Když hledáte práci, zdá se vesnice, ve které se všem daří, jako ideální volba. Co na tom, že je to zapadákov s názvem Nejistota, když lidé mají peníze. A navíc i pochopení pro mnohde nevítanou společnici. Ale víte jak to bývá, když se vše zdá zalité sluncem, ne?
Když hledáte práci, zdá se vesnice, ve které se všem daří, jako ideální volba. Co na tom, že je to zapadákov s názvem Nejistota, když lidé mají peníze. A navíc i pochopení pro mnohde nevítanou společnici. Ale víte jak to bývá, když se vše zdá zalité sluncem, ne?
Hned na počátku si dovolíme kousnout do kyselého jablka. Ostatně, debutový román Ivy Sušické, Týden v Nejistotě, si o to tak trochu říká sám, když v marketingových provoláních láká na podobnost se Sapkowského Zaklínačem. Vy, kteří jste tuhle klasiku zatím nečetli (a nehráli), klidně přeskočte na další odstavec. Pro vás ostatní: ano, Týden v nejistotě je v mnoha aspektech Zaklínači podobný, ale rozhodně nemějte strach, není to žádná kopie nebo vykrádačka, ba ani o fanfikci bych si netroufnul mluvit. Je to prostě příběh o ozbrojeném chlapíkovi na koni a s mečem, který projíždí krajinou a hledá práci, a takových už bylo… To máte jako s gulášem: i když použijete stejné ingredience, nikdy nedostanete totožný pokrm. Kyselá jablka, guláš… no, snad je to jasné.
A co z toho plyne za poučení? Nikdy nepiště recenze hladoví!
Muž a jeho metakiss
Hlavním hrdinou je Netřesk – muž, který se živí lovem příšer, přízraků a bestií. Takoví lidé už sami o sobě nejsou hvězdami společnosti, a u Netřeska je to ještě o to horší, že jeho společnicí je magické stvoření, metakiss, kterého se bojí snad každý. Vypadá jako šupinatá tygřice, mění barvy podle nálady a aby k Netřeskovi pasovala, dostala jméno Routa. Ale když tahle sehraná dvojka cestou z vesnice nazvané Jistota do jiné, která se pro změnu zove Nejistota, narazí čirou náhodou na nepříjemně tuhého nepřítele patrně magické povahy, je v nejbližší hospodě hned o čem mluvit. A také je tu důvod nabídnut své služby.
Netřesk a jeho netypická společnice se postupně seznamují s obyvateli vesnice a nahlíží pod pokličku jejího chodu. A rychle zjišťují, že přes zdánlivou idylku tu něco nehraje. Nebo spíš že tu toho neladí docela dost.
Pokud bychom měli charakterizovat ráz tohoto příběhu, pak bychom mohli začít slovem akční. Ano, akce je vlastně to, o co jde primárně, a autorka si s ní poradila bez zaváhání. Jenže než k ní dojde, musí Netřesk absolvovat slušnou řádku rozhovorů a setkání, které ho ovšem občas příliš neposunou. Některé jsou totiž spíše zábavného charakteru – a právě humor, občas vcelku osobitý, je další nedílnou součástí celého koktejlu.
Výsledkem je živý svět, který ale trochu brzdí spád děje, protože se v něm (jak to ve světě bývá) dějí i nedůležité události. Objevuje se také romantická linka, stejně jako trocha detektivního pátrání.
Pod pokličku, do hloubky
Pojďme se podívat na jednotlivé složky podrobněji.
Příběh sám je poměrně dobře napsaný, na debut rozhodně lehce nadstandardní práce. Autorka nevymýšlela žádné velké složitosti, ba naopak, takže výsledný dějový oblouk je plně funkční a na samém závěru nejspíš i lehce překvapí. Tu má pohádkový nádech, tu se možná trochu zbytečně utápí v dialozích a ztrácí tah, tu si udělá drobnou odbočku, aby bylo něco vysvětleno. Ale nakonec si stejně čtenář řekne, že kniha pěkně „odsýpala“.
Postavy – vlastně ničím nepřekvapí. Netřesk je pojat poměrně zajímavě, čtenář se podívá do jeho minulosti a dostane poměrně komplexní postavu, která má pevné základy, zajímavou (leč stále ještě ne zcela odhalenou) minulost a mnohdy nejistou budoucnost. Kromě zbraně umí použít i hlavu (i když občas příběh vyžaduje, aby si s tím dal trochu načas…). Kapitolou sama pro sebe je jeho družka, Routa. Kterak k sobě přišli se v příběhu dozvíte, tvor sám o sobě je zajímavý „mazlíček“, který umí být svéhlavý stejně jako zábavný. Ostatně, opancéřovaná lvice měnící barvy podle nálady – to prostě v příběhu chcete. A pak je tu spousta figur a figurek různé kvality. Problémový byl hospodský, ve kterém bylo těžké číst dobře, něco málo bylo vysvětleno časem…), některé další figury byly spíše účelové a jiné zase spíše proto, aby bylo možné udělat vtípek či narážku. Žádná velká hloubka, prostě tak akorát, což je mnohdy trochu škoda, ale příběhu to neublíží.
Čímž můžeme plynule přeskočit k humoru. Jde spíš o situační komiku, která přinutí k pousmání. Netřeskův dovětek při představování o tom, že matka ráda zahradničila, se neomrzí ani při páté repríze, dialogy baví, i když občas je humor trochu sušší. Celá kniha je navíc doslova prošpikována různými drobnými odkazy a rozverným literárním pomrkáváním po čtenáři, každý si objeví ty „své“ narážky.
Zmínku věnujme i „nepřátelům“. Tady jdeme od klasiky až k netradičním nestvůrám, takže hlavního hrdinu čeká pár krušných chvil. Opět čekejte lehkou nápaditost a nedejte na první dojem.
A na závěr svět. Autorka si bohatě vystačí s vesnicí a jejím okolím, vytvořila v podstatě „mikrosystém“, který působí velice živě a funkčně a není příliš třeba hledat nějaké globálnější měřítko.
… a co z toho vzešlo
V celkovém dojmu je Týden v Nejistotě příjemně rozverným dobrodružstvím. Na povrch vystupují lehké tóny a nevážnost, ale nechybí akce, vážné až lehce mrazivé atmosférické momenty, špetka romantiky a humoru.
Zkrátka a dobře: dostanete lehký příběh, a pokud ho budete vnímat jako oddechové čtení, pak budete dozajista spokojeni. Ano, můžeme si stěžovat, že humoru je moc a akce mělo být víc, že některé postavy a dialogy jsou opravdu účelové, že není příliš popsán svět. Ale popravdě, totéž můžeme vyčítat spoustě dalších knih (a třeba i tomu Zaklínači).
Možná, že závěr mohl být propracovanější, méně předvídatelný nebo méně klišovitý. A možná je to záměr do dalších dílů… na které se těšíme, protože Týden v Nejistotě je solidní základ, na kterém se dá stavět!
Iva Sušická: Týden v nejistotě
Vydala: Cosmopolis, 2025
Obálka: Michael Michajlov
Počet stran: 320
Cena: 399 Kč
