Transmetropolitan 2 – Život je pes

Máte rádi lidi? Baví vás život? Nebo jste již unaveni současnou situací a máte chuť někam vypadnout? Pokud zkusíte nový komiks Transmetropolitan, zjistíte, že současná politická krize není zase až tak moc špatná a celkově je prostě život jeden velký, slintající a ošklivý pes.

Konečně se čeští čtenáři dočkali a již podruhé k nim dorazil zuřivý reportér Spider Jerusalem se svým pohotovým, břitkým a černým humorem. Jako sedmihlavá saň plivající sarkasmem nadupané hlášky se pohybuje po městě, které je stejnou měrou krásně vykreslenou futurologickou vizí, jako bizardní karikaturou současné společnosti. Jak to dopadlo nyní?

Na úvod je třeba říci, že nový Transmetropolitan je jiný. Potemněl. Zápletky a vůbec celý komiks se nese v úplně jiné atmosféře, než předchozí kniha. Ellis nechal odejít hlavní ženskou postavu Shanon a to poměrně nečekaně smutným způsobem, čímž definitivně utnul příjemné slovní přestřelky mezi ní a Spiderem, které s sebou přinášely vždy pobavení na řekněme lidštější bázi než pochopení složité sociální satiry.

Tři z celkových šesti příběhů se podobají minulému dílu. Jsou opět dráždivě šťouravé a Ellis v nich odhaluje dřeň problému totálního nezájmu společnosti o cokoliv jiného, než je vlastní ego. Všechny příběhy jsou nacpané k prasknutí sarkasmem a ironií a jasně křičí výčitkou, že tohle je sice o lidech z budoucnosti, ale dá se to krásně vztáhnout i na lidi ze současnosti. Všechny. Bez výjimky. Karikatura budoucí společnosti je devízou celého Transmetropolitanu a za opětovné pomoci kreslíře Robertsona vyniká její síla. Z obrázků je cítit pach potů lidí namačkaných na sebe, bizardní výjevy lidských existencí i perfektně ztvárněné emoce na tvářích čerstvě probuzených lidí, kteří se nechali zmrazit, aby se probudili v lepších časech. Bohužel pro ně jsou lepší časy horší než pekelná současnost.

První příběh má až kyberpunkový nádech a zaobírá se hranicí, kde ještě je a kde už není člověk člověkem. Druhý se potýká s problémem, jak budou reagovat lidé, kteří se dnes nechají zmrazit a probudí se do nového světa. Ač se to nezdá a komiksový formát vážnosti této otázky moc nepřeje, Ellis vystihl celou situaci s bravurou a dokázal se vžít do pocitů, jak asi bude člověk reagovat na společenskou změnu. Ano, správně – blbě. Nezapomněl k tomu připojit obvinění systému a celý příběh vypráví velice netradičně retrospektivně. Jednotlivé panely doprovází již jakoby napsaný článek, který pracuje s obsahem obrázku a vytváří symbiózu. Krásně syrově se v tomto dílu text a obrázek doplňuje, a když to spojíme s vcelku logickým, krutým a ryze lidským chováním, právě tato pasáž je patrně nejlepší z celé série.

Ve třetí části se na paškál berou společenské rezervace a jejich uchovávání. Jejich podstata je luxusní sama o sobě a v Ellisově podání nabývají tyto lidské snahy uchovat minulost trochu jiných rozměrů. Připomíná to současné stavy ochrany životního prostředí v podobě chráněných krajinných oblastí, kam sice obyčejný kmán nemůže, ale papaláši nebo Kateřina Neumanová mají v klidu vstup povolen. Rezervace by měly sloužit jako upomínka na minulost, která je sice za těžké prostředky udržovaná, ale její efekt je projevem ryzí marnosti. V tomto příběhu si chce Spider namluvit i nějakou tu slečnu na romantické chvíle u večeře, odmítavé odpovědi vytipovaných bytostí, které se jako ženy tváří (abychom byli stoprocentně akurátní v popisu), jsou různé a slovo bizardní je pro jejich popis příliš slabé. Pokud školou povinní čtenáři tohoto komiksu budou potřebovat omluvenku do školy a načerpají ji zde, lituji učitelku, protože jsou to natolik neuvěřitelné věci, že lidskému vědomí nezbude nic jiného, než jim uvěřit.

Zbylé tři části jsou jedním táhlým příběhem rozděleným na tři party. Tím se trochu vymykají zavedenému úzu krátkých ucelených a syrově vypointovaných příběhů naplněných kritikou společnosti. Spider se v nich mění na zcela nekompromisního štvance, kterého zpočátku pronásleduje neznámá osoba, dokonce se k tomu nachomýtne i něco, co se prohlašuje Jerusalemovým synem, což by nebylo tak daleko od pravdy, protože nemá hlavu.

Ellis v těchto třech kapitolách prokázal, že umí i něco jiného, než drobné karikatury, a rozvedl je do rozsáhlejší a dějově mnohem nabitější dějové linie, kterou vypráví různě, ale jen z té menší poloviny lineárně. Při čtení tak vzniká pravý a nefalšovaný bordel. Chvíli sledujeme pohyb vykastrovaného policejního psa toužícího po pomstě, chvílemi se vracíme do minulosti do doby, kdy měl Spider ještě vlasy, a věřte mi, to stojí za pohled, a najednou se nám odnikud vynořuje kupa lidí snažící se Spidera zabít (což je tak zhruba polovina lidí na celé planetě).

Ač toto vypadá jako kritika, poté, co se prokoušete celým tímto molochem a třikrát Ellise proklejete, zjistíte, že to do sebe zapadá a ve výsledku tak čeká už jenom stará známá syrově krutá pointa, která doslova usekává hlavu dynamickému a našlápnutému ději. Všechno končí jedním úderem pera o stůl. Prostě tečka, konec a hotovo. Příběh tak působí násilně ukončeně, ale zároveň právě hrubost a syrovost odseknutého konce má své kouzlo a dobře zapadá do celkového nádechu knihy.

Nový Transmetropolitan je sice trochu jinde, než předchozí díl, ale Ellis netratil nic ze svého syrově břitkého humoru a nadále funguje jako vynikající společenský karikaturista se smyslem pro satiru a schopností píchnout novinářským perem Spidera Jerusalema vždy do nejcitlivějšího místa. Pokud nemáte rádi současný společenský systém a lidi obecně, je pro vás tento komiks povinností.

Zuřivý reportér Spider Jerusalem pokračuje v průzkumu světa budoucnosti. Při svém putování narazí na komunitu lidí, poskládaných z miniaturních strojů, setká se s rozmrazenými nešťastníky z našich časů a zavítá i do historických rezervací, kde konfrontuje samotné dějiny. Ve Městě ho zatím očekává první velký protivník – totiž jeho exmanželka. Respektive její hibernovaná hlava. A banda zabijáckých farmářů. A psychopatický policejní kastrát. A také monstrum, kterému říká „táto”. Život totiž není jenom zábava. Život je pes. * Budoucnost není růžová. Hraje všemi barvami a vrhá temné stíny. Ve druhém díle komiksového opusu Transmetropolitan se scenárista Warren Ellis a kreslíř Darick Robertson vracejí do světa, kde je módním trendem proměna člověka v inteligentní prach, kde se minulost zavírá do rezervací a kde lidé vypisují petice za smrt nenáviděných novinářů. Ano, takových, jako je třeba Spider Jerusalem. (anotace)

Lukáš Vaníček (redaktor)

vaniceklukas@y­ahoo.com

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Nechci zbytečně rýpat, ale mezi “satyrem” a “satirou” je podstatný významový rozdíl ;-))

Zanechat odpověď

Transmetropolitan 2 – Život je pes

Zuřivý reportér Spider Jerusalem pokračuje v průzkumu světa budoucnosti. Při svém putování narazí na komunitu lidí, poskládaných z miniaturních strojů, setká se s rozmrazenými nešťastníky z našich časů a zavítá i do historických rezervací, kde……

Zuřivý reportér Spider Jerusalem pokračuje v průzkumu světa budoucnosti. Při svém putování narazí na komunitu lidí, poskládaných z miniaturních strojů, setká se s rozmrazenými nešťastníky z našich časů a zavítá i do historických rezervací, kde konfrontuje samotné dějiny. Ve Městě ho zatím očekává první velký protivník – totiž jeho exmanželka. Respektive její hibernovaná hlava. A banda zabijáckých farmářů. A psychopatický policejní kastrát. A také monstrum, kterému říká „táto”. Život totiž není jenom zábava. Život je pes. * Budoucnost není růžová. Hraje všemi barvami a vrhá temné stíny. Ve druhém díle komiksového opusu Transmetropolitan se scenárista Warren Ellis a kreslíř Darick Robertson vracejí do světa, kde je módním trendem proměna člověka v inteligentní prach, kde se minulost zavírá do rezervací a kde lidé vypisují petice za smrt nenáviděných novinářů. Ano, takových, jako je třeba Spider Jerusalem.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď