Andrzej Sapkowski – Zaklínač II: Meč osudu

V prosinci 2000 jsme se dočkali druhého dílu vázaných povídek o Zaklínači. Nese název Meč osudu. Vytvořením těchto dvou knih jsou tedy na českém trhu povídky ve stejné formě jako na polském. Do Meče osudu byla ovšem v češtině navíc přidána povídka Něco končí, něco začíná, která v Česku vyšla v Ikarii. Ostatní povídky vyšly česky v nakladatelství Winston Smith v podobě dvou paperbacků s názvy Věčný oheň a shodně Meč osudu.

Vladimír Šlechta – Projekt Berserkr

Znáte Gouverneta Finka? Pěnkavku Goweryho? Toho vyjednavače z města Parag na řece Moldava, Pěnkavku z regentství Boioheim? Známého spolupracovníka Ogredda Orlosupa? Nejlepšího muže, který kdy nosil bílý prapor vyjednavačů? Toho, který nosil rudé pončo se holubicemi? Ne? Tak to je chyba.

Glen Cook – Bílá Růže

Tak už je tady třetí díl Kronik Černé legie. A hned na začátek je třeba říci, že je ještě lepší než jeho předchůdci. Nakladatelství Brokilon tuto knihu vypustilo na knižní trh před vánocemi nedlouho po dvojce – Tyranově stínu. A Bílá Růže by se v záplavě fantasy knih rozhodně ztratit neměla.

Jiří Kulhánek – Vládci strachu

Když se mi do rukou dostala prvotina tohoto předního českého autora, znal jsem už jeho styl „nešetřeme mrtvolami“ a „dobrý nepřítel je mrtvý nepřítel“ (což se Patejlovi vymstilo…), veděl jsem ho jeho fascinaci střelnými i jinými zbraněmi, o jeho posedlosti motorkami a hrdiny, které jedna (dvě, tři, osm, deset, sto…) dávka z ručního samopalu UZI jen příjemě po ránu naladí…

Jiří Kulhánek – Divocí a zlí – Temný prorok

Předem říkám, že od Kulhánka jsem četl všechny romány a nejsem žádný ignorant českého trhu. Jirka píše osobitým stylem, někdy sice pomalu vyšinutým, ale pořád čtivým, takže kdo ho ještě nečetl, kupte si aspoň „Vládci strachu“, je to jenom jedna knížka a hned budete vědět, na čem jste. I když „Cesta krve“ je o něco lepší.

1 295 296 297 298 299 309