Truhla plná hororu

Co má společného popraviště, svatební průvod, kříž na mezi, ztracený voják wermachtu, starý Žid, vampýr a dívka emo? Jejich autora, Svatopluka Doseděla, který opět přichází s trojitou porcí nefalšovaného hororu. Pojďte se za letních nocí hezky česky bát!

V prvním příběhu se antikvář Oliver při pátrání po vzácné Černé knize pěkně zapotí, než přijde jedné místní pověře na kloub a zachrání svou dívku, ležící v kómatu. Pěkně vyvedená duchařina, díky které pochopíme, že křesťanské kříže nestojí u cesty jen tak – jsou to závory na pomyslných branách do jiného světa. Kdo má rád teorii morfických polí a čte různé „zakázané“ dějiny, určitě si na téhle malině smlsne.

Druhý příběh nás zavede za partou mladíků, kteří se rádi scházejí na místě zvaném Camp Hazard v srdci tzv. České Kanady, milují trempink a v těžkém poválečném roce 1946 zjistí, že pistole nejsou jen na hraní a že dospět v chlapy se dá prostřednictvím jediného okamžiku. Tahle – řekněme – novela se vymyká hororovému schématu, přibližuje se spíš sociálnímu dramatu, ale chlupy se při některých scénách budou ježit zaručeně. Ta, jak se v dlani lidské bestie objeví ucho i s dámskou náušnicí, v níž hrdina Dante rozpozná šperk své matky, k nim patří bezesporu.

Knížku korunuje novela (resp. povídka) třetí, podle níž nese i celý soubor svůj název – Truhla ze Zálivu smrti. Vypravíme se v ní na hrad Landštejn, který ukrývá ztracený zednářský poklad. Loď Erebus, která ho vezla, ztroskotala v roce 1845 u grónského pobřeží. Jak se náklad dostal od eskymáků až do Čech, to autor neřeší, ale jinak si příběh absolutně nezadá třeba s filmovým trhákem Lovci pokladů. Doseděl však závěr zahraje do humornější tóniny, on totiž není poklad jako poklad.

Na tradiční vydávání trojice příběhů si už pomalu znalci Dosedělovy tvorby zvykají. Tenhle formát mu prostě sedí, jak prokazuje právě soubor Truhla ze Zálivu smrti. Povídky samostatně publikoval už dříve, začínal v Nemesis, objevil se v Pevnosti nebo v hororových antologiích (např. Cáry rubáše) a střihnul si také román (Bestseller). Děj těchto starších prací však umisťoval především do exotických kulis Severní Ameriky.

Doseděl se nyní vrací se na milované Jindřichohradecko a podává důkaz, že dobrý horor se může odehrávat i v obyčejné české krajině. I zde přece najdeme řadu míst, nepostrádajících tajemného génia loci! Svou fascinaci takovými místy Doseděl nezastírá (viz třeba dřívější Kalvárie, v níž nechyběly vedle detailního popisu ani fotografie budovy), ale tentokrát je mnohem umírněnější. S každou další knihou totiž tento autor roste, aniž by však opouštěl oblíbené atributy – stále vychází z místních pověstí a vsazuje do nich vlastní moderní příběh.

Také vypravěčská strategie se vyvíjí. Oproti sbírce Zlo přichází třikrát už autor neprokládá text úryvky z kronik, písní či článků z tisku, ale klade důraz na propracovanější subjektivitu vyprávění. Příklon k ich-formě se ukazuje jako dobrá volba, díky níž je vypravěč mnohem věrohodnější a plnokrevnější. Soustředěním se na hlubší vykreslení postav však Doseděl maličko ustoupil od „hororovosti“, a tak se vám může stát to, co mně – strach nepřijde a už vůbec ne třikrát. Inu, ke Kingovi ještě daleko.

To však nebrání si Dosedělovy novely plně vychutnat. Ať už útočí paranormální síly, nebo jen zjitřená lidská fantazie, vždy má toto řádění určitý řád či logiku, což je u mnohých (a zejména filmových) hororů nedostatkovým zbožím. U Doseděla je kauzalita děsivých událostí až precizní a možná tím i trochu předvídatelná. Je však těžké přijít s něčím novým, přiznejme si, repertoár hororových témat je poměrně vyčerpaný. Přesto se těším, že příště se Doseděl zainspiruje třeba u science fiction a pošle své hrdiny do nějaké černočerné tmy na cizí planetě.

Svatopluk Doseděl: Truhla ze Zálivu smrti
Vydala: Epocha, 2015
Obálka: Karel Zeman
Počet stran: 168
Cena: 149 Kč

Hodnocení: 60 %

 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

8 komentářů

  1. Ach jo, text Ok, ale to hodnocení:-( No ovšem, existují jistá nesmyslná nepsaná pravidla, jako že hororu nesmíme dát moc procent. Stejně jako humornou fantasy v CKČ (a samozřejmě horor) nesmíme v roli porotce hodnotit příliš vysoko (i když od toho už se možná trochu upouští) a jisté knihy se zásadně nenominují na cenu akademie. Zato běda, jakmile dáme čemukoliv akčnímu méně než devadesát procent.

  2. Nera. Jsi kapánek paranoidní. Dívka od vedle tu tuším dostala osmdesát procent. Jinak hodnocení nemůžu soudit, knihu jsem nečetl. Kdyby to však bylo něco výjimečného, věřím, že epocha by tomu dala jinou, trochu luxusnější podobu než tu tradiční edice pevnost

  3. Já od něj před mnoha lety četl román Bestseller. Tenkrát se mi to dostalo zcela náhodně do rukou a byl jsem příjemně překvapen. Takže potom jsem si od něj rád koupil i další knihy co vydal. A rád si přečtu i tuto.

    Pokud jde o zdejší recenzní cifry, tak ty jsem se naučil ignorovat. Ale recenze je napsaná výborně a kdybych autora neznal, tak by mne navnadila.

  4. Doseděla čtu rád a mám rád jeho příběh z Čech. Truhla ukazuje, jak moc se vypsal… ale po příběhový stránce je první příběh dort Pejska a Kočičky…. druhý je povedený. A na třetí jsem už neměl sílu. Doseděl už vyprávěl lepší příběhy

  5. to KarekC: Tleten Doseděl nepíše špatně, já od něj kdysi četl nějaké povídky, a také jsem byl příjemně překvapen!

  6. to Nera: Myslím, že jsi uhodila hřebík na hlavičku 🙂 Ale napiš víc, mě by hlavně zajímalo, kdo tato pravidla vytvořil a proč se jimi ostatní řídí!

  7. Ještě bych řekl, že Zuzana se nebojí být v procentech trochu drsnější, holt se to tak sešlo no

  8. to Podchaljuzin (to Nera): Taký by mě to zajímalo. Občas v tomto směru ledasco prosákne, ale stálo by možná za to, napsat něco víc.

    Jo taky mě tenkrát mile překvapila, jak čtivost, tak nápaditost. O víkendu si tuhle sbírku půjdu sehnat.

Zanechat odpověď