Zima mrtvých: Cesty osudu čili Perte se a žerte se

Existuje taková dětská říkanka: „Všude zima, všude mráz, kam se živáčku, kam schováš. Schovám se já do školy, by zombie na mě nemohly. Snědly mámu, snědly tátu, teď jsem prý já na forhontu.“
Dobře, neexistuje, ale ocenili bychom, kdyby existovala. Dobře, neocenili (zejména učitelky v mateřinkách), ale bylo by bezva, kdyby se mezi námi mátožily zombie. Dobře, nebylo, ale je skvělé, že si na to můžeme hrát s touhle atmosférickou hrou.

Zima mrtvých (krabice)

Před pikolou za pikolou zombie bude stát

V jednoduchosti je krása, a tak jednoduše přiznáme, co je na Zimě mrtvých nejkrásnější: davy a davy figurek zombíků, které se mohou potulovat po potemnělých a zasněžených místech typických pro postapo příběhy: poslední útočiště živých, nemocnice, obchoďák, benzinová pumpa nebo třeba škola. Jasně že na graficky úžasně vyvedených kartách má vše své pevné místo, ale jakmile se ponoříte do příběhu hry, zapomenete na to, že na stole nemáte standardní hrací plán s ulicemi, zesílíte topení (i kdyby byl třeba červenec) a začnete se bát o svůj mozek.

Rovněž figurky hráčů mají plastové průhledné stojánky, takže věrohodnost je dotažena na nejvyšší míru, nehledě na to, že jich je 30 (!!!) různých, a tak vám nějakou dobu potrvá, než si je všechny vyzkoušíte i za situace, že do začátku hry máte vždy dvě nebo tři.

Přidaný třetí rozměr prostě umocňuje dojem ze hry nikoliv geometricky, ale exponenciálně. (A pro věčné šťouraly dodáváme, že i hry s dřevěnými žetony a kostičkami považujeme za „dvourozměrné“, ať si učitelé geometrie říkají co chtějí.) (Stejně budou dříve či později sežráni.)

Zde jsou pravidla

Nyní trochu k podstatě. Hlavním a nejdůležitějším úkolem je pochopitelně přežít, protože i v tomto světě platí, že nakažení mohou šířit zombinfekci dál. Vedle toho však je vždy určen hlavní úkol, jehož splněním hra končí. Dále jsou tu tajné úkoly pro každého hráče, a dokonce i speciální úkoly pro ty, kteří byli všeobecným hlasováním vyhnáni z příbytku na mráz. Možná se vám to zdá podivné, když je hra kooperativní a všichni mají plné pušky práce s tím, aby se ubránili nemrtvým, ale další homádku karet představují úkoly zrádcovské, které do hry vnášejí nejistotu, podezřívavost a tu a tam opravdu osobu, která nemá zájem na tom, aby kolonie přežila. (Jasně, za normálně nenormálních okolností byste takovému člověku posadili kulku mezi oči, eventuálně u hezké blondýnky napřed oči mezi kulky, ale máme ověřeno, že při takovém postupu se zásoby spoluhráčů rychle tenčí a ti zbývající ještě mnohem rychleji ztrácejí nadšení pro další hry.)

Když připočtete karty předmětů, kterých je šest druhů, karty osudu i krizových stuací, a žetony jídla, hluku, zátarasů a nemohoucích, musí vám z té rovnice vyjít nemálo pravidel. I tady pro vás máme dvě zprávy – a věřte nevěřte, obě dobré. Jednak má celá hra svou vnitřní logiku, takže místo šprtání zcela nových postupů a souvislostí jednotlivé mechanismy spíše dosazujete do společného průniku množin Zombi svět a Desková hra, a za druhé je to opravdu zábavně vymyšlené a moc krásně připravené, pročež pročítání návodu i všech karet připomíná spíše průzkum nového neznámého území. Jen místo „Zde jsou lvi“ dávných kartografů tady stojí „Pravidla hry“.

P.S. A ani jich není nejvíc ze všech her – některé deskovky Vlaadi Chvátila stále nezpochybnitelně vedou.

Zima mrtvých (krabice2)

Koho s sebou

Nedoporučujeme vybrat si jako společníky na těchto Cestách osudu lidi, jejichž zkušenost s deskovkama začíná a končí u Člověče nezlob se. Také si nemyslíme, že bylo nutné speciálně označit karty obsahující v popisu „konzumaci alkoholu a drog, násilí, sebevraždy a hrubé výrazy“, protože pro takový věk, který tyhle věci nezná, Zima mrtvých není. Jinak ale nechť se do ní bez obav pustí každý, kdo má alespoň trochu chuti a zkušeností (přičemž čím více prvního, tím méně stačí druhého), a volné odpoledne.

Ano, není to rychlovka, mimo jiné i proto, že dalším bonusem jsou minipříběhy ke všem hlavním i zrádcovským úkolům, které si můžete přečíst na konci sešitu. (A kdo dokáže zůstat jen u jednoho a nemrknout na další, ať zvedne ruku a my po něm hodíme kamenem.)

Také tu je úprava pro hardcore variantu hry a – Z ROZHODNUTÍ ŠÉFREDAKTORKY JE TENTO TEXT UKONČEN A RECENZENT VŠEOBECNÝM HLASOVÁNÍM VYLOUČEN Z REDAKCE NA MRÁZ AŽ DO CHVÍLE, KDY PŘESTANE CHVÁLIT ZIMU MRTVÝCH. DĚKUJEME ČTENÁŘŮM ZA POCHOPENÍ A ŽÁDÁME JE, ABY MU NEPODÁVALI JÍDLO, OŠACENÍ A ZEJMÉNA ŽÁDNÉ OTÁZKY STRAN TÉTO HRY, NEBOŤ V TAKOVÉ SITUACI JE VELMI NEBEZPEČNÝ!

 

Zima mrtvých: Cesty osudu

Autor: Isaac Vega, John  Gilmour

Vydal: MINDOK s.r.o.

Počet hráčů: 2 – 5

Doporučený věk: 13+

Doba hry: 60 – 120 min.

Cena: 1299 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentáře

  1. Díky za recenzi.

    Rozhodně to vypadá zajímavě.
    Ty figurky – to je karton nebo plast ?

  2. Figurky jsou kartonové, v průhledných plastových stojáncích, detailně nakreslené a barevné.

  3. Já si právě říkal, jestli i to průhledné okolo je karton, nebo co? Tak to je luxus!

    Jako hra to bude určitě parádní, leč kéž by měl na to i ten čas…(snif)

Zanechat odpověď