Když je člověk advokát, občas vidí spoustu divných věcí. Jenže Martin Rieger je v tohle ohledu ještě o krok dál, protože vidí démony. No vážně, vcelku často kouká s jedním z nich na fotbal. A nakonec se peklu dokonce upíše. Když pro rohatce totiž splní nějakou tu službičku, byl by v tom čert, aby mu mocnosti pekelné nedokázaly vyléčit zhoubný nádor.
Petr Brožovský rozvířil lehce stojaté vody akčního braku dvěma díly Tance papírových draků, ale to už je minulost. V současnosti se v Luciférovce vydáme (opět) do ulic Plzně, a autor nás nepřestane přesvědčovat, že to je vlastně skoro to samé jako Brno, jen geograficky trochu jinde. A taky že žit v Plzni je pořádné peklo, protože pekelníci sehrají v příběhu významnou roli.
Život není fér
Jak již bylo v úvodu naznačeno, je Martin Rieger advokát, jeden z těch, co se nebál brát i kšefty z „tmavě šedé“ zóny a udělal si na lokální úrovni slušné jméno. Má malou kancelář a až na pár pomstychtivých klientů pokojnou živnost… Co by se mohlo podělat?
No, mimo jiné třeba to, že je mu diagnostikován smrtelný nádor na mozku. Neoperovatelný. Takže to Martin má v podstatě za pár. Ale pokud máte peníze a odhodlání, nezbývá než zkusit jakoukoliv alternativní léčbu, i kdyby to mělo znamenat cestu přes půl světa.
A ještě jeden důsledek Martinův zdravotní stav má: v noci přistihne ve svém bytě úplně cizího chlapa, jak v klidu kouká na fotbal. Překvapení jsou oba – ale nezvaný návštěvník ještě o něco víc, protože Martin by ho neměl vůbec vidět. Lidé totiž démony běžně nevidí, a i když je každý advokát jednou nohou v pekle už po složení zkoušek, pořád je to něco výjimečného. Ale když už, proč toho nevyužít? Tajemný muž nabídne advokátovi práci, za kterou by mohl obdržet lákavou odměnu. Pokud Martin Rieger pomůže peklu, peklo mu na oplátku vyléčí jeho nemoc.
Zatracená práce
Začátek knihy může být pro mnohé čtenáře docela depresivní, ale Brožovský rozhodně nehodlá uvrhovat nikoho do depresí a rychle přepne hlavní cíl vyprávění do akčnější polohy. Po rozjezdu, kdy si autor vyřídí pár zásadních drobností jako představení postav a uvedení čtenáře do situace, začíná šílená jízda, kterou si rozhodně užijete.
Vyprávění je živé, hlavní hrdina často polomrtvý a autor sází hlášky a černočerný humor sice ne s ďábelskou kadencí, ale zato proklatě trefně. Detaily, které vám nazvednou koutky, příprava a získávání informací ohledně práce pro démony (protože dobrá rešerše je základ)… To vše jen pro to, aby se Rieger usvědčil v tom, že není žádný bojovník, ale především advokát. Tolik asi o ději.
Jenže víme, že ďábel se skrývá v detailu. A právě detaily doladil autor k dokonalosti a čtenářské spokojenosti. Příběh doslova zhltnete, jeho svižné tempo vám nedá vydechnout, postavy jsou sice v mnoha ohledech archetypální, ale přesto dostatečně zajímavé na to, aby upoutaly (zejména Martinův bratr).
Luciférovka je zkrátka lehké odpočinkové čtivo (tedy, pokud překousnete zdravotní stav hlavního hrdiny) proložené trochou těch paragrafů, které ale v tomhle případě bez nesnází pochopí i laik.
Bližší pohled
Vypíchnout musíme několik drobností: u některých scén najdete i QR kód vedoucí k písni, při které daná scéna vznikala. A světe div se, ono to i při čtení funguje naprosto parádně!
Další z prvků charakteristických pro Brožovského je jeho humor. Umí jak laciné vtipy, kterými ale šetří, tak především slovní a situační humor, u kterého se zdráháme říct, že je chytrý jen proto, že by to autora mohlo mírně urazit. Také rýpání do Plzně a jejích obyvatel je zábavné (pokud nejste zrovna z Plzně).
O tom, že Brožovský ovládá akční scény už jsme se mohli přesvědčit. Ale že dokáže podat zábavně i soudní stání, to už je slušný výkon. A právě kolem advokacie, paragrafů, soudů a podobných věcí, kterým se slušný člověk raději vyhne, se Luciférovka motá celou dobu. A navíc – už jen to, že spisovatel dokáže nacpat svoji profesi do románu tak, aby čtenáře neotravoval, je počin, který se ne každému podaří.
Zmínit musíme i to, že hlavní hrdina má kočku. V tomhle sdělení nehledejte žádný podtext či hádanku směrem k ději – je to prostě fakt a důvod se občas vrátit domů dosypat misku s krmením. Takže tahle čtyřnohá potvora spíš jen zpomaluje tempo příběhu a slouží jako záminka ke klidové pasáži.
A na své si přijdou i čtenáři předchozích Brožovského knih… A tady už podtext hledejte!
Nezbývá než doufat, že Petr Brožovský neupsal svoji duši peklu, protože údajně měl tuhle knihu stihnout sepsat za čtrnáct dnů. A vážně se mu povedla!
PS: A parádní název jako bonus. Holt slam poetry…
Petr Brožovský: Luciférovka
Vydala: Epocha, 2025
Obálka: Žaneta Kortusová
Počet stran: 312
Cena: 329 Kč
