Že už se nemůžete dočkat, čím načnou nakladatelé nový rok? Máme pro vás speciální díl Výjevů, v němž odhalíme jejich plány a naservírujeme vám je se vší parádou – s anotacemi, obálkami a komentáři zasvěcených. Doplnili jsme je i ohlédnutím za předvánočními tituly, kterými si můžete zpříjemnit čekání na novinky, a třemi tipy na žánrové filmy, které v lednu budou mít premiéru. Čtěte, komentujte a hlavně se těšte. 🙂
Blíží se konec roku. Opět jsme o 365 dní starší. Mnozí z nás se ohlédnou přes rameno a začnou bilancovat. Stál ten rok za to, dosáhl jsem něčeho? Prostě klasické kecy, kterými se snažíme vsugerovat svým bídným existencím nějaký ten vyšší smysl.
Když jsme o prázdninách připravovali první Výjevy, byli jsme plní nadšení. To jsme ostatně pořád – Hrabal by napsal, že z nás stříká jak z kozy – ale přece jen už máme nějaké zkušenosti a odstup. Předně jsme definitivně pochopili, že nic neběží podle plánu. Jistě, tuto jednoduchou pravdu jsme brali jako fakt vždy – ovšem spíše na intelektuální úrovni, ne na té emoční. A tak jsme se těšili na některé tituly, které stále ještě nevyšly a možná ani jen tak nevyjdou.
V Newarre, městečku ztraceném kdesi ve Čtyřech koutech civilizace, stojí hostinec U pocestného kamene. Jeho majitelem je Kote, snad ještě poměrně mladý muž, kterému však vrásky místo let přidávají starosti. Kvůli barvě vlasů si návštěvníci občas šeptají o jeho podobnosti s proslulým Kvothem, jehož život je zahalen tolika tajemstvími, že se z něj stala už napolo mýtická postava. Kote je však naprosto obyčejný hostinský, u kterého lze jen občas v očích postřehnout záblesk tajemné a podivné moci..
Takhle dobrý sci-fi seriál tu už pár tisíciletí nebyl. A teď míří do finální sezóny.
Ročník 1999 vám nabídne vše po čem zatoužíte: rozsáhlé epické ságy nepostrádající osobité zpracování, lyrické příběhy vhodné k pohlazení duše, magický realismus ozvláštňující životní šeď a dokonce i svěží příběhy nadějných debutantek žánru, které sice nepřinesly nic obzvlášť skvělého, ale přesto jim nelze odepřít štědrou dávku zábavnosti. Jen se o mých slovech přesvědčte sami.
Ačkoli jsem v recenzi na první část románu prohlašoval, že by mělo pokračování vyjít do konce minulého roku, nestalo se tak. Milovníci tvrdé akční sci-fi museli počkat do března, než jim nakladatelství Triton naservírovalo další nášup pořádného šťavnatého počtení. V podstatě vše, co jsem napsal o prvním díle, platí i u jeho pokračování. Tak, a je to, můžu si jít zase číst… cože, proč na mě ten šéfredaktor tak řve? Že musím napsat víc? Tak dobře, pokračujeme.
Kromě česky nedávno vyšlých románů “Odhalený vesmír” či “Hrozba z moře klidu” nebyl rok 1996 z hlediska SF nikterak silný. Ani rok následující nepatří mezi takové, které by přinesly mnoho kvalitních titulů. Objevily se však zajímavé debuty, ale také uznávaný román “Věčný mír” od Joa Haldemana.
Časopis Locus se nyní zabývá jednotlivými žánry fantastické literatury. V posledním čísle se redaktoři věnují tzv. nové space opeře. Podle úvodního článku to vypadá na nový, většinou anglický proud v SF. Redaktoři Locusu
ho dokonce začali označovat zkratkou NSO.
Nekonečný vesmír… plný nepřátelských ras, neznámých oslizených potvor, zákeřných maniaků vlastnících zbraně hromadného ničení, a to vše připraveno na pořádnou dávku Fed střel z Vaší Enhanced Compression Rifle… Tak takhle asi ta hlavní trekovská průpovídka doslova nezněla, ale k recenzované hře ST:EF II se hodí náramně.