Král Beznaděje: Hororová pohádka jak se patří

Hororové motivy do pohádek prostě patří. Vždy v nich měly své neoddiskutovatelné místo, a i přes veškeré snahy o jejich zjemňování stejně nakonec mezi ty nejpoutavější a nejzajímavější patří ty nejtemnější. Na tom se prostě nic nezmění.

Zahálčivého Lukáše jeho věčné nicnedělání již počalo řádně unavovat, i když se o něj jeho otec staral více než královsky. Rozloučil se tedy s otcem a vydal se tedy do světa hledat své štěstí. Kroky ho vedly neomylně a přímým směrem, až dorazil do podivného, smrtí a hnilobou prolezlého království, jemuž vládl král Tomislav, přezdívaný Král Beznaděje. Ten Lukášovi dá nelehký úkol týkající se projití rozsáhlých podzemních prostor královské Necropole, nalezení a zničení tajemného dokumentu spojeného s kletbou uvrženou před dávnými časy na královu rodinu a celé království. Podaří se odvážnému, přesto lehkovážnému a nezkušenému mladíkovi uspět?

Spisovatel a básník Tomáš Marton si pro čtenáře připravil velice poutavou hororovou novelu, která by se bez sebemenších problémů dala označit za pohádku, neboť splňuje všechny její atributy včetně boje dobra se zlem. Pod názvem Král Beznaděje vyšla u nakladatelství Golden Dog v edici Zrnka temnoty jako její úctyhodný dvacátý svazek v pořadí.

Autor nabízí velice zajímavou kombinaci poezie s prózou. A jde dokonce ještě dál. Celkový děj je rozkouskovaný mezi úryvky básně, líčení přítomného hlavního děje a na takzvaná Královská Intermezza. Toto servírování příběhu na části navíc dokázal dotáhnout až k takové dokonalosti, že v nejnapínavějším okamžiku vyprávění vždy přeruší, aby čtenáře dohnal k čistému šílenství a mohl mu s mrazivým klidem vyprávět střípek jiný, který se hlavního děje dotýká jen nepřímo, a také přihodit nějaké ty verše navrch. To zcela logicky udržuje čtenářovu plnou pozornost a nutí jej pokračovat dál v četbě až do neodvratného konce.

Ještě že se jedná pouze o novelu, a ne přímo o román, protože to by se dalo jasně definovat jako násilí páchané na čtenáři!

Jediné, co by se knize dalo vytknout, je bohužel poněkud horší kvalita textu po redaktorské a editorské stránce, ovšem i to se občas stane. Nic, s čím by si uvědomělý čtenář měl dělat hlavu. Příběh je přece jen příběh a je pořád na hlavním místě, a zde se jedná o velmi kvalitní pohádku. Takže vzhůru do temných a hlubokých prostorů Necropolis.

Tomáš Marton: Král Beznaděje