Svět občas potřebuje ukázat, že i v těžkých časech plných násilí a beznaděje je tu někdo, kdo se problémům postaví čelem. Co na tom, že to nejsou zrovna superhrdinové…
Jan Petrišče si vysnil, že bude čtenářům vyprávět svůj příběh. A tak díky vydavatelství MaHa spatřil světlo světa Hnusvět s řízným podtitulem Po kolena ve sračkách a ilustrací na obálce, která přiláká oko čtenářovo a bude evokovat „něco superhrdinského“.
Hrdinové bez přívlastku
Samotný příběh je vcelku klasický: do města přichází vlna násilí, lockdowny vedou k nepokojům a lidé pozvedají svůj hlas i zbraně k vyjádření nevole. Což je přesně ta doba, kdy musí „někdo“ zasáhnout. A tím zmiňovaným „někým“ je skromná partička, která na první pohled připomíná superhrdiny z dílny Marvelu nebo DC.
Jako první se seznámíte s Postrachem, který je nepolapitelný a neprůstřelný, ale když už se objeví, neštítí se v duchu hesla „Účel světí prostředky“ použít násilí a nechávat po sobě spoušť i mrtvoly. To Letec je umírněnější, zatímco Noční stráž věří, že podobné brutální metody jsou občas účelné. Postupně se přidá ještě pár dalších podobně laděných „hrdinů“ a proti nim bude stát i nejeden nepřítel se zajímavými, leč v podstatě lidskými schopnostmi
Pojem superhrdina je totiž to, kolem čeho celou dobu kroužíme. O mnoha z postav by se totiž nedalo říct, že jsou hrdinové, a už vůbec ne že jsou super. Mnohým z nich nahlédneme pod masku, a zjistíme, že jsou to v podstatě obyčejní lidí, které do kostýmu nebo spíše technologického vybavení vehnala nutnost nebo ne úplně dobré ani nesobecké pohnutky. Nejsou to velké ideály o ochraně nevinných, ale něco, co dělají z vlastních důvodů. A nejsou to ani lidé, jejichž schopnosti by přesahovaly ty běžné lidské (tedy, kromě Postracha).
Čichám, čichám prvotinu
Příběh sám o sobě není špatný, sice mírně klišovitý, ale u tohohle typu příběhu to není na škodu. Dějový oblouk – fajn, zvraty, překvapení, to vše je přítomno a bez výhrad, ale… Po kolena ve sračkách (jo, ten název může být důvod, proč si to čtenář chce nebo naopak nechce přečíst, je fakt parádní!) je autorovou prvotinou, a na to konto má několik much.
První z nich jsou postavy – ačkoliv nelze upřít Petriščemu snahu, jejich vyznění je „tak napůl“. Jako začínající autor nedokázal naplno prodat jejich hloubku, motivace upoutá, ale nechytne za srdce tak, jak bylo nejspíš plánováno… Zkrátka, k hlubšímu prožitku chybí trocha toho patosu a umění klíčové okamžiky lépe „prodat“. U jedné z postav je pak těžké uvěřit, že i když se po letech vrátí domů, rodiče ji přijmou bez mrknutí oka a ještě jí v pomůžou v obtížné situaci.
Další věcí, která ruší při čtení, je autorova stylistická neobratnost, která v mnoha momentech ruší tok příběhu. Občas se objevují slovní spojení nebo stylistické obraty, které z textu „vyčnívají“; čtenář má pocit, že tam prostě nepatří nebo je volba slov a obratů neobvyklá. Je to škoda, tady by stačil jeden dva zkušení betačtenáři nebo redaktor/ka a celkový dojem z knihy by byl o velký kus lepší.
Na druhou stranu je v knize i za co chválit. Sympatický byl například nápad na scénu, kdy dochází k propojení několika postav v jeden moment prostřednictvím televizních zpráv. Uznale je třeba pokývat hlavou i při odhalení skutečné motivace Letce, několika specifických scénách s Noční stráží nebo občasných promluvách Postracha a vlastně i pointě celého příběhu ohledně vzniku nepokojů.
Bohužel, Hnusvět: Po kolena ve sračkách je v podstatě průměrná kniha, splněný sen, který ale nerozbije český literární trh. Příběh není špatný, jen ho bohužel sráží lehce neumělé zpracování, na druhou stranu nelze autorovi upřít ani několik dobrých momentů a snahu o vývoj postav a díky tomu celého příběhu. Pokud překousnete trochu té jazykové kostrbatosti, stojí Hnusvět za vaši pozornost.
Jan Petrišče: Hnusvět: Po kolena ve sračkách
Vydala: Maha, 2024
Počet stran: 189
Cena: 299,- Kč
