Nekonečno: Oddechové intermezzo Ligy spravedlnosti

Liga spravedlnosti se dočkala již čtvrtého českého svazku v rámci „modře olištovaného“ rebootu Znovuzrození hrdinů DC, mnohými opěvovaného i zatracovaného. Jak si přítomný díl s podtitulem Nekonečno povede vedle svých předchůdců, jakožto i vedle mnohem populárnějších a rozporuplnějších titulů typu Batmana od Toma Kinga, jenž má téměř totožné množství odpůrců a příznivců? Nu…

Drtivá většina příběhů prvních čísel a svazků DC Universe Rebirth (čili „naše“ Znovuzrození) působí, jako by chtěla eskalovat donekonečna, a to zdánlivě bez jakéhokoli vyvrcholení. Věci se dějí, postavy se vracejí, noví antagonisté se rodí, a u jednotlivých titulů i v širším měřítku by si čtenář mohl myslet, že vše výše zmíněné směřuje k jakési další obrovité události. Jenže po čtvrtých a pátých dílech jsme se jí ještě nedočkali. DC nás jednoduše natahuje jako struny. A u Ligy spravedlnosti to platí „trojnásob“. Nekonečno je však v určitém ohledu příjemnou pauzou, lehkým oddechem od dlouhého vyprávění, které navíc místy působí nepřirozeným dojmem, jenž naznačuje, že se tvůrci snažili vymyslet cokoli, jen aby to vypadalo „epicky“. Onen oddech je v tomto případě jednoduchý fakt, že Nekonečno je ve skutečnosti sbírka povídek, čili kratších vyprávění o jednotlivých členech Ligy, a jejich snaze zapadnout jak do týmu samotného, tak do světa okolo nich. Zatímco Flash v jednom čísle//kapitole zápolí s časovými smyčkami a pokusy o zvrácení jím vyvolané katastrofy, v jiných kapitolách se oba noví Green Lanterni (Jessica Cruz a Simon Baz) snaží dělat co je v jejich silách, aby se alespoň zčásti vyrovnali svému předchůdci Halu Jordanovi (jenž je nyní zaměstnán záležitostmi mimo Zemi, a svůj post přenechal již zmíněným nováčkům). Nu, a v neposlední řadě zde máme Aquamanovu manželku Meru, která se k Lize rovněž na čas přidá, a kompenzuje tak absenci svého muže. I když, abychom učinili spravedlnosti zadost, v poslední povídce, v níž mimo jiné Batman vyslýchá záhadnou novější postavu, se přeci jen dočkáváme otevřeného konce a zadních vrátek, připomínajících nám onen dlouhodobý a zdánlivě nekončící plán.

Nespornou výhodou povídkové formy je v přítomném komiksu však skutečnost, že se z něj stává výborný jumping-on point, čili moment/komiks, kde mohou nováčci danou sérii začít číst, aniž by dopodrobna sledovali předchozí události (samozřejmě nikdy neuškodí napřed se s titulem alespoň stručně obeznámit). Hrdinové zde vystupují jako hrdinové, padouši jako padouši, a obě strany dělají čest svému „řemeslu“. Příběhy nejsou nikterak komplikované (na to je zde Grant Morrison, a v poslední době Scott Snyder), řádně „akční“, a s protagonisty se lze poměrně snadno ztotožnit (zejména s Green Lanterny a jejich snahou zapadnout do nového týmu).

Co se vizuálního zpracování týče, na komiksu se podílelo hned několik kreslířů (jak už to, koneckonců, u povídkových kompilací nezřídka bývá), což sice dílo obohacuje o jakousi diverzitu, nicméně ne o tak výraznou, jakou by mohl případný čtenář očekávat. Prostě a jednoduše řečeno, naše oči nepotěší kapacity typu Simona Bisleyho, Grega Capulla, Alexe Rosse, Sama Kietha, Mikea Mignoly, Ethana Van Scivera, ani Jima Lee. Kresby jsou si převelice často podobné, a typu vanilkového, čili takového, jaký v dnešní komiksové tvorbě vidíme na každém rohu (čti „skoro na každé stránce“).

Sečteno a podtrženo, Liga spravedlnosti 4: Nekonečno, je komiks nenáročný a dobře čtivý. Více než vhodný pro nové čtenáře, ale i staré dobré fanoušky, poohlížející se po odpočinkové zábavě, na kterou zapomenou ještě před večeří.

Liga spravedlnosti 04: Nekonečno