilé.
Už jen myšlenka ve stylu „Zachraň kotě, zachráníš svět!“ je dost svébytná. Ale kolikrát člověk četl o malé skupince, která nese neznámým územím technologii nebo informaci, která může lidstvo zachránit…Tak holt spása lidstva mňouká, no a co?
Dalším osobitým prvkem je, že vše je psáno deníkově, takže mnohé situace jsou podané upřímně, lehce naivně a bez příkras. Při psaní si hrdinové dovolí více než kdyby měli své myšlenky říkat druhým do očí. Nečekejte žádné patetické dialogy, puberťáci to prostě vidí trochu jinak a podobné tragikomické výstupy jim přijdou směšné nebo klidně nedůstojné. Hlavně Jásín je pusa proříznutá, co na srdci, to na papíře. Sympatické je, že úloha vypravěče se občas přenese i na jiné postavy, čímž získá čtenář o situaci komplexnější obrázek. A platí, že co postava, to trochu jiné vnímání reality, což je také osvěžující.
A čeká na vás i pár vložených překvapení, které pasujou do rozverného stylu vyprávění celé knihy. Mňaaau!
CO vlastně chcete číst?
Ale aby nezapadlo to hlavní: to, že obalíte dobrou knihu cool balícím papírem hlášek a navrch posadíte kotě, z ní nepřestane dělat dobrou knihu. H. Lenoir zvládá práci s příběhem na výbornou, po dějové stránce rozhodně událostmi nešetří a dílčí zápletky umí patřičně vypointovat.
Řemeslně není Felikracii v podstatě co vytknout, a ocenit je třeba i překladatelskou práci Sáry Vybíralové, která dala knize ten správný „feeling“. A ocenit je třeba i vizuální stránku knihy! Fany Loubat se ilustrací pro české vydání zhostila na výbornou, a ukazuje, že young adult umí vybočit z cesty generického čtiva pro mladé rozpoznatelného snadno už podle obálky.
To nejpodstatnější ovšem zůstane na čtenáři – interpretace toho, co vlastně čte. Zda rozjuchaný ulítlý deník psaný mladistvým(i), „velké“ postapo v netradičních kulisách, poctu klasikám žánru nebo kritiku společenských poměrů, satiru… Všechny pohledy Felikracie čtenáři nabízí.
H. Lenoir: Felikracie
Vydala: Baobab, 2025
Překlad: Sára Vybíralová
Obálka: Fany Loubat
Počet stran: 272
Cena: 420 Kč
Do knihy můžete nahlédnout ZDE
