Po předchozích zkušenostech má člověk občas trochu strach zpovídat autory hororu – když v knihách čtete, co všechno žije v jejich hlavě… Ale nakonec jsme ostych z Lucie Tringelové Kaňové překonali, a na světě je velmi milý rozhovor. A mimochodem, chvílemi jsme měli pocit, že Lucie má z našich otázek snad ještě větší respekt než my původně z ní.
Začneme pro náš web už obligátní otázkou: představte se naším čtenářům svými slovy.
Představte se svými slovy – nejhorší noční můra všech introvertů, a hlavně moje. Jsem Lucie… a zbytek si poznejte sami 😀 Miluji špagety a kokos na všechny způsoby, horké letní dny a dobré lidi. Jsem optimista cholerik se sklony k dočasné panice.
Ve vašem životopisu se uvádí, že jste dlouho psala pouze do šuplíku. Kdy se u vás projevila touha psát a jaká byla vaše první díla?
Hlavu plnou příběhů jsem měla už na základní škole, ale stačilo mi si je prožít v hlavě. Házet je na papír byla (a stále je) zdlouhavá práce, se kterou jsem nechtěla ztrácet čas. A když už jsem něco napsala, moje introvertní povaha nedovolila příběh vytáhnout na světlo. Jednou jsem se ovšem překonala. Psal se rok 1997 a časopis Bravo vypsal soutěž – Napiš pokračování Titanicu. Neodolala jsem. Sedla jsem, napsala… a vyhrála. Šíleně jsem se za to první místo styděla. Doma jsem se přiznala jen proto, že mi přišla výhra a máma byla zvědavá, co je v balíčku. Dál jsem se pochlubila jen dvěma kamarádkám – a psaní na dalších dvacet let uložila ke spánku.
Proč vlastně vaše díla končila pouze v šuplíku a co bylo tím zlomovým momentem, který rozhodl o tom, že vyšlete svá díla ke čtenářům?
Brzdila mě a stále ještě brzdí introvertní povaha a dost nízké psací sebevědomí – Proč by někdo měl číst zrovna moje dílo? Není to škoda času?
Zlom nastal v roce 2018, který nebyl přívětivý k mému zdravotnímu stavu a já si najednou uvědomila, že není čas ztrácet čas – a jestli si chci splnit sen vydat knihu, měla bych začít. Pustila jsem se tedy do toho, vychrlila ze sebe snad tři sta stran a v poslední kapitole si uvědomila, že takhle to nepůjde. Příběh má hromadu vaty, slepé uličky, které nikam nevedou, zbytečné postavy i dialogy. Tu poslední kapitolu jsem nedopsala a „kniha“ leží v šuplíku a čeká až přijde čas na kompletní přepracování. Místo rozdivočelého psaní jsem tedy začala nasávat rady zkušenějších z různých FB skupin.
Vaše první „literární úspěchy“ se objevily v povídkových sbornících. Zkoušela jste předtím i jiné literární soutěže?
První povídky jsem odesílala v roce 2020 a postupně jsem vyzkoušela snad všechny hororovo-fantasy literární soutěže, které v našem malém rybníčku máme.
A když jsme u toho, zkuste nám říct, jaký vidíte s odstupem času v literárních soutěžích přínos pro začínající autory?
Soutěže mě rozhodně posunuly dál a dodaly zdravé sebevědomí. Pochopila jsem, že to, co vytvořím se nikdy nebude líbit všem. S tím je potřeba se srovnat a netrápit se, že povídka neuspěla. Soutěže mi taky pomohly se vypsat a přinutily mozek zkoušet různé žánry na menších útvarech. Skvělé je, že zpětně už dokážu vidět, co jsem na prvních textech měla špatně – ten posun je znát, nebo aspoň já ho vidím.
A dál mě literární soutěže naučily škrtat. Často, abych se vešla do zadaných znaků, jsem musela mazat – a vždy, ač to bolelo, škrty nakonec textu pomohly.
Jak to vlastně máte s příběhy jako takovými? Jakou roli hrají ve vašem životě a jak sbíráte inspiraci?
Inspirace přichází a odchází, jak se jí zachce. 😊 U mě většinou příběhy tlučou na vrata a řeknou si, který je teď na řadě – a většinou se to děje, když vypnu počítač 😀
Bába je vaší druhou knihou. Ta první, Sladký život, byla dystopií určenou spíše mladším čtenářům. Od young adult k hororu – proč takový žánrový skok?
Sladký život byla původně krátká povídka a toužila se protlačit do sbírky na počest Orwellova románu 1984. Sbírka sice nakonec nevznikla, ale s odmítnutím jsem zachytila soutěž Cooboo hledá talent s tématem dystopie. Z povídky se během tří měsíců stala kniha. V tomto ohledu jsem asi žánrově flexibilní. Psaní textů je u mě stejné jako čtení knih. Miluji horory a fantasy, ale v podstatě se nebráním jakémukoliv žánru.
Pokuste se nám přiblížit jak vlastně Bába vznikala…
Mám ráda téma strašidelných domů i všechna ta ohraná klišé okolo. Takže jsem se rozhodla napsat si vlastní verzi.
Vaše povídka se objevila i ve sbírce k poctě Stephenu Kingovi V královských zahradách. Horor pro vás tedy určitě nebudou neznámé vody. Jaký je váš vztah k němu?
Během svého dospívání jsem opustila edici Stopy hrůzy právě kvůli S. Kingovi. Po přečtení Noční směny mi už žádná z těch knížeček nebyla dost dobrá. Mistr mě naučil, že horor nemusí být vždy v litrech prolité krve a nadpřirozených monstrech, ale že je převážně schovaný v lidech.
A když jsme narazili na Mistra, máte třeba nějaké vzory?
S
amozřejmě na vrcholu stojí Stephen King, ale podpírají ho další úžasní spisovatelé. Ten zásadní vzor nemám v jednotlivých autorech, ale spíše v atmosféře, kterou mě dokázali polapit.
Na dobrou noc, Loterie, Barva z kosmu, Cesta domů, Zapovězené, Ptáci, Holubi z pekel, Byla cesta, Porcelánový talíř, Zástup, Než pojedu do Transylvánie, Domek v údolí, Kde jsi, rytíři? Malý výčet různorodých povídek jejichž atmosféra mě příjemně mrazivě pohltila a já doufám, že jednou se jim aspoň přiblížím.
Setkala jste se ve svém životě s něčím tajemným, nadpřirozeným? Nebo věříte v podobné věci?
Trpím spánkovou paralýzou. Neděje se to sice nijak často, možná tak třikrát do roka, což ale k pocitu naprosté hrůzy bohatě stačí. Představte si, že se probudíte, vše kolem je pořádku – vaše postel, váš pokoj. Až na to, že u postele stojí divná holčička, civí na vás a natahuje ruce k vašim nohám a vy nemůžete nic udělat. Chcete křičet, pohnout se, ale tělo nereaguje a ty ruce různorodých postav (holčička byla z těch milejších) se stále přibližují…
Brrr! Ale ještě jednou se vraťme k vydání knihy – ta první byla vydána na základě vítězství v literární soutěži. Jak to bylo s Bábou? Jaká byla její cesta od rukopisu k tištěné knize?
Až podezřele snadná. Rukopis se psal doslova sám, následně si pár měsíců odpočal, prošel betací, kdy došlo jen na pár úprav a pak putoval do nakladatelství. Odpověď, že mají o Bábu zájem přišel asi po měsíci.
Jak moc po vydání sledujete ohlasy čtenářů na vaše dílo?
Až do této otázky jsem vydržela celé tři dny se nepodívat 😀
Kdo by pro vás byl vysněným hlasem pro audioknižní zpracování Báby?
Přiznám se, že netuším. A než jsem se stihla vůbec zamyslet, tak mi nakladatelství před pár dny oznámilo, kdo zřejmě Bábě propůjčí svůj hlas – a jsem spokojená. 😊
Jaké máte další autorské plány?
Nápadů hromada, a nejen ze světa hororu.
Moje úplně první povídka, která zabodovala v soutěži byla z žánru fantasy lehce říznutém dávným postapem. Ze světa poutnice díky literárním soutěžím vyšly již tři povídky (Rozcestí, Artefakt, Dálnice) a já bych jejímu příběhu ráda věnovala celou knihu.
A pro milovníky fantazie a začínající autory v tomto žánru mám malý tip – v květnu vycházejí noví Žoldnéři fantasie, kde je i má (vítězná) povídka Potkat vílu.
A na závěr: je nějaké moudro, kterého se v životě držíte?
Dovolím si citát od mistra z mého oblíbeného Prokletí Salemu:
„Bože, dopřej mi vyrovnanost, abych přijal to, co nemohu změnit, houževnatost, abych změnil to, co změnit mohu, a hodně štěstí, abych to moc často nekurvil.“
Moc děkujeme za rozhovor, a přejeme hodně zdaru, sil a trpělivosti nejen na literárních stezkách.
