Tak tu máme další díl knižního seriálu Mark Stone. Opět jde o tuzemský produkt, při jehož tvorbě tentokrát spojili síly Františka Vrbenská a Miroslav Zachariáš.
Příběh začíná vážnou havárií generála Khova na Venusii. Nehoda strhla lavinu dalších nepříjemností. Podezřelá porucha transu Elsy Swensonové, několikeré vloupání do její továrny na androidy, nucená změna ve velení SDPP a soud o těžební práva na planetě Terrania III, to jsou jen zdánlivé „maličkosti“, které musí Mark Stone s Rayem vyřešit.
V okamžiku, kdy naši osvědčení hrdinové začínají rozplétat klubko záhad a souvislostí, v jehož středu je bezohledně drancovaná Terrania III, zvaná „Sibiriada“, nepřítel znovu udeří. Pokus o ukradení Raye a likvidaci Marka se ale poněkud zvrhne – zločinci nic zlého netuše oba zamění, což má velmi zajímavé následky. Ty se ale v plné síle projeví až na Sibiriadě, která je nejen zdrojem nerostných surovin, ale i celé řady přírodních drog, koření a ošklivých překvapení.
Nový díl „nekonečné“ série působí svým způsobem velice profesionálně. Děj plyne až nepřirozeně hladce a v mezích dané série i logicky (i když pár chybiček by se také našlo). Postavy se díky tomu chovají předvídatelně, jejich vztahy, vlastnosti a jednání odpovídají původnímu Garénovu stylu (což je mezi českými pokračováními velmi vzácné). Naopak zde zcela chybí parodická rovina a zdánlivě i humor, což bylo pro české díly (nechť mi V.R. odpustí) typické. Nalezneme zde všechny klasické atributy dobrodružného čtení – exotiku, akci, souboje, obludy, padouchy i hrdiny, dokonce i šíleného vědce. Prostě na první pohled krotké a šedé pseudogarénovské čtivo, se kterým budou možná vrcholně spokojeni příznivci prapůvodního Garénova stylu a který zarytým vyznavačům sci-fi nepřinese nic nového. Skutečnost je ale poněkud jiná. Vedle kultivované jazykové formy text přináší celou řadu narážek a odkazů, skrytých v použitých jménech či výrazech. Vtip je v tom, že ve skutečném fanouškovi Stona probudí zdánlivě dobře skryté narážky celou řadu žádoucích asociací, zatímco běžný konzument je vůbec nezaregistruje. „Oheň v kapradí“ je napsaný tak, aby vyhověl oběma kategoriím „uživatelů“ a přitom otevřeně nedráždil „konzumenty“ něčím, co nejsou schopni pochopit, nebo co od díla kategorie „vlakového čtiva“ neočekávají.
Největší problém díla je v omezeném rozsahu – řada scén přímo volá po mnohem důkladnějším zpracování, které ale pevně daný počet stran neumožňuje.
Pokud shrnu své dojmy z tohoto dílu seriálu, budou přes jeho nesporně profesionální a v mezích možností kvalitní provedení poněkud rozpačité. Dílo se z mého hlediska poněkud vymyká z nastoupeného trendu „české“ série, i když vnější podoba knihy (tradičně s Bauerovým obrázkem) i celkové technické zpracování odpovídá zavedené tradici. Otázkou ovšem zůstává, jak ho přijme široká čtenářská veřejnost.
Po velmi dlhej dobe citatelny Stone…