V celé té pestré nabídce remakeů, sequelů, prequelů, originů, spin-offů a bůh ví, čeho ještě, se zákonitě jednou za čas musí objevit nějaký, který není tak docela zbytečný. Nějaký, na který se dá i koukat. Nějaký, který bude diváky alespoň trochu bavit. Právě takový nejnovější film o lidech s faktorem x zmutovanými geny není. On totiž baví přímo královsky.

Jediné, co můžete očekávat od filmu Larse von Triera, je fakt, že nemůžete očekávat vůbec nic, protože vaše očekávání budou kategoricky zcela mimo. Taková je i Melancholia. V traileru se tváří takřka jako režisérovo přimknutí směrem k mainstreamu, ve skutečnosti je však hlavní vlně výsměchem.

Je to již osm let, co hollywoodský producent Jerry Bruckheimer bouchal lahev šampaňského v oslavě dalšího svého hitu. Jak se brzy ukázalo, Piráti z Karibiku jsou jako obchodní značka dokonce megahitem. Proto v době, kdy se Jerrymu ne zcela daří (poslední tři filmy, v jejichž rozpočtu smočil svoji peněženku z krokodýlí kůže, tedy Čarodějův učeň, Princ z Persie a G-Force, na sebe ani nevydělaly), bylo načase sáhnout po látce, jejíž obal je označen velkým nápisem: „ÚSPĚCH ZARUČEN“. Tedy vzhůru miř, lebko s překříženými hnáty, vzhůru a ještě výš! Piráti se vrací a neodplují s prázdnou.