Pouť mrtvého se uzavírá aneb Cesta tam a zase zpátky

Být uvězněn ve virtuální počítačové hře, zatímco v reálném životě ležíte na přístrojích a bojujete o život… Blbá situace. A když je navíc vaší jedinou šancí na návrat do reálného života vzácný virtuální svitek, který může získat jen jediný šťastlivec v pekelně těžké misi, je to ještě blbější. Jenže nemrtvý se nevzdává a bude bojovat za svůj návrat do života ze všech sil.

LitRPG série Pouť nemrtvého má celkem tři díly. O prvním jsme již na Fantasy Planet psali, nyní tedy přinášíme recenzi na zbylé dva díly. Ač to tak nevypadá, má to svoji logiku: zatímco první díl představil svět i hlavní postavu a byl plný putování a objevování, zbylé dva tvoří v podstatě jednolitý příběh a zavedou čtenáře povětšinou mezi zdi herního města, kde John Doe a jeho společníci kují pikle kterak se dostat ke svitku.

Nemrtvý nechce zemřít!

Na úvod trocha té matky moudrosti.

Pokud přemýšlíte nad tím, co je to to LitRPG, pak vězte, že se jedná o kombinaci počítačové hry na hrdiny a klasické fantastické literatury. V podstatě sledujete přepis dění na obrazovce v textové podobě. „Vidíte“ jména a další atributy hráčů, sbíráte předměty a zkoumáte jejich statistiky a plníte úkoly, za které získáváte zkušenosti, levely, určujete směr, kterým se postava vyvíjí a zlepšujete vlastnosti …  Určitě jste nějakou takovou hru hráli.

Druhá část malého opakování by se dala uvést slovy: „V předchozím dílu jste četli…“ Hlavní hrdina, Jan, čeká v domácím vězení na soud. Zapletl se totiž – byť nevědomě – do nelegálních finančních transferů. Na doporučení svého advokáta se rozhodne po dlouhé době ukrátit si čas hraním fantasy onlinovky Věže moci. Jenže netrvá dlouho a Jan je ve virtuální realitě uvězněn bez možnosti se z té prokleté hry dostat. Na vině je chyba – Jan, nebo spíše jeho herní alterego John se totiž stane nemrtvým lotrem (pokud vám to zní divně, je to počeštěné slovo rogue) – jenže hra neumožňuje hrát za duální charaktery, a tak bere Johna jako součást hry, NPC postavu, nikoliv jako hráče.

John velmi rychle pochopí, že mu jde o život. Už jen proto, že po něm pase nepřítel, který se netají tím, že když Johna ve hře dostane, získá za to v reálu štědrou odměnu. Věc je jednouchá – John má pouze omezený čas, po který bude v reálném světě udržován na přístrojích. Jeho jediná šance je Svitek vzkříšení, který dokáže vrátit mrtvého (a tím pádem i nemrtvého) k životu; jedině jako živý se dokáže odhlásit ze hry.

Pavel Korněv dal nemrtvému do hry pár vychytávek, které mu pomohou přežít v nehostinném herním světě. Dokáže díky jedné z vlastností ukrýt svoji identitu i tvář před ostatními hráči a znovuzrodí se vždy u křišťálové lebky, kterou našel v inventáři. Právě tu se mu snaží ukrást jeho nepřítel, aby mohl Johna zabít kdykoliv se znovuzrodí. Ono stačí hodit lebku do sopky a je vymalováno.

Naděje za hradbami

První díl Potě mrtvého, Nemrtvý lotr, střídal svižně prostředí a doslova hýřil nápady, o dalších dvou už to tak docela neplatí. Částečně je to dáno tím, že John coby sólo hráč nemá nejmenší šanci dosáhnout svého cíle, a tak se obklopí malou partou věrných, se kterými se snaží vymyslet taktiku, jak rychle získat potřebné levely a především tolik potřebný svitek. K tomu potřebuje najít podporu a zvýšit zdroje peněz, takže město je logickou volbou.

Příběh ve druhém dílu, Království mrtvých, tak získá zcela jiný ráz, plyne pozvolněji a kouzlo z objevování nových věcí je skoro pryč. Pocitově je děj mnohem uvolněnější a akční sekvence jsou proloženy věcmi jako obchodování, plánování či hledání vhodných parťáků, které tempo děje lehce rozmělňují. Akce si stále užijete dost, navíc se zapojí i Johnovi spojenci, kteří občas přinesou nečekané zvraty, jen už to holt není takový kolotoč jako v jedničce. A i tentokrát dojde na pár zajímavých nápadů.

