Americká modlitební příručka: Stačí pár správných slov…

Jak praví staré rčení: „Víra hory přenáší.“ A přesně to je i případ Wardlina Stuarta, který objevil sílu modlitby – stačí věřit ve svá přání a … Pak už jen stačí sepsat své poznatky a modlitby do knihy a rázem máte život naruby.

Ze všeho nejdříve bude nutné si vyjasnit, co Americká modlitební příručka (dále jen Příručka) vlastně je. Předně: nemějte strach, že by se jednalo o nějaký náboženský pamflet, dílo, které vám nutí nějakou víru nebo se snaží otočit váš život naruby (i když o tom se dá polemizovat). Hlavní myšlenkou je, že pokud chceš něco dokázat, musíš v to věřit, věřit v sebe (velmi volně vypůjčeno z písně Believe Lennyho Kravitze), což pro většinu ze čtenářů nebude nijak převratný objev.

Příručka rozhodně patří do oblasti fantastiky, ale je to fantastika na hranici reality, beletrie, ve které si každý musí objevit trochu té fantastiky sám. Stejně tak by mohla být fiktivním životopisem nebo čímkoliv ji chcete prohlásit. Nedává jasná vysvětlení ohledně toho, zda do fantastiky nakonec žánrově přepadne, je to kniha, které dá kontext a vyznění sám čtenář. Je to kniha, o které se dá dlouhou a zaníceně diskutovat, protože každý ji bude vnímat jinak.

A do třetice: Lucius Shepard nenabízí snadné, konzumní čtivo. Kniha není vhodná do veřejné dopravy – nejen proto, že zvědaví okolostojící vás díky jejímu názvu okamžitě zařadí do kolonky náboženský fanatik, ale zejména proto, že díky barvitému stylu a množství malých příběhů vetkaných do matérie hlavní dějové linie si ji užijete naplno při čtení pěkně v klidu. Společně s Příručkou totiž dostanete mnoho prožitků, emocí, námětů k přemýšlení a autorův hořce ironický smysl pro humor.

Objev sílu myšlenky

Některé věci děláte instinktivně. Pokud na vás někdo zaútočí, budete se bránit – a přesně to udělá i Wardlin Stuart, ústřední postava příběhu Příručky. Jenže to trochu přežene, a tak mu zdánlivě nevinná snaha omráčit muže úderem lahví vynese deset let za vraždu.

Za mřížemi vše začíná. Wardlin má spoustu času přemýšlet o sobě, o tom, jak žije a kým by chtěl být. Má však jednoduchá a přízemní přání: žádný světový mír, ale jen najít fajn ženu, která by pro něj měla pochopení – a to se povede. Částečně díky tomu, že si Wardlin sepíše modlitbu, ve které přesně vyladí o co žádá a do které dává spoustu síly a víry. Usoudí, že není třeba obtěžovat „velké“ bohy, kteří mají dost práce, a tak jsou modlitby buď neadresné, nebo směřují k nižším bohům. Wardlin si dokonce stvoří (byť trochu podvědomě) svého vlastního boha – Pána osamění, a své prosby „nahoru“ začne označovat jako modlitace.

Od prvních stran se příběh rozjíždí způsobem, který vás vtáhne. Brzdou pro případného čtenáře může být barvitý, lehce rozevlátý a zhusta popisný styl, kterým je příběh napsán. Lucius Shepard pojal vyprávění bohémsky, servíruje stovky a tisíce drobných detailů, nemá kam spěchat, ale když chce, dokáže dát vyprávění svižné tempo.

Takže další věc, které si velmi rychle všimnete, je překlad Jakuba Němečka. Jakožto jednomužné vydavatelství věnuje pan Němeček svým knihám obrovskou péči nejen pro grafické stránce, ale i v korekturách a především překladu. Do příběhu vklouznete hladce a jakmile vás jednou chytne, jste „ztraceni“.

Ve víru událostí

První část knihy rozehrávající situaci je svižná, sevřená a odsýpá. Hlavní hrdina si najde/vymodlí ženu z malého městečka (nebál bych se říct zapadákova), vydá relativně úspěšnou knihu věnovanou modlitacím a jeho život nabírá správnou dráhu. Brzo se vrací do normálního života, který se zase rychle převrací v život nenormální. Začíná totiž za úplatu psát modlitby pro místní podnikatele – a také ony fungují, což Wardlinovi vynese nechtěnou popularitu. Pak už to jde ráz na ráz: vlastní agentka, turné po Státech, vytvoření kultu wardlinitů…

Druhá část knihy je trochu rozvláčnější, přemýšlivější. Nejdřív to vypadá jako bizár z amerického maloměsta, ale postupně se myšlenkově překlápí k zakuklené sociální studii o formách a mechanikách amerického náboženství. Hlavní hrdina Příručky zažívá strmý vzestup plný pozornosti, na kterou nebyl zvyklý, ale o kterou svým způsobem žádal. Přání se splnilo, teď je třeba nést důsledky. Popularita znamená silný zásah do jeho manželského i osobního života, fanatické obdivovatele…

Mít svoji víru

… a především fanatické odpůrce. Tradiční církve se vůči novému (ne)náboženství logicky vymezují, a po ostré televizní debatě získá duševní otec modlitace odpůrce na život a na smrt. Doslova.

Po rozvláčnější střední pasáži kniha nabírá tempo doslova ďábelské. Zpočátku mírná hra kdo s koho nabírá na intenzitě a jde o životy. Ustupovat není kam, na řadu přichází otevřené násilí, protože vyznavači tradičního náboženství si na svoji víru nenechají plivat nějakými modlitacemi satanova pohůnka.

Samolepka na zadní straně knihy – s ní si můžete knihu připomenout kdykoliv budete chtít

Stejně jako do velké části knihy se do této pasáže promítá silná stopa magického realismu. Části textu vám budou připadat jako by byl hlavní hrdina v rauši, jsou snové, zastřené; nejasné vize plné halucinogenních barev a prazvláštního vyznění, o jejichž pravém významu budete zřejmě přemýšlet.

Pak se ale rychle překlopíme do svižného thrilleru… Ono vůbec přelévání se žánrů je pro Příručku vcelku typické, byť do příběhu skvěle sedí a mnohdy si ho ani neuvědomíte. A v různých fázích si naopak budete uvědomovat, jaká to asi musela být pro překladatele práce a jak skvěle ji zvládl.

Abychom nezapomněli: kniha obsahuje i modlitace samotné, tedy básně/texty, které Wardlinovi a jeho klientům zajišťují to, oč žádají. Pokud jste trpěliví, najdete v Příručce jasný návod jak na to, a v některých pasážích knihy vám zaručeně bude cukat ruka nějakou tu modlitaci si sami sepsat. Jen pozor na to, co si přejete, aby se vám to náhodou nesplnilo. Ale pozor! Tahle „víra“ není o tom, že sepnete ruce a do deseti minut tu máte zázrak, spíše jen popostrčí váš život směrem, kterým si přejete. V konání nereálných zázraků opravdu fantastiku v této knize nehledejte.

To, co ve vás zůstává

Vystihnout ducha Americké modlitební příručky je sakra těžká věc. Každý si totiž v rámci svého vnitřního přesvědčení a podvědomých náboženských postojů najde v knize něco jiného. Troufnu si tvrdit, že vás kniha osloví, jen neumím říct přesně čím konkrétním. Troufnu si i tvrdit, že ve vás kniha probudí emoce, ale neumím říct jaké.

Lucius Shepard nabízí „ústy“ Jakuba Němečka příběh, který na českém trhu chyběl. Příručka se dá chápat mnoha způsoby, její příběh je svým způsobem všední a svým způsobem fascinující. Je jen na vás, čemu budete věřit, zda tajemný muž občasně se míhající Wardlinovým životem je opravdu tím, kým si Wardlin myslí… Otázek bez jednoznačných odpovědí by se dalo vymyslet spousty.

Americká modlitební příručka je příběh, který ve vás bude rezonovat ještě dlouho po dočtení. Odložíte knihu, ale neodložíte prožitek, který ve vás zanechá.

A to je bohužel vše, co vám dokážu slovy ohledně této knihy mnoha chutí a barev předat.

A na samý závěr ještě malá drobnost: kniha obsahuje vlepenou samolepku vytvořenou přímo pro ni a na základě jejího přečtení. Možná maličkost, ale Gnóm zkrátka dělá knihy s nadšením a dbá na detaily.

Lucius Shepard: Americká modlitební příručka

Vydala: GNÓM!, 2020

Překlad: Jakub Němeček

Obálka: Eva Horská, Upupaepop

Počet stran: 368

Cena: 350 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď