A jedeme dál. Ve druhé (a závěrečné) části rozhovoru se Rudolf Vostrý vyzná ze své lásky ke cyberpunku, bude vás lákat na svůj pořádně “vostrej” debutový román Metroplex a odhalí, proč se na fotkách na sociálních sítích neodhaluje. A řeč přijde i na jeho vytříbenou sbírku vulgárních výrazů, které se v knize rozhodně nebál použít. Pokochejte se jak krásně nemainstremově se dá dělat a především přemýšlet o literatuře, Vostrý je vážně inspirativní.
Metroplex asi není úplně komerční produkt. Troufneš si říct jaké skupině čtenářů by se mohl líbit?
Rád tvrdím, že píšu pro lidi, co nejsou typičtí čtenáři. Možná ani ještě nezačali číst. Hlavní cílovka jsou čtenáři, co mají rádi kyberpunk. Potom další velká skupina jsou poděsové, co si ujíždí na experimentálních anime magořinách jako Dead Leaves nebo FLCL a libujou si v seriálech jako Misfits, nebo se jim líbil Welshův Trainspotting.
Moje nejzbožnější přání je, aby to zasáhlo i lidi z freetekno scény. Většinu inspirace pro pražskej metroplex jsem sbíral v nultejch letech na mejdanejch v halách, undrošovejch klubech nebo v industriálních komplexech. Tahle kultura si určitě zaslouží mít vlastní literaturu. Nejenom literaturu faktu, kde se vzpomíná, jak Spiral Tribe bouchali v Londýně na jejich prvních squat rave parties, ale i prózu, která má hlavu a patu a kde rychtáři nesouložej v ToiToi budkách. Každej, kdo v nich někdy byl ví, jak moc pitomej nápad to je.
A nyní pár otázek ke knize samotné. Tak předně: proč vlastně cyberpunk? Poslední dobou to není úplně obvyklý žánr…
Na cybroši jsem vyrůstal. Ve věku, kdy můj drahej synek sjíždí na Youtubu videa o Minecraftu jsem točil na VHS dokola Robocopa s Blade Runnerem. O chvíli později jsem sjížděl klasiky jako Tvůrce času nebo Shadowrun a úplně tomu propadnul. Potom přišlo v patnácti anime Ghost in the Shell nebo Battle Angel Alita a první pořádný techno mejdany.
Chápu, kam ta otázka asi míří. Ten žánr je už částečně vytěženej, ale chtěl jsem, aby můj první projekt byl v rámci, kterýmu opravdu rozumím a budu mít během práce s ním stoprocentní jistotu, že vím, co dělám. Proto jsem spojil dohromady kyberpunk, techno parties, drogy a okořenil to spoustou černýho bizarního humoru.
A co hudba? Jay si rád stoupne za mixák. Zkoušel někdy i tohle?
Jsem dlouholetej dýdžej. Okolo techna se motám od patnácti a hraju asi od sedmnácti. Bylo mi líto tam tenhle prvek nedat, protože se tahle rovina v literatuře moc často nevídá. Dokonce si už zase kupuju desky a sem tam si někde zahraju. Sice to není už tak rychlý, jako kdysi, ale žeru to pořád stejně.
No, pojďme od nočních klubů k češtině. V Metroplexu předvádíš bohatý slovníček „hovorové“ češtiny. Kde člověk sesbírá takovou kolekci neslušných slov? A využiješ je i v reálném životě?
Haha, moje drahá paní často říká, že jsem prej nejsprostější člověk, kterýho kdy poznala. Občas mi přijde, že nadávám snad i ze spaní. Možná mám tourettův syndrom, spousta věcí by se tím vysvětlila.
Ale teď vážně. Docela dlouho jsem se pohyboval mezi lidma na ulici nebo po squatech a tam toho člověk docela dost pochytí. Potom rád čtu hodně drsný knihy, takže se pořád v tomhle vzdělávám.
Taky bych řekl, že nejsi zrovna milovníkem korporátů. Jak to spolu máte?
Nikdy víc 😀
Je ještě něco, co bys rád potenciálním čtenářům o knížce řekl, abys je nalákal?
Nedávno jsme to řešili na kanálu UndergroundRPG. V současný době hodně frčí post-cyberpunk a sněhobílý dystopie, který by se daly považovat za nástupce kyberpunku. Jenže to osobně považuju až za finální stádium. V tom špatným slova smyslu. Tam už korporace v podstatě vyhrály, chudinu odsunuly do koncentráků nebo jí úplně vyhladily. Je to dokonalej anarchokapitalismus.
Metroplex je aktualizovaná pocta žánrovejm kořenům. Sice je to úvodní díl trilogie, ale díky tomu jsme si mohli dovolit ten příběh přepálit do červenejch a udělat z toho hustou jízdu. Ta série se zaměřuje hlavně na autenticitu a syrovost. Můžete se těšit na hory vystřílenejch nábojnic, docela vysokej bodycount, hustly na zvrácený sovětský mafoše a masturbující bezďáky. Je to prostě style over substance cyberpunk, jak má bejt.
Fajn, už tě nebudu moc trápit. Ale o svých dalších literárních i vydavatelských plánech nám určitě něco prozradíš, ne?
Zrovna dodělávám pokračování Metroplexu. Zatím k tomu můžu říct, že se tam spousta věcí podělá ještě víc a konečně poznáme na vlastní kůži Lajčin rodnej Sajuz, ve kterým se většina příběhu odehrává. Nebál bych se o tom napsat, že by se to dalo žánrově zařadit jako slavpunk. Za chvíli to půjde na betačtenáře a příští týden budu zadávat výtvarníkovi detaily k obálce.
Mezitím konečně kopnu do prvního draftu finále trilogie MTRPLX. Mám už hotovou polovinu storyline a měl bych na tom máknout, jestli chci dodržet dodávání knih v ročních intervalech. Potom mám ještě pár nápadů, ale k těm není ještě připravenej ani námět, takže k nim nemůžu říct víc.
Tvé příjmení Vostrý je dokonale využitelné v marketingu pro Metroplex. Děláš marketing? A máš třeba nějakou oblíbenou slovní hříčku nebo „vostrej“ slogan?
Uff, marketing moc nejedu. Spíš v tom plavu, ale zkusim to. „Metroplex je vostrej, jako když si dáš šňůru Carolina reapera.“
A když jsme u té prezentace – proč nosíš na sociálních sítích masku?
V masce je to mnohem příjemnější a můžu s tím dál kreativně pracovat. Taky vzhledem k povaze literatury, kterou píšu, asi není úplně dobrý, aby si někdo v mým profesním oboru spojil můj obličej s tvorbou Neon Suns.
A co nějaký vzkaz na závěr?
Čtenářům bych rád vzkázal, že jim děkuju za to, že čtou a kupujou si knihy. Bez vás bysme chcípli hlady. Pro začínající autory mám radu, aby neměli strach vydávat svoje příběhy i na vlastní pěst. Každej příběh si zaslouží péči a měl by si najít svoje čtenáře, i když nezapadá do aktuálně protěžovanejch žánrů. Literatura je nejlevnější a zároveň nejefektivnější možnost uměleckýho vyjádření. Písmenka totiž skoro nic nestojí.
Moc děkuju za rozhovor, byl to svěží uragán mezi mainstreamovými autory! A samozřejmě přejeme tobě i Metroplexu úspěch a spokojené čtenáře!
Foto: Archiv Rudolfa Vostrého
