Chvalořečení na téma „Argo nás rozmazlence nakrásně zásobuje dalšími a dalšími díly Philipa K. Dicka“ tady už bylo, proto dneska perex vynecháme, moji drazí. A pokud by vám přeci jen chyběl, přečtěte si ten ke knize Oko na nebi, jen v poslední větě pozměňte titul knihy – tentokrát totiž besedujeme na téma Předposlední pravda.

Cambridge v druhé polovině osmnáctého století, uzavřená kolejní společnost ovládaná přísnými vnitřními pravidly, tajné kluby s prapodivnými zasvěcovacími rituály, nevázané pijatyky, neposkvrněné panny, mrtvé dívky a jejich duchové. To všechno slibuje Andrew Taylor ve svém románu Anatomie duchů. Slibuje a také plní – jen je tak, jak někteří možná čekali.

Dílo Clive Barkera vydává hned několik nakladatelství. Jeho sběratelé tak vlastní neúhlednou řádku knih, přesto jim to zas tak moc nevadí, Barkera totiž není nikdy dost. Posledním kouskem do sbírky je znovu vydaná, která v prvním vydání vyšla jako Cabal – Noční rasa. Je příjemné, že se o titul postaralo precizní nakladatelství Laser-books, které do titulu jako bonus přidalo doslov Douglase E. Wintera.

Proč stojí lidi frontu do socialistického pekla? Nemají tam vidle, ani olej, ani kotle… Starší čtenáři zažili, mladší znají socialismus jen z vyprávění. Přesto si představte, jak by v takovém prostředí mohl žít upír. Nebo raději ne, ukázkově to už totiž předvedl někdo za nás, Andrzej Pilipiuk.

Když nad vámi vaši spoluznavači vyzpívají anatém, jste mrtvý frát nebo súra, aspoň pro svůj matém a celý koncent. Rozsudek se uděluje v případě, že jste nadmíru neschopní dodržovat pravidla všeobecné kázně anebo případně přijdete na něco, na co ti za hradbami nechtějí, abyste přišli.