Pravda, přečetla jsem tuto knihu jen jednou a už původně bílá polovina obálky není zas tolik bílá. To však není jediná vada na kráse tohoto díla. Skoro by člověk rád parafrázoval nesmrtelnou větu skeptického profesora Kellera v jednom nedávném televizním pořadu: Za co vlastně tu Magnesiu Literu dávají…?

Od série Agent X-Hawk fanoušci očekávali vyprávění zaměřené na „ty špatné“. Druhý díl však dává najevo, že redakční koncepce je někde jinde. Glorifikace zla se nekoná. Spin-off Johna Francise Kováře totiž funguje hlavně jako zastřešení příběhů, v nichž se ikona Kovářů rovnováhy nevyskytuje.

Hned zpočátku si tato kniha s sebou nese dva výrazné handicapy. Prvním je fakt, že na pulty doráží tři roky po premiéře Abramsova filmu a druhým, ale snad jen pro některé, může být i skutečnost, že se jedná o přepis filmového námětu, což za prvé automaticky svádí ke srovnávání s filmem a za druhé oslabuje pozici knihy jako samostatného literárního díla.

Obecně, snad jako každý, nerada čekám. Zvláště u rozečtených příběhů na pokračování, kdy časem zapomenu i o čem je. Proto se radši vyhýbám sériím s přísně navazujícím dějem a raději sáhnu po povedené povídce. Jenže někdy člověk prostě zatouží mít svůj oblíbený svět, do něhož se bude moci stále vracet. A některé ságy za to opravdu stojí. A právě takové bonbónky nám květnová Pevnost přinese…