Protiváhou zvolnění je fungování ve více lidech, což dodává bitvám nový rozměr. A jedna ze spoluhráček skrývá pro Johna nečekané překvapení. Do bojů se zapojí i nemrtvý fénix, jehož očima se může John podívat na svět pěkně z nadhledu… A zajímavou postavou je malý chlapec, který získává čím dál větší moc a dokáže zajímavé věci.

Tématem se stává i hledání gildy. John jako ostře sledovaná osoba téměř bez postavení těžko uspěje založením vlastní, a tak se musí zkusit přidat k nějaké již existující prosperující. I tady na něj čekají překážky, ale jiná možnost nejspíš není.

John se dostal do stavu, kdy je již pro ostatní hráče konkurencí, a díky svým schopnostem a výbavě jim dokáže i pořádně zavařit. Navíc se (až podezřele často) dostává k možnostem plnit vzácné úkoly, což mu přináší mnohé výhody. Jenže čas mu rychle odtikává a vývoj postavy není tak rychlý, aby John dokázal získat svitek.

V průběhu Království mrtvých si možná budete říkat, že autor nějak pozapomněl na reálný svět. John na něj vzpomene opravdu jen občas, a to ještě většinou když přemýšlí, proč vlastně lidé utíkají do virtuálna. Tvrdý návrat do reality čeká na čtenáře až na konci druhé knihy – jenže Korněvovi stačí pár řádek a dokáže pořádně šokovat. Jan je rázem totálně v háji a máme tu cliffhanger do třetího dílu!

Když je jedna dvěmi

A hurá do třetího, závěrečného, dílu s názvem Družina mrtvého. Podstatnou informací je, že tato kniha byla v ruském originále původně dvěma samostatnými díly. Fantom Print ji však vydal jako jeden svazek – přece jen, tři stovky stran je vcelku běžný rozsah (a navíc díky tomu vyšla celá série neskutečně rychle).

První část knihy je dokončením příběhu z předchozích dvou knih, ve kterém se dozvíte, kterak (je to sice spoiler, ale stejně jste to tušili předem) John unikne ze hry. Finále je sice velkolepé, ale nepřináší nic moc nového a budete mít pocit, že Korněv to trochu odbyl a že se vše dalo zvládnout lépe a promyšleněji.

Chování postav občas v honbě za ukončením Johnova trápení postrádá logiku, některé události hrají na efekt až příliš a jsou už „lehce navíc“, takže můžete mít pocit přeplácanosti a překombinovanosti. Ale otevřené dějové linky se podaří se ctí uzavřít.

Jenže Korněv se rozhodl dopřát čtenářům přídavek. Následuje Johnův návrat do reálného života, který ovšem není nikterak srdcervoucí a připomíná filmový dovětek v textové formě před titulky. Věci se staly a hotovo. Z událostí odehrávajících se v realitě Korněv příliš nevytěžil; spíše to působí, e ho obtěžují a překážejí mu.

A pak… Inu, Jan se vrací zpět do hry, protože v ní má nějaké nedořešené záležitosti. Tentokrát už jako běžný hráč, který se snaží co nejvíc vytěžit z poprasku, který zbyl v herním světě po jeho nemrtvém. Tahle část knihy je ve své podstatě úplně zbytečná, znovu otevírá uzavřený konec, a je zřejmé, že autor chtěl sice ještě něco říct, ale už pořádně neměl koncepci co by to vlastně mělo být (hlavně, že se kniha prodává, ne?).

Ano, třetí díl je po dobře rozjetém startu zklamáním. Po skvělém prvním a dobrém druhém dílu se příběh podařilo uzavřít se skřípáním zubů a zneuctěním logiky i očekávání čtenářů. Série Pouť mrtvého stojí za přečtení, má neotřelé téma (a zase zcela odlišné od LitRPG, která u nás doposud vyšla), pár skvělých nápadů a nepostrádá tempo ani dějové zvraty, jen ten závěr se příliš nepovedl.

 

Pavel Korněv: Království mrtvých (Pouť mrtvého 2)

Vydal: Fantom Print, 2020

Překlad: Kateřina Niklová

Obálka: Vladimir Manyukhin

Počet stran: 288

Cena: 299 Kč

 

Pavel Korněv: Družina mrtvého (Pouť mrtvého 1)

Vydal: Fantom Print, 2020

Překlad: Kateřina Niklová

Obálka: Vladimir Manyukhin

Počet stran: 304

Cena: 309 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď