Ponuré devatenácté století. Města ponořená do mlhy a tlumeného světla pouličních lamp. Doba prvních detektivek, hororů a gotického románu. Zaklínadlo a magnet pro mnohé spisovatele, filmové tvůrce i hudebníky. Někdy mám pocit, že žádné dílko, které se odehrává v tomto temnými legendami opředeném čase, nemůže dopadnout úplně špatně. Na druhou stranu, prostředí je to stokrát provařené a nějaké originality se novým tvůrcům daří dosáhnout stále hůře. Tomuto schématu nový film Havran zřejmě dostojí ve všech směrech.

Tak tu máme další piráty. Ani to netrvalo tak dlouho, snad nám ani nestačili chybět. Zase se budeme plavit na podivných vlnách až někde na konci světa a nejspíš cestou objevíme i pár truhel mrtvých mužů s hromadou prokletých černých perel. No a Johny Depp… ne, k čertu s ním! Tady jde o plastelínu!