Na podzim vyšli již sedmí Žoldnéři Fantasie. Připočtěme k tomu 10 ročníků Drakobijců (tak se jmenovali sborníky ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera – soutěže, která předcházela Žoldnéřům), a máme tu sedmnáctiletou tradici. Žoldnéři Fantasie tak jsou jednou z nejprestižnějších literárních soutěží u nás, co se fantastiky týče. Výsledný produkt – tedy sborník vítězných prací – by měl být zárukou určité kvality. Podívejme se, jestli je tomu opravdu tak.

Tři kapitáni jsou space opera. (Nejspíš.) Space opera s korzáry, císařskými poklady, bojovou arénou a především štědrou porcí vtipu. Tenhle začátek dobrodružství by si neměl nechat ujít nikdo, komu kdy u nějaké sci-fi pobaveně zacukaly koutky.

Trvalo dva roky, než anglická spisovatelka a autorka úspěšného Archivu a Dveří do prázdnoty znovu potkala múzu a napsala ještě Temnější tvář magie. Nechybí nějaké to kouzlení s pořádnou dávkou vtipu a nebezpečí. Je však tato kniha lepší než její předchůdci?

Vítejte v dobách, kdy chození kanály nebylo znakem hanby, ale slušným, byť trochu vrtkavým, zdrojem obživy. V dobách staré dobré viktoriánské Anglie, ve které ještě existovali praví gentlemani, Charles Dickens byl novinářem s pověstí drsňáka a prostí lidé měli své sny na dosah, pokud se nebáli jít štěstí naproti.