Pán prstenů – Kniha dobrodružných her: K Hoře osudu za osm stránek

Tři filmy podle Pána prstenů byly akorát a tři filmy podle Hobita bylo o tři víc, než se mělo natočit. A jak dopadla deskovka, která Pána prstenů limitovala na osm dvoustran? Tak nějak mezi nimi.

Kniha dobrodružství je doslova knihou, a jestli můžeme radit, nelistujte jí. Spoiler vás asi nečeká, zásadní překvapení také ne, ale které konkrétní momenty slavné fantasy autor zvolil pro hru, nechť zůstane kouzlem překvapení.

Lehko na cvičišti…

Svazek z tvrdého kartonu na začátku otevřete a objeví se před vámi mapa Kraje, Projdete si šest stran řídkých pravidel a dvě záložky, připravíte pár balíčků karet, několik figurek a žetonů, a můžete začít hrát. Opravdu, až tak jednoduché to je.

V principu musíte splnit několik úkolů, abyste úspěšně odehráli kapitolu a mohli otočit na další dvoustranu. Základem je pohyb po políčkách mapy; většina úkolů pak spočívá v tom dostat některé z postav na konkrétní místa a odhodit určité karty, které jsou druhým aspektem hry. Čtveřice hobitů s Frodem v čele, Aragorn, Legolas a Gimli tu mají svou figurku, Gandalf naopak jen žeton, ale jak se později ukáže, má to svůj smysl.

Hráči hrají kooperativně se všemi figurkami a společně se snaží vyhnout prohře, která má v každé kapitole stanoveny jiné podmínky, ovšem se společným jmenovatelem v podobě vypršení času ergo vyčerpání dějových karet. A taky lze ztroskotat na tom, že dojedete na konec stezky temných sil, což je vlastně počítadlo použití karet s Jedním prstenem. Sauron totiž vidí a počítá vám nejen použití, ale i odhození karet s Prstenem, takže ať už se necháte zlákat k použití temné moci (protože je to v rámci hry výhodné – dokonce v každé kapitole jinak), nebo odoláte, výsledek je stejný: přiblížíte se k temné straně síry. (Síry, ne síly, jde přeci o sopku.) A to je jen začátek potíží.

…těžko na bojišti

Ona totiž tahle hra o přátelství není úplně přátelská. Jednak v ní budete narážet na nejasnosti v pravidlech, kterých by nakonec mělo být o chlup víc a rozhodně by měla být lépe zacílená. Například hned to základní: při pohybu figurkou o dvě pole „vstupuje“ figurka na obě a platí tedy pro ni omezení ve hře, nebo jde jen o určení vzdálenosti a řeší se až druhé políčko? Nebo: je zabití goblina součástí pohybu, nebo až druhé části tahu? A tak nějak ještě chvíli podobně.

No a za druhé je tu velká přísnost, zhusta umocňovaná smůlou při tahání karet.

Jeden z příkladů už jsme zmínili: je jasné a odpovídá příběhu, že když si „nasadím“ Jeden prsten a přinutím tak Černého jezdce jít tam, kam chci, Oko na mne zaostří a udělá si čárku do temného deníku, totiž stezky. No jo, ale když odolám pokušení a tutéž kartu jen odhodím v rámci dodržení limitu šesti karet v ruce, Černý jezdec mi zůstane překážet v cestě – ale já si to špacíruju k padoušství nemlich stejně?! No co je to za pořádek? Co je to za nespravedlnost, které ani Sauron nebyl schopen? A co je to za možnost hru vyhrát…?

Často také potřebujete karty se stejným symbolem, nezřídka víc než dvě, a když na ně nemáte štěstí, tak prostě herní čas ubíhá a vy lížete a lížete a nic z toho, jako když vám v dětství podstrčili lízátko z umělé hmoty.

Nedosti na tom: když prohrajete kapitolu, můžete ji začít znovu – jenže musíte vrátit speciální karty, které jste v ní získali, ovšem postup na stezce temných sil zůstane nezměněn. Takže když vám to jednou nebo dvakrát nevyjde, pomalu začne být jasné, že to celé asi možná skoro určitě nedáte… a v takové situaci by měli chuť pokračovat leda Frodo se Samvědem. A ani ti se (vzpomeňte si) netvářili dvakrát nadšeně.

Protože hora

Takže zbývá jediné: dotvořit si tuhle hru po svém a nastavit obtížnost taky. Jinak se vám může stát (a nám se stalo), že Balrog přešpacíruje většinu můstku v Khazad-dum dřív, než se na něj Gandalf vůbec vyškrábe. Nebo i jiné věci nepěkné.

Ale proč že si vůbec upravovat pravidla, proč krabici nezahodit a nesáhnout po nějaké jiné deskovce ze Středozemě, kterých je už i v češtině dost? Protože tahle má přeci jen zdravé jádro a atmosféry kopec zvící Hory osudu. Protože se do ní dá kdykoliv rychle vklouznout a dá se použít i jako tematická párty hra. Protože se dá hrát i s odrostlejšími dětmi, a přitom dospělí se u ní nebudou nudit. Protože je z podstaty dobře vymyšlená, počítá se znalostí příběhu a tudíž si odpouští spoustu zbytečných textů okolo. Protože je vizuálně velmi pěkná a přitom střídmá. Protože v ní některé věci hezky fungují – třeba dějové karty, které přinášejí události odlišné pro jednu každou kapitolu.

Protože… nás prostě navzdory výtkám bavila, a my nechceme zahodit krabici a sáhnout po jiné se stejným tématem, neboť jiná už bude jiná, a my si za čas budeme chtít znovu zahrát právě tuhle. Ono původní putování za zničením Prstenu taky nebyla žádná selanka…!

Pán prstenů: Kniha dobrodružných her

Autor: Jason Little

Počet hráčů: 1 – 4

Doba hry: 8x 20 – 30 min.

Doporučený věk: 10 let

Čeština: pravidla ano, materiál ano

Vydal: Ravensburger CEE s.r.o.

Cena: cca 1049 Kč

Hodnocení: 60 % (+10 % za každou dekádu, po kterou jste chtěli být Frodem)

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď