„This is the end, my only friend the end,“ zpívá dveřník Jim Morrison v písni, která mi zněla v hlavě při čtení přibližně celé poslední třetiny této knihy. Tohle je konec, můj jediný příteli. Konec jedné epické trilogie, jejíž jméno zůstane vytesáno v hliněných tabulkách naší literární fantastiky.

Každý máme nějakou literární slabost, nějaké téma, kterému nemůžeme odolat. Tou mojí jsou (vedle upírů, zombií a děl Jiřího Pavlovského) příběhy z amerických středních škol. Ani nemusí být fantasy, ale pokud jsou, tím líp. Psycholog by v tom jednoznačně identifikoval patologickou fascinaci něčím, z čeho mám ve skutečnosti hrůzu.

I tento rok dorazila na trh dvoudílná „jafffovina“. Martin Moudrý alias Jafff opět rozšířil počet vydaných titulů o dvoudílný román Grafomág. Chtělo by se říci akční román, ale to stoprocentně platí jen o jeho první části, nazvané Kamarád do deště. Druhá část, Nemoáry, obsahuje akce výrazně méně